Včerejší objev některých českých médií, že na jihovýchodě Ruska v kráteru Popigaj se ukrývá naleziště diamantů, které může zásobovat světový trh na další tři tisíce let, stojí za komentář už proto, že je to stará zpráva. Dokonce starší než já sám.
Už Masaitis v Zápiskách z roku 1972 (str. 108–113) upozorňoval na tamní ložisko diamantů, vyjádřené v bilionech karátů. Již tehdy precizoval, že kameny vznikly před 35 miliony let při srážce meteoritu se zemským povrchem a přítomné velké množství uhlíku bylo kolizí stlačeno na odhadovaných 53 000 až 100 000 barů za vysokých teplot 1000–1500 stupňů Celsia, což vytvořilo klasickou diamantovou strukturu v krystalické mřížce. Masaitisův závěr oprášilo ještě v roce 1998, tedy před 14 lety, petrohradské nakladatelství VSEGEI Press v reakci na Višněvského, který si rok předtím (1997) přisvojil “objev” v publikaci Dopadlé diamanty (vydal SB RAS Press v Novosibirsku). Ještě v listopadu 1997 informaci začlenil vídeňský profesor Koeberl do mohutné diamantové encyklopedie, o kráteru Popigaj píše na stranách 969–970. Proč tedy s informací o diamantovém nalezišti přicházejí česká ekonomická média nyní? To je větší záhada, než jak se diamanty ocitly v kráteru.
Nalézt Popigaj není těžké. Poloha: na Sibiři, poblíž moře, přesně 71° 39‘ severní šířky a 111° 11‘ východní délky. Průměr 100 km z něj dělá jeden z největších impaktních kráterů na Zemi. Kruhovitá struktura je dobře patrná i z velké výšky. Existují jen tři větší objevené impaktní krátery, ale žádný není tak dobře vidět. Chicxulub je zabořen pod úrovní terénu, Sudbury je silně deformován a Vredefort deformován a ještě erodován. Že Popiga je největším nalezištěm diamantů na světě, vědí Rusové, pardon – Sověti, už od 70. let minulého století. Z jejich analýz vyplývá, že zásoby by opravdu stačily na tři tisíce let. Jenže když se řekne A, mělo by se dodat B. Totiž: JAKÉ diamanty. O opravdové kvalitě, respektive nekvalitě nalezených diamantů přednášel S. A. Višněvský již loni na 42. Měsíční a planetární vědecké konferenci v Rusku. Zdůraznil, že určitě nejde o tak kvalitní diamanty, které by bylo možno použít ve šperkařství (zasazení do klenotů), natož na investici (volné investiční diamanty). Jejich čistota i barva jsou tak špatné, že se dají využít jen přírodní vlastnosti těchto diamantů, zejména tvrdost, a to v průmyslu (řezné, brusné nebo vrtací nástroje). To ovšem není žádná senzace, takových diamantů je 80 procent ze všech...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům