Život píše mnoho různých příběhů.
Například věříte, že jste potkali spřízněnou duši. Ale po čase se té jediné bytosti přejíte. Najednou už není spřízněná. Za spřízněnou začnete považovat jinou, novou.
Anebo jako by Vám ta spřízněná duše nebyla souzená (fenomén míjení rozebírám v podcastu Proč potkáváme spřízněné duše v nesprávný čas).
Podob, kdy zadaný partner propadne do souběžného vztahu a neví, co s tím, je mnoho a já na ně odpovídám v klubové zóně, naposledy ve středečním uzavřeném živém vysílání v soukromé skupině Klub Motivace. Do Řešidla, seriálu mých podcastů, ve kterých každý den mluveným slovem odpovídám na Vaše nejčastější otázky, mi přišel také tento dotaz:
„Jsem v dlouhodobém vztahu se ženatým mužem. Několikrát jsem to ukončila s tím, že mi nenabízí to, co chci – normální vztah. Ale on se ke mně stále vrací. Teď jsme zase po rozchodu a on mi zase píše, že se mě nechce vzdát, že mě miluje. Proč to dělá? Říkala jsem mu, ať mě už nechá jít. Pokud nelže, tak jeho manželství nefunguje, jeho žena je vážně nemocná a zůstává s ní jen proto, že ji v těžké chvíli nechce opustit. Jak mám v této fázi bolesti vydržet daleko od něj a nepovolit, když ho miluji a taky mi chybí?“
Skutečně známe pravdu?
Kdykoli v klubové zóně řeším tyto případy, stojím na rozcestí. Nemám totiž data z druhé strany. A tím nemyslím data od ženatého muže, ale hlavně od jeho ženy.
Každého varuji zápletkou z filmu Medvídek. V něm ženatý muž roky udržuje milenecký vztah. S milenkou má dokonce dítě, a stále říká: Já se nemůžu rozvést, manželka je nemocná…, brzy zemře. Ale ta manželka celé ty roky neumírá, protože není nemocná. A všechno se vyřeší až rozhodnutím té milenky politovat tu nešťastnou manželku. Zajít za ní, dokonce i s dítětem jejího muže, o kterém ta manželka “měla vědět”, ale nevěděla, vyjádřit do očí upřímnou soustrast s její blížící se smrtí. Ale ukáže se, že všechno byla celé ty roky lež.
Teď si položme otázky: Proč muž podváděl svou manželku, když s ní byl, jak říkala jeho překvapená manželka, šťastný? Potažmo: Proč lhal své milence, když s ní byl, jak stále opakoval, také šťastný?
Odpověď je prostá: Nemůžete mužům věřit jejich slova. Muži jsou převážně racionální bytosti, používají hlavně rozum. Ten vždy hledá způsoby, jak si zlepšit život tak, aby to bylo snadné. Muž říká to, co je pro něj výhodné. Proto také politiku dělají převážně muži.
Muž, který doma říká: „Jsem s Tebou šťastný, nikdy bych Tě nepodvedl“, ví, že pak bude mít od partnerky skvělý servis. A když pak i milence říká: „Já bych se rozvedl, miluji Tě, ale nejde to“, má i mimo domov skvělý servis. Je to malá násobilka: Řeknete dvě hezké věty dvěma ženám a máte dvojnásob skvělý servis – neberte to!
Záludnost energie
Slovo je energie. Muži to vědí. Muži vidí, jak slova na ženy působí. Ženy je přijímají nikoli rozumem, ale citem. Ženy jsou převážně emocionální bytosti. A tak jsou šťastné, když do jejich ouška zamíří sladké slovo. Nevnímají faktičnost. Vnímají krásnou energii. Proto muži bezvýhradně věří. Neřeší obsah, ale formu. Říkáte-li ženě...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům