Dovolte mi otázku:
Když Vám někdo ubližuje, je pro Vás snadné ho opustit?
Pardon, dovolte mi ještě úpravu:
Když Vám někdo ubližuje a Vy ho milujete, jak snadné je takového člověka opustit?
A ještě dodatek, prosím:
Když vidíte někoho blízkého, na kom Vám záleží, ale komu milovaný partner ubližuje, dokážete pochopit, že s ním Váš blízký člověk nadále zůstává?
Nebo toho blízkého člověka jednoduše odsuzujete a sami opouštíte, protože “nemá všech pět pohromadě”?
Ve Vánočním Speciálu ukazuji, jak jsem se sám odnaučil soudit. Jak jsem pochopil, že musím nejprve porozumět příběhu člověka. A jak je poté snadno vysvětlitelné, proč ten, kdo zůstává s toxickým partnerem, nemusí být vůbec hlupák. Naopak to může být někdo s velkým srdcem. Ostatně, pokusím se to vysvětlit i v dnešním Řešidle.
A velmi děkuji za to, že Řešidlo patří mezi 20 nejposlouchanějších podcastů v republice. Děkuji i za Vaše dotazy a připomínky. Dotaz, který mě zaujal dnes: „Petře, miluji svého manžela. A to přesto, že se jako manžel dávno přestal chovat. Má mě na posledním místě svého seznamu hodnot, přestal se mnou i spát a žít. Dlouho jsem prosila, chodila za ním i do hospody, dokonce i s dětmi, byla jsem všem jeho kumpánům pro smích. Jednoho dne jsem našla jiného muže, který je naopak jako životní partner báječný. Čekáte happyend? Není. Já totiž nejsem schopna od svého manžela odejít. Manžel se nezměnil, milenec při mně zatím stojí, ale vím, že je otázkou času, kdy odejde. Vysvětlete mi, prosím, co to dělám. Jak se zbavit závislosti na někom, kdo mě už dávno přestal milovat? Jak přestat sama sobě šlapat po štěstí?“
Jak vzniká závislost
Každý člověk má své potřeby.
Když jsou tyto potřeby uspokojeny, je šťastný.
Když uspokojeny nejsou, není šťastný.
Jestliže jsou tyto potřeby nějak spojeny s vnějším světem, například s vnějším vztahem, hledá tento člověk takového partnera, který jeho potřeby uspokojí. Jde o potřeby jako být obejmut, být vyslechnut, být políben, být milován.
Jestliže takového partnera najde, je tento člověk šťastný. Má uspokojené svoje potřeby. Ale problém je, že je potom na tomto partnerovi svým způsobem závislý.
Proč je to problém? Pochopíme to ve chvíli, kdy tento partner přestane tu lásku dávat. Pak jsme znovu nešťastní, bez uspokojených potřeb.
Jen dvě možnosti
V té chvíli, kdy partner přestane naplňovat naše potřeby, máme jen dvě možnosti.
Buď zůstat v tomto vztahu a čekat, jestli partner náhodou začne naše potřeby znovu uspokojovat, to znamená čekat, že se změní. A dokud se nezmění, jsme stále nešťastní.
Anebo se z tohoto vztahu odpojit a snažit se najít jiný vnější zdroj uspokojení našich potřeb.
První možnost, setrvání v nefunkčním vztahu, je cestou závislosti na jednom člověku. Cestou, která může být velmi nešťastná. Čím déle totiž trvá neuspokojování našich potřeb, tím spíše si můžeme klást otázky: Proč nám už tu lásku nedává? Jsme snad prašiví? Co máme dělat? Co máme změnit?
Chápete? To my přemýšlíme, jak se změnit, a tím přenášíme naléhavost té změny na sebe, ne na partnera. On je v pořádku, ale my jsme ti porouchaní – říkáme si. A tak zůstáváme.
Druhá možnost, odpojování z nefunkčního vztahu, má dvě varianty. Buď náhradního partnera, který uspokojí naše potřeby, najdeme, původní vztah opustíme, rozejdeme se, rozvedeme se, a jsme už pouze s tím, kdo nám tu potřebnou lásku dává.
Nebo se dostaneme mezi dva lidi – mezi partnera, který dál neuspokojuje naše potřeby, a milence, který uspokojuje naše potřeby.
Někdo řekne, že druhá varianta je NEnormální – zůstávat napůl s někým, kdo naše bytostné potřeby neuspokojuje. Jenže to nemusí být nenormální. Je to přirozená cesta Stavitele.
V srdci Stavitele
Stavitel je typ partnera, který staví.
Neodchází ze vztahu, který jednou začal budovat.
Jednou v něj uvěřil. A proto, když mu partner přestane lásku dávat, nejprve hledá chybu v sobě, prosí, dolézá (pozitivní náboj), ale i trucuje, rozčiluje se, obhajuje se (negativní náboj), prostě pozitivně i negativně hledá způsoby, jak protějšího ne-stavitele motivovat, aby se zase stavby vztahu účastnil. Ale!
Současně je tento Stavitel člověk. Takže má své potřeby a potřebuje je naplňovat.
Dilema v mileneckém vztahu
Prakticky všichni lidé, kteří si z tohoto důvodu najdou milenecký vztah, člověka, který uspokojuje jejich neuspokojené potřeby, stojí potom před dilematem.
Na jednu stranu je pro nás všechny přirozené nezůstávat tam, kde nic není, a jít tam, kde něco je. Ale na druhou stranu můžeme cítit problém v tom, že už máme zkušenost s tím, že tam, kde něco je, může časem to něco přestat být. Ten pramen se může postupem doby vyčerpat. Přece jsme to už zažili! A tak se bojíme opakování. Bojíme se, že dáme přednost člověku, který teď dává, ale jednou dávat přestane. Opakuji: Bojíme se právem, protože jsme to už jednou ve vztahu zažili. Není to bezdůvodná obava.
A také se můžeme bát efektu rozlišení (viz kniha Cítit rozumem, myslet srdcem).
Mnozí partneři totiž časem přestávají dávat, protože si neuvědomí, že nás mohou ztratit. Říkají si: Proč bych pořád dával, proč bych vydával...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům