Máte strach o někoho nebo o něco, a připadáte si v nepořádku?
Zajímalo by Vás, CO ve Vašem nitru vás zničehonic znejisťuje a zpochybňuje?
Cítíte, jak velký vliv má na Vás doba, okolí, energie událostí?
Nebo máte přímo po svém boku někoho ovládaného strachem – třeba i strachem o Vás?
Každý den dostanu v průměru 300 otázek. Nedokážu odpovědět všem jednotlivě. Když se však nakupí od jednoho tématu větší množství podobných otázek, věnuji jim buď článek (psaná forma), nebo podcast (mluvená forma). Pokud ovšem stačí jen krátká odpověď. Jinak odpovídám celým magazínem (sto stran čtení) nebo knihou (tři stran čtení).
Dnes, v souvislosti s ranním článkem 5 důvodů, proč nás zraňuje ten, kdo tvrdí, jak moc nás miluje, mi přišel dotaz se zajímavým odstínem zraňování. Je totiž o zraňování právě strachem. Zní: „Zaujal mě Váš podcast (Proč jednáme prchlivě, a potom nás to mrzí) o dinosaurech, tygrech a tom, co je silnější než my. Já mezi to, co je silnější než my, řadím taky strach. Zažívám ho denně na vlastní kůži, ale z opačné strany. Můj přítel má totiž nevysvětlitelný strach, že ho opustím. Ničí to jeho, ničí to mě. Proč se ho to drží?“
Strach, který spouští rozum, versus Strach, který spouští emoce
Obsáhleji se touto problematikou věnuji v magazínu FC Proč neznám Tvoje Proč.
Ale objasním alespoň kontury.
Strachy obecně dělíme na dva typy. Je strach racionální a strach emocionální.
Strach racionální podněcuje rozum. Strach emocionální podněcuje emoce.
Když například zjistím, že mám být za pět minut na schůzce, na které záleží, ale vím, že cesta na tu schůzku mi potrvá patnáct minut, začnu mít samozřejmě strach.
Každý strach říká, že je něco důležitého v ohrožení. V tomto případě jde o strach, že to nestihnu. Strach, že to bude průšvih.
A když průšvih nesmím dopustit, pak je mi jasné, že abych to stihl, musím něco změnit. Něco VYMYSLET!
Třeba musím utíkat, vzít si taxík, napsat člověku, který na mě čeká: Promiň, člověče, já to nestíhám. VYMYSLET nějakou výmluvu nebo omluvu. Prostě nějak zapojit rozum.
Tak vypadá strach racionální – strach, který vede k zamyšlení – a k řešení.
Představme si ale, že budu na místě druhého člověka – který je včas na schůzce a jeho protějšek pořád nejde, nebere telefon, nepíše, taky mohu dostat strach. Ale jiný strach.
Může jít o strach emocionální. Ten nespouští rozum, spouští emoce. Hlavně špatné emoce. Může mě v tom okamžiku napadat: Proč tu ten, kdo měl přijít, není? Nezáleží mu snad na mně? Kašle na mě? Něco špatného se mu stalo? Co když ho srazilo auto? Co když je teď někde v bolestech? Co když je – po smrti?
Cítíte? To je emocionální strach. Strach, který vyvolává emoce. Hlavně těžké emoce.
Dopad rozdílných strachů
Předně: Je přirozené bát se, když jste nějakým způsobem ohroženi, nebo Vám na něčem důležitém opravdu záleží.
Ale pro Vaši přítomnosti o budoucnost je zásadní uvědomit si, JAKÝ máte strach a K ČEMU vede. Jestli k řešení (rozum), nebo k prohloubení problému (emoční spirála).
Dám Vám jiný příklad: Jsem muž, který doma čeká na svou partnerku. Už je pozdě, už dávno měla být doma.
Racionální strach mi řekne: Kde může být? Zavolám jí. Napíšu jí. Zeptám se kamarádek. Půjdu jí naproti. Zavolám policii. Prostě snažím se o řešení. Přemýšlet. Nepanikařit.
Emocionální strach mě naopak rovnou stáhne do špatných emocí. Špatné emoce jsou destruktivní emoce. Destruktivní emoce nedokážou vytvořit konstruktivní myšlenky. Nedokážu přemýšlet. Nedokážu...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům