“Máš vyřešenou minulost?” zeptáš se.
Přikývne. A možná opravdu věří, že ex-partner už patří do historie.
Ale ten bývalý partner se nechce tak lehce vzdát…
Hledá páky, jak ukončený vztah vrátit. Jakkoli. A jednou z metod je… Tak o tom si dnes budeme povídat.
Noha vražená do dveří
Když jsem psal knihu SPOLU, myslel jsem na různé případy otravování vztahu. Toto je jeden z možných. Psychologie mu říká “vrazit nohu do dveří“. Prostě nedovolit, aby dveře za ukončeným vztahem jen tak zapadly. Aby se minulost mohla uzavřít. Připomínat se co večer esemeskou? Nuda. Účinnější je provádět to, co nemůže zůstat skryto jak odešlému ex-partnerovi, tak jeho novému objevu. Ano, zasáhnout dvě mouchy jednou ranou.
Vyjadřuje to jeden z dotazů, který jste mi poslali: „Petře, potřebuji poradit, jak se zbavit žárlivých myšlenek na přátele a rodinu mého nového partnera, kteří stále komunikují s jeho bývalou přítelkyní. Přitom oni dva se znali jen krátce. Když jim naznačím, že mě to trápí, oni mě uklidňují, že aktivita neplyne z jejich strany a jenom jí slušně odpovídají, a že ani nemají důvod s ní nekomunikovat, když jim nikdy neublížila. Ale na mě to působí, jako by na dálku říkala: Hele, stále tu jsem a jen tak se mě nezbavíš. I máma mého přítele přiznala, že byla zaskočená, když jí v prosinci zničehonic přinesla dárek a nabízela se, že s ní bude péct cukroví…“
Inu, minulost je součást člověka…
Tento problém, s dovolením, posoudím ze dvou rovin.
Ta první je: Když vstupujeme do nového vztahu, musíme si uvědomit, že náš protějšek už má nějakou minulost. A my, pokud přijímáme jeho, přijímáme i tuto jeho minulost. A to CELOU. To znamená, že měl-li před námi nějaké partnerské vztahy, pak tyto vztahy jsou do určité míry součástí jeho života, přesněji měly by být součástí jeho historie, a tedy ho občas ovlivňovat, třeba v tom, čeho se bojí, co mu vadí, co už nechce opakovat, protože to zažil. Toto je důležitá věta, fixujte ji, prosím: Něčeho se bojí, když to už zažil.
Za okamžik se totiž k této větě vrátíme z oné druhé roviny…
Jinak řečeno: Není možné přijmout člověka bez jeho historie. Co se stalo, to ho utvářelo. Co se událo, to je zčásti vysvětlením toho, jaký dnes je, jak se chová, na čem mu záleží.
Proto přijímejme historii našeho partnera vždycky pozitivně a zajímejme se o ni. To je první rovina, která má ovšem svoje zásadní souvislosti. Objasníme si je právě zde.
Souběžné vztahy jako cesta zpět
Kdykoli si vytvoříme nový partnerský vztah, souběžně s ním si můžeme logicky vytvářet vztahy s dalšími lidmi – s přáteli partnera, s rodiči partnera, kolegy partnera. A to, že náš vztah s partnerem případně skončí, ještě nutně neznamená, že tím automaticky vyprchají i tyto souběžné vztahy. Ty představují do značné míry jiný příběh.
ALE – a nyní se dostáváme k pointě – mohou být také využity k tomu, aby se povedlo znovu obnovit i náš již ukončený vztah s partnerem. Jak? No je to prosté. Souběžné vztahy mají všechny něco společného. Ano, osobu partnera. Respektive vztah těchto lidí s naším partnerem. Jsou to JEHO přátelé, JEHO rodiče, JEHO kolegové. On s nimi všemi má nadále emoční vazbu. A ta může zahrát mimořádnou roli. Jen sledujte:
Jestliže se vžiju do kůže opuštěné ex-přítelkyně, pak pokud udržím souběžné vztahy, budu svým způsobem dál živit svůj, byť již ukončený vztah s mým ex-partnerem.
A nyní: Pamatujete, co jste měli fixovat? Ano, že všichni máme nějakou minulost a v ní uložené těžké prohry, ztráty, zakořeněné strachy. Na to někteří mazaní lidé, kteří byli odejiti z partnerského vztahu, ale nehodlají se s tím smířit, sázejí.
Já totiž, jako ta opuštěná ex-přítelkyně, mohu vyvozovat, že i nová přítelkyně mého ex-partnera má nějakou minulost. A v ní nějaký bolestivý zážitek. Věřím, že ona...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům