Celý tento týden mě Vaše otázky, které posíláte do Řešidla, drží v tématu neopětované lásky. V pondělním díle Proč Stavitel neopouští partnera, který jen boří jsme si povídali, co si počít, když protějšek zcela ignoruje naše přání a potřeby. V úterním dílu Proč muži ztrácejí VŠECHNO, když přijde ženské NIC jsme si ilustrovali, jak se situace může změnit efektem rozlišení, ale také efektem konzervy. A ve středečním dílu Proč nás bolí, když je ex-partner, kterého jsme sami opustili, šťastný jinde jsme si objasnili syndrom hladového srdce. Teď jste vlákno příběhů opět posunuli. Ptáte se na případ, kdy se nám ex-partnera podaří přesvědčit k návratu – ale obnovený vztah nefunguje a my máme strach z něj zas vystoupit, aby se příběh neopakoval a my znovu netrpěli, že je ex-partner šťastný jinde.
Jak opustit tento bolestný kruh? A proč se vůbec máme potřebu vracet do vztahů, kde už jsme jednou, či dokonce vícekrát nebyli šťastní? Objasňuji to ve svých knihách Protože a Cítit rozumem, myslet srdcem. Ze všech Vašich dotazů, které se v mnoha obměnách opakují, vyberu Patrikův: „Petře, poslouchám Váš poslední podcast a jako by to byl můj příběh. Také jsem se snažil dávat maximum přítelkyni, ale ona si mě nevážila. Nakonec jsem s těžkým srdcem za tímto vztahem udělal čáru, a i když mě to bolelo, odešel jsem. Ale s ještě těžším srdcem jsem potom sledoval, jak se rychle zadala s někým jiným. Od té chvíle jsem jí psal. Omlouval jsem se za náš rozchod, sliboval jsem, že se polepším. Nakonec se jí nový vztah rozpadl a vrátila se ke mně. Jenže s tím se vrátily i naše staré problémy. A já jsem nyní zoufalý. Nechci udělat podruhé tu chybu, že odejdu. Nechci podruhé zažít tu strašnou bolest, vidět, jak je šťastná s jiným. Co mám dělat?“
Proč si bolavé srdce plete správné PROČ
Kdykoli hovořím se čtenáři svých knih, které bolí srdce, snaží se najít odpověď PROČ.
Proč mě bolí srdce?
Problém je, že s bolavým srdcem obvykle nacházíme NEsprávnou odpověď. Jakou, to řeknu za chvíli. Nejdřív ale vysvětlím, proč vlastně nacházíme NEsprávnou odpověď.
Ve své knize Protože zdůrazňuji rozdíl mezi emocemi a rozumem. I tento jev, kdy si špatně odpovídáme na důvod naší bolesti, je způsoben tím, že když nás bolí zlomené srdce, jde o vrcholnou emoci, až nesnesitelnou. Nesnesitelné emoce jsou absolutní a v tu chvíli vytlačují veškerý rozum. Jinak řečeno: Čím víc v sobě máme emocí, tím méně se chováme rozumně. A naopak, čím víc v sobě máme rozumu, tím méně se poté chováme s citem. Nemůžeme mít v sobě obojí – sto procent emocí a současně sto procent rozumu. Jsme stoprocentní nádoba, ne dvousetprocentní. Proto se zjitřením emocí vadne rozum.
Nesprávné PROČ
NEsprávná odpověď, když nás bolí zlomené srdce (při pohledu na ex-partnera, šťastného s někým jiným), bývá: Moje srdce mě bolí proto, že můj milovaný člověk je šťastný s někým jiným, a ne se mnou.
Tato nerozumná reakce vede k tomu, že se potom snažíme jen o to, aby milovaný člověk přestal být šťastný s někým jiným a začal být šťastný s námi. Není to hlas rozumu, ale našeho ega. V knize Cítit rozumem, myslet srdcem, kde se zabývám zrodem ega, píšu, že když je v člověku potlačen rozum (například zjitřenými emocemi), člověk se pak řídí egem. A že ego je náš mizivý rozum při velmi aktivních špatných emocích.
Zkrátka, kdykoli cítíme opravdu velkou bolest nebo pocit ohrožení, ozve se naše ego. To říká: „JÁ, jen JÁ, na MNĚ záleží! JÁ nesmím trpět. JÁ nesmím vidět, jak je MŮJ milovaný partner šťastný. Buď chci vidět jeho neštěstí, nebo neštěstí jeho nového protějšku z toho, že se vrátil ke mně. A just! JÁ, jen JÁ.“
Ego není principiálně zlé. Ono svým způsobem chrání naše srdce, které ukrutně bolí. Je svým způsobem v pořádku, že v pocitu ohrožení myslíme zejména na sebe. Zapomínáme však, že je to pořád nerozumná reakce. Tak trochu sobecká. Tedy sebepoškozující. A to hlavně proto, že jsme si nesprávně odpověděli na to, proč nás vlastně srdce bolí.
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům