Jedno klíčové slovo, na němž stojí každý vztah. Důvěra.
Opakuji ho do omrzení všem, kteří se chystají někoho blízkého obelhat, podvést, zranit.
Oni totiž nevědí, co učiní.
Ztratit důvěru blízkého člověka je totiž jen jedna polovina trestu.
Ta druhá je ztratit vůbec důvěryhodnost.
Tím spíše, když chce člověk později obnovit poškozenou důvěru v očích té osoby, kterou zradil. Kterou svou zradou ztratil. A uvědomil si, že tohle nechtěl.
Moje nová kniha SPOLU, velká akorát tak do kapsy od kabátu, ale obsáhlá (260 stran), je plná všeho, co by dva lidé měli chápat, aby vztah mohl zdravě fungovat. Potažmo jak postupovat, když svou zdravost ztratí. Když si lidé ublíží, a ještě se navzájem zablokují.
Každý den dostávám v průměru tři sta dotazů. Není v mých silách odpovědět jednotlivě každému. Nejčastěji opakující se okruhy rozebírám, ať už prostřednictvím každodenních článků, nebo podcastů Řešidlo. A je-li potřeba větší prostor, vyhradím tomu celé jedno vydání magazínu FC – sto stran jen pro jedno téma do hloubky detailu a šíře souvislostí.
Jeden z Vašich nejčastějších dotazů je právě na poškozenou důvěru, respektive na různé odstíny nepochopení, jež mohou vést k ukončení vztahu. Ze všech dotazů vyberu tento:
„Petře, podvedl mě manžel. Nikdy jsem si nemyslela, že by toho byl schopen. Od té doby zažíváme peklo. Dělá mi ho on, dělám si ho sama. Já se totiž přes jeho nevěru neumím přenést. On tvrdí, že kdybych se v tom pořád nerýpala, už je to dávno za námi. Že už to ukončil, tak co pořád řeším. Nevím už, co se sebou dál. Jak mám minulost zpracovat, aby to už nebolelo – abych manželovi zase věřila?“
Co těm, kdo zradili, (někdy) nedochází
Váš manžel by si měl vzít skleničku a rozbít ji o zem.
Pak by se k té skleničce měl sklonit a říct: Promiň, já už to neudělám.
Užasle by totiž viděl, co by se potom dělo…
Ta sklenička by v jeho očích byla stejně neschopná jako Vy.
Patrně by na ni začal křičet: Proč tam pořád ležíš rozbitá na střepy? Přece už jsem se Ti omluvil! Přece už jsem toho rozbíjení zanechal! Tak o co Ti ještě jde, skleničko? Copak se přes to neumíš přenést? Co pořád řešíš? Co Ti Vadí? Šup, střepy, dejte se dohromady…
Takový člověk patrně ještě nepochopil, že když něco rozbije, není potom chybou té věci nebo toho člověka, že jsou rozbití.
A také, že vůbec není důležité, jestli ten, kdo byl nevěrný, svého jednání zanechá. To je samozřejmý a základní předpoklad, bez kterého se obnovení důvěry neobejde. Ale není to jediný předpoklad. Když někdo upustí skleničku a ta se rozletí na střepy, je přirozené, že pokud bude v těch střepech dupat, tak se tato sklenička nejen nedá dohromady, ale bude ještě víc napadrť. Takže přestat je první podmínka. Ale rozhodně ne jediná.
Tu skleničku je totiž nutné dát aktivně dohromady. Ona sama to...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům