Máte vztah, který ve vnějším světě už skončil, ale ve Vašem vnitřním světě pořád trvá?
Protějšek, na který neumíte zapomenout, protože Vám dal příliš důvodů si ho pamatovat?
Cítíte emoční pohledávku – citový dluh toho partnera, do něhož jste hodně zainvestovali, mnohé mu obětovali, a on se přesto rozhodl odejít, třeba i zpět do minulého vztahu?
Vnímáte sami sebe jako Převozníka (viz 5 varovných znamení neuzavřené minulosti), který pomohl osobě (například) s nedoléčeným rozchodem ke štěstí, ale… Váš vztah nevydržel, nebo možná emoční pouto z druhé strany ani nevzniklo?
Každý den dostávám v průměru tři sta otázek, týkajících se partnerských vztahů. Snažím se odpovídat prostřednictvím článků, podcastů, případně – je-li třeba dané téma objasnit více do hloubky detailů a šíře souvislostí – věnuji mu celé stostránkové vydání magazínu FC (jako v tomto případě Proč neznám Tvé Proč). Věřím, že dnes moje odpověď může pomoci nejen autorce následujícího dotazu, ale každému, kdo prožívá podobné trápení. Ten dotaz zní: „Petře, před osmi měsíci jsem poznala muže a stala se Převoznicí. Neměl ještě v sobě uzavřený minulý vztah. Dost kvůli tomu pil, snažil se zapomenout. A já se snažila, aby se vyventiloval, když to nebylo možné hlavou a srdcem, alespoň přes sex. Myslím, že se to dařilo. Naučil se báječně uvolňovat, usmívat, věřila jsem, že minulost se mnou udolá. Ale ne. Báječné léto skončilo a s druhou vlnou koronaviru a nemožností se potkávat ustala i naše komunikace. Cítím, že u něj to skončilo, nemá o mě zájem, bolí mě to, ale rozumově to chápu. Je ale normální, že mě to ani po půl roce nepouští?“
Léčivá moc lásky
Vyjdu-li ze své nové knihy SPOLU, láska je potřeba. Potřeba udělat někoho šťastným.
Běžně láska začíná jako potřeba udělat SEBE šťastnějším. Ještě šťastnějším, než když jsme sami. Mít po svém boku někoho, kdo nás v těžkých chvílích, kdy něco nezvládáme, může podpořit, obejmout, prostě vrátit nám sílu, štěstí. Z toho také plyne, že běžně láska začíná spíše jako sebeláska. Chceme to lepší PRO SEBE. Ale též záhy poznáváme, že nejlepším způsobem, jak se postarat o sebe, je postarat se o druhého. Zjistit, že právě když sami někoho podporujeme, objímáme, obdařujeme silou a štěstím, tak jsme šťastní. Šťastnější, než když jsme sami. Tak se sebeláska stává láskou, směřující zevnitř ven.
Ano, pomoci někomu druhému je svým způsobem prostředek, jak pomoci i sobě. Cesta, jak se v tomto divném světě, kde se lidé obecně snaží druhým dokázat, jak jsou hloupí, malí, nepodstatní, cítit naopak důležití, velcí, platní, užiteční, prospěšní.
To je základní podstata lásky. Nebýt sám zbytečný.
Léčivá moc doteku
A pokud se zaměřím na sex, zmíněný v dotazu, uvědomme si, že jsme fyzické bytosti. A to i proto, že tělesný dotek je léčivý prostředek. Obejmutí snižuje krevní tlak, snižuje stres, snižuje úzkost, a naopak zvyšuje sebevědomí, optimismus člověka. Dotek totiž přenáší energii. Dává tělu – a přes tělo také duši – vědět, že na “té bytosti uvnitř” záleží, že ji někdo má rád, že není bezvýznamná, že se může cítit dobře.
Ve svých knihách apeluji na to, že sex je splynutím nejen těl, ale i duší. Dvou bytostí, které se v konkrétní blízké chvíli chtějí vnímat, procítit okamžik, být spolu na jedné vlně, udělat sobě nebo druhému dobře. Sex je šance, jak moci bezpečně zavřít oči, ponořit se do přítomnosti, konečně necítit problémy, těžkosti, konečně se cítit milovaně, hýčkaně.
Jakmile si uvědomíte, že máte tuto schopnost léčit člověka ať už přes duši, nebo pouhým dotekem, tak Vás to jednak kvalifikuje pro dobré budoucí vztahy, ale hlavně se na Vás jen tak nezapomíná. Prosím, fixujte tuto důležitou myšlenku.
Proč Převozník nemizí...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům