Když mě během roku navštíví někdo s hlubokým splínem, přesvědčený, že mu osud nepřeje a že má nešťastný život, beru ho po dohodě s ošetřovateli do speciálních zdravotnických zařízení, léčeben dlouhodobě nemocných či stacionářů.
Není-li spokojen se svými dětmi a má pro ně jen špatná slova, vedu ho za skla nemocničních oddělení, kde jsou s dětmi jiné problémy než jen ty, že „neposlouchají“ nebo „nosí špatné známky“.
A trápí-li někoho samota, pocit, že je „nutné“ mít někoho po svém boku, ukazuji mu vztahy, které jsou tak toxické a bolestné, že začne být za samotu vděčný.
Jak zdůrazňuji ve Vánočním Speciálu, nespokojenost není dána jen okolnostmi, které člověka provázejí, ale zejména způsobem, jak na tyto okolnosti nahlíží. Není-li člověk schopen docenit to, co má, pak to, co má, má zbytečně. Nemá to pro něj (subjektivně) hodnotu, ačkoli objektivně to může mít hodnotu nedozírnou. Jako třeba zdraví, které „nešťastní“ lidé přehlížejí. Nebo zdraví jejich dětí, které považují za samozřejmé, ale to neznamená, že samozřejmé je. Stačí jakoukoli přehlíženou hodnotu ztratit, a hned zjistíme, co úžasného a nedoceněného jsme vlastně MĚLI.
I proto před nejtěžším dnem celého roku apeluji na ty, kdo podceňují význam samoty a přeceňují význam vztahů, mám vzkaz, o kterém, prosím, přemýšlejte.
Být sám nemusí znamenat být osamělý a být ve vztahu nemusí znamenat nebýt osamělý
Šestnáctou hodinou počínaje začne o Štědrém dni narůstat počet bolestných zpráv na mém Messengeru. Čím více se blíží Štědrý večer, tím větší úzkosti propadají osamělí lidé. To nejsou jen ti, kdo jsou na Vánoce sami. To jsou i ti, kteří se cítí emočně izolováni vedle svého protějšku. Ten protějšek má často paralelní vztah jinde, možná je i duchem jinde. Všechna příprava, všechna snaha, všechny naděje se najednou ukážou marnými, všechny pečlivě vybrané a drahé dárky ignorovanými. To je ta nejhorší osamělost, jaká člověka může potkat – v nejkřehčí den v roce.
I proto je zřejmé, že být sám je někdy lepší než být v takto toxickém vztahu. Že než mít parodii na vztah je někdy lepší být bez vztahu. Že než živit planost svých nadějí je někdy lepší pohlédnout pravdě do očí. Že bolest, přes všechnu její nepříjemnost, nás může probrat do reality. A to není vůbec špatně.
Nemám rád teze, že štědrovečerní čas bychom měli trávit s těmi nejbližšími. Někdy se totiž může stát, že ti, které jsme považovali za nejbližší, se ukážou jako velmi vzdálení. Čím větší je láska člověka, tím intenzivnější je pak bolest z neopětované lásky. To je důvod, proč vznikly všechny mé knihy: 250 zákonů lásky, Dvanáct srdcí, 100 nejkratších cest k Tobě, Protože, Cítit rozumem, myslet srdcem, Čtyři prány štěstí, JáMy spřízněných duší a L.E.Ž., doplněné rekonstrukčními knížkami Sami a Spolu. A proč jsem se rozhodl napsat ZNOVUZROZENÍ. O tom, že každý člověk, který není spokojen se svým životem, může začít vytvářet nový. A to i pomocí této metodické knihy. Už dost zbytečné bolesti. Stačilo. Není čas marnit čas.
Vztahy, které raději nechtít zpět
Hned na začátku mé tvorby, v roce 2013, jsem nahrál toto video. Je určeno všem, kdo se na Vánoce cítí sami, a jen proto se trápí. Přemýšlejte o jeho obsahu. O tom, že je rozdíl chtít...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům