Zdá se Ti, že se odmalička potýkáš s jedním problémem?
Připadá Ti, že například nízké sebevědomí se pořád jen prohlubuje?
Věříš tomu, že je to jen Tvoje vina, že “nemáš” na dobrý vztah, že si “nezasloužíš” dobré zacházení?
Ve Vánočním Speciálu ukazuji příběh člověka, který na vlastní kůži poznal, jak dlouhé stíny má dětství. Když totiž v dětství slýcháte, že za nic nestojíte, pak v dospělosti, když ta slova znovu slyšíte – třeba od partnera –, samozřejmě jim věříte. Protože jste možná jiná slova nikdy neslyšeli. Pak je snadné uvěřit, že nemáte žádnou hodnotu.
Je to jeden z nejčastějších problémů, který řeším v klubové zóně i ve svých soukromých vysíláních v uzavřené skupině. Tolik lidí se potýká s ponižováním a manipulování v tolika formách. Proto tomu věnuji například knihu Protože nebo Čtyři prány štěstí.
A také tomu věnuji své odpovědi mluveným slovem v Řešidle, svém každodenním seriálu podcastů, které můžete poslouchat v přehrávači nahoře. Nebo jen číst přepis. Jak libo.
Dnešní dotaz, který jsem vybral, ukazuje jeden z příběhů: “Petře, odmalička jsem měla nízké sebevědomí. Nosila jsem brýle, pro které se mi děti posmívaly. Oční vadu jsem si nechala operativně odstranit, ale ,handicap v hlavě’ mi zůstal. Měla jsem přítele, který se mě snažil povzbudit a sebevědomí mi zvýšit. Jenže do toho přišel on – muž mých snů. Přesvědčil mě, ať od přítele odejdu za ním. Zpočátku to byla pohádka. Až se zničehonic proměnil, z anděla je ďábel. Nejvíc mi ubližuje nadávkami, že jsem primitiv, přitom jsem vysokoškolačka. Z mých slz má radost, ví, že ho neopustím, že si už ve vztazích nevěřím, a přitom tolik lituji, že jsem opustila svého úžasného přítele, svou první velkou lásku. Až teď jsem docenila, jaký byl. Dokážete mi vysvětlit, proč ze špatného vztahu neodejdu?“
Jak je snadné vzít sebevědomí dítěti
To, že má člověk nízké sebevědomí ještě jako dítě, je běžné. Dítěti totiž snadno ublížíte.
Dítě je prokazatelně slabé a objektivně spoustu věcí neumí. Musí se je teprve naučit. A jedna z těch dovedností, které se dítě učí, je přijímat samo sebe, mít rádo samo sebe.
Bohužel, když nemá okolí, které by při něm stálo, nebo dokonce má opačné okolí, které ho systematicky sráží, tak se to naučit vůbec nemusí. Může uvěřit tomu, že nemá žádnou hodnotu, a s tím pak vchází do dospělosti. Takové bývalé dítě je silně náchylné na slovo. Tudíž snadno věří člověku, který je konečně hodný, k němu má okamžitou důvěru, svěří mu bezelstně své třinácté komnaty, neboť si říká: Štěstí se na mě poprvé usmálo. Tenhle člověk mi chce pomoct. Sdělím mu všechny své bolesti, slabosti, citlivé stránky…
Tohle je choulostivá část prakticky každého vztahu. Svěřit se někomu, koho ještě úplně neznáte, je jako vyjmout z těla své srdce a podat ho tomu druhému. V té chvíli máte šanci poznat, co je ten člověk skutečně zač. Někdo to svěřené srdce začne chránit. To je správný partner. A někdo to svěřené srdce začne ničit. Protože bohužel už ví, čím nejlépe ho zničí. Dostal přece od nás návod, co nás konkrétně bolí, kde je naše třináctá komnata, Achillova pata, jak nás může nejbolestněji srazit. Tomu slabému místu se říká strunka. Každý nějakou máme. Každý máme citlivé místo, které jen neradi odhalujeme, neradi o něm někomu říkáme, leda že si ten člověk získá naši důvěru.
Když je potěšení ubližovat
Jak varuji v knize Protože, nejvíce ublížit nám dokážou lidé, kteří mají naši naprostou důvěru. Jim jsme totiž schopni svěřit něco obzvlášť cenného, vzácného nebo křehkého.
Ale to, že jim to svěříme, není naše chyba. Je to ukázka naší důvěry, lásky, touhy s tím člověkem budovat vztah. Jejich chyba naopak je, když tuto důvěru, lásku, touhu...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům