Vánoce jsou svátky, které bychom měli trávit s těmi nejbližšími. A ti, kteří nás považují za nejbližší, by je měli trávit s námi. Jak je tedy možné, že ti, kteří tvrdí, jak nás milují, odcházejí, když vědí, jak nám na jejich přítomnosti během vánočních svátků záleží?
Znamená to snad, že jejich tvrzení o lásce není upřímné? A co si myslet o situaci, kdy někdo, koho milujeme a on prý také nás, dá přednost svátkům v jiném vztahu, třeba i předchozím – se svým ex-partnerem? Máme to snad vnímat jako ohrožení naší vazby?
Toto jsou nejčastější dotazy, které mi před Vánocemi chodí do Řešidla. Ačkoli příběhy, které mi svěřujete, mají rozmanité nuance, ukážu Vám, jak je také možné vnímat tento zdánlivě nesrozumitelný krok. Využiji otázku, kterou mi napsala Táňa: „Petře, čekají mě bolestné Vánoce. Budu sama. Přitom bych řekla, že stále mám vztah i báječného muže. Jako partner odpovídá Vaší definici ,velkého srdce’. Vždycky jsem si ho vážila a nikdy mu neublížila, a přesto jsem o něj zřejmě přišla. Zničehonic mu totiž napsala jeho bývalka. Vím, že se s ní začal scházet. A nyní mi se slzami v očích řekl, že Vánoce prožije s ní. Můžete mi, prosím, vysvětlit, jestli se z báječného chlapa může stát mizera?“
Pozor na domněnky
Začnu od toho nejpodstatnějšího: Nesnažte se vytvářet si domněnky, když neznáte fakta – když nemáte všechny informace a snažíte si je domyslet ve své hlavě na základě svých strachů, úzkostí, pochybností. A povím Vám proč.
Za deset let, co se věnuji této práci, vím, že všechno v životě je jako mince. Má to dvě strany. I příběh, který mi někdo sděluje. A já potřebuji znát pohled obou stran. Toto se o mně ví. Proč o tom mluvím? Protože FirstClass je dnes největším prostředím svého druhu na českém a slovenském internetu. Přes 300 000 fanoušků jenom na Facebooku se mnou sdílí své problémy, tudíž se často stává, že mě osloví jak jedna strana, tak druhá. Navzájem nevědí o mé komunikaci s tím druhým, a díky tomu mohu dát oběma stranám naději, protože z obou stran vidím, že nikdy není jen černá a bílá, ale vždy jsou ve vztahu dva lidé, kteří chtějí být oba šťastní, jen někdy nedokážou svou cestu vysvětlit. A to i proto, že ten druhý je jiný. Nemusí je chápat, ani chtít pochopit. A já dnes ukážu, jak lehce se dá vysvětlit odchod muže, který má velké srdce a je skutečným Stavitelem.
(Tento termín jsem objasnil například v Proč Stavitel neopouští partnera, který jen boří.)
Ze zbořeniště na staveniště
Stavitel je principiálně člověk, který neboří. A pokud boří, tak jen za tím účelem, aby na stejném místě postavil lepší stavbu. Tato jeho filozofie může mít různou podobu, ale my si ji můžeme ilustrovat právě na tomto případu. Vztah bude znamenat právě tu stavbu.
Představme si, že stavba (vztah, který Stavitel s někým budoval) je prostě neúspěšná a odsouzená k záhubě. Například proto, že partneři postupem doby pozměnili své hodnoty, priority a cíle, takže už spolu po letech nejsou kompatibilní. Takový Stavitel nestaví dál na “tekutých píscích”. Aby mohl být šťastný a vnitřně naplněný jako Stavitel, odchází pak do jiného vztahu – potkal sobě blízkou duši, a s tou staví. Tak vznikne jeho nový vztah a vlastně všichni jsou šťastní. Nejen nově vzniklá dvojice, pár dvou Stavitelů, ale i ta neStavitelka, kterou Stavitel opustil a která může nyní volně realizovat svoje osobní sny.
Jenže… Život je změna.
A tou změnou může být i smrt.
Ze staveniště na zbořeniště
Kdo četl mou základní knihu budování dlouhodobého vztahu 250 zákonů lásky, ví, že Stavitel staví prostřednictvím emočního pouta. Postaví, představme si, potrubí, kterým teče láska od něj k druhé osobě a od druhé osoby k němu. To je ta stavitelská činnost.
Jenže to emoční pouto se nemusí týkat jenom jedné osoby. Vztah partnera a partnerky může být současně rozvětven k příbuzenstvu, dětem, společným přátelům. Tudíž další potrubí může Stavitel přirozeně budovat ke společným známým, širší rodině. A když ten primární partnerský vztah skončí, obvykle se i ta souběžná potrubí odpojují a tok emocí oběma směry postupně uvadne. Má to i svou emoční logiku. Jen tak totiž může Stavitel budovat nová “potrubí”, se svým novým partnerem – plně se na ně soustředit a netěkat vzpomínáním na předchozí vztahy, které de facto už odumřely. Vzpomínáním totiž tyto veškeré předchozí vazby oživuje, to znamená “to potrubí” opravuje a jeho náplně, jeho emoce a láska, tím potrubím pořád směřují. Pak se minulost nemůže tak úplně uzavřít.
A právě to se stalo v tomto případě. Jak to vím? Ten muž, o kterém...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům