Můj včerejší podcast Proč Stavitel neopouští partnera, který jen boří vyvolal řadu Vašich dotazů a sdílení Vašich příběhů. Byl o tichu. Tichu, které odpovídá na Vaši snahu stavět vztah. Tichu, které má podobu ignorace, lhostejnosti, odmítání. To ticho strašně bolí.
Můj včerejší podcast byl o případu, kdy ta bolest byla tak nesnesitelná, že i Stavitel se rozhodl dát přednost jinému partnerovi. A přesto nedovedl z nefunkčního vztahu odejít.
Může se však stát i jiná varianta. Mnoho z vás se na ni ptalo. Co když se partner, který do té doby ignoroval, naším odchodem změní? Ale co když to ticho bylo tak dlouhodobé, že na něj laskavými slovy navazujeme jen obtížně? Co potom? Copak můžeme skutečně odejít od člověka, který se změnil k lepšímu a stal se také Stavitelem vztahu? Jak se rozhodnout mezi dvěma mlýnskými kameny – dvěma milujícími protějšky –, abychom později svého rozhodnutí buď, anebo nelitovali?
Vyberu jeden z takových Vašich dotazů: „Petře, poslouchám Váš včerejší podcast pořád dokola a pláču nad ním, je v něm tolik pravdy. I já jsem Stavitelka. I já jsem z úžasného partnera najednou měla hospodského povaleče. I já jsem se ho doprošovala, tolik jsem se natrápila, tím spíš, že mě tolik let nechtěl vyslyšet. I já jsem si nakonec našla jiného přítele. I já jsem s ním šťastná. Potud je včerejší příběh podobný. Jenže problém je, že můj manžel se změnil. Jakmile zjistil, že mám už někoho jiného, někoho lepšího, začal se snažit a nyní je báječný. Proč je to problém? Protože mně je, nechápu proč, už odporný. Otřesu se, když se mě dotkne v posteli. Přitom on je teď skvělý táta, snaží se i vůči mně. Co se se mnou přihodilo, že ho odmítám, i když se stal člověkem, jakého jsem v něm vždy chtěla mít?“
Zabýval jsem se tím už ve svém článku 5 důvodů, proč muži ztrácejí všechno, když přijde ženské NIC. Ale k jeho obsahu dodám ještě něco navíc.
Co se nachází v konzervě?
Hlava z psychologického pohledu funguje na fotografickém principu.
Říká se mu také konzervační.
Co to znamená?
Když je pro nás nějaký prožitek fatálně důležitý, obraz nebo pocit, zapamatujeme si to. Fatálně důležité jsou pro nás hlavně karmické události. Tedy takové události, jež ovlivňují nejen náš přítomný život, ale také způsob, jak se od té doby chováme. Karmické události nás prostě jednou provždy mění. Mění naše myšlení, a to potom změní náš život.
(Více o karmických vztazích v knize Cítit rozumem, myslet srdcem)
Uvedu to na příkladu člověka, který se k nám přestane chovat dobře. Ten člověk poté může namítat, že jsme k němu kupodivu změnili svůj přístup. Ale nemusí mu dojít, že jeho chování bylo důvodem, proč jsme k němu následně změnili přístup.
Tady se blížíme už k problému oné fotografie nebo konzervy.
Tento projev jeho chování – byť by to bylo jedno karmické slovo, jeden karmický výjev, jeden karmický pocit, který jsme s tímto člověkem zažili – se promění jakoby ve věčnou fotografii, kterou pak už nejsme schopni dostat z paměti. Uzavře se do konzervy, kterou máme ve svém podvědomí a která se může otevřít, když nás ten člověk začne dobývat. I když se už k nám podruhé chová skvěle, z konzervy, kterou si spojíme s jeho jednáním a kterou si s jeho návratem otevřeme, se vyvalí smrad. Ten smrad nám připomene, a to i na podvědomé úrovni, že se k nám choval někdy špatně. Ten smrad není náš, ale jeho.
Byť už patří historii. Musíme si uvědomit, že minulost vždycky ovlivňuje přítomnost.
Jak se narodí NIC
Lidé, zvláště ženy, které to mají dané svou biologickou úlohou, jsou Stavitelé. Jsou komunikativní. Niterně cítí, že komunikace je základem vztahu. Když nefunguje komunikace, nemůže fungovat vztah, protože bez komunikace nejsme schopni sdělit, natož vysvětlit, co nám vadí, schází, co nás bolí, ale i těší, co potřebujeme ve vztahu změnit. Snažíme-li se to říkat, ale druhý neposlouchá, pak jsme-li Stavitelé propadáme zoufalství. Naší podstatou je STAVĚT. Ale NEMŮŽEME. Následkem toho pochybujeme o sobě, o své schopnosti, dostatečnosti, snažíme se...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům