Proč spolu nejsme, když konečně můžeme být

Potkali jste se, jak říkáte, v “nesprávný čas”?

Vztahuje se na Vás problematika míjení, popsaná v tomto podcastu?

Začali jste za spřízněnou duši považovat osobu, která měla v okamžiku Vašeho setkání svůj vztah, a Vy také svůj život? Ptali jste se, proč vám to “osud dělá”?

Navýšil se Váš údiv poté, co jste oba opustili své dosavadní vztahy, stali se pro sebe navzájem volnými, KONEČNĚ, a – váš vysněný vztah nevydržel nebo vůbec nevznikl?

Nebojte, není to jen Váš případ.

Každý den dostanu v průměru tři sta otázek, vázaných na Vaše konkrétní problémy. Jak jsem zdůrazňoval i v Nočním mikrofóru Českého rozhlasu, není v mých silách odpovídat každému jednotlivě. Proto vydávám každý den články – pro ty, kdo raději čtou –, nebo podcasty – pro ty, kdo raději poslouchají. Možná se i Vás týká podstata dotazu, který mi přišel nyní: „Petře, vím, že mi vynadáte, ale – v práci jsem se zakoukala do kolegy. Roky jsme po sobě pokukovali. On měl vztah, já taky. Pak jednou ve své kanceláři pustil rádio, vyzval mě k tanci a jediným dotykem přeskočila velká jiskra vášně. Jeho přítelkyně se to dozvěděla, vyhodila ho, já se ihned taky rozešla a věřila jsem, že spolu budeme. Ale on mi k mému úžasu řekl, že ,to tam necítí’, že se mnou nechce být v dlouhodobém vztahu. Nechápu to. Mám na něj čekat? Jak je možné, že jsem si byla jistá, že on je ten pravý?“

Kde se Touha a Láska potkávají

Strádající muž a strádající žena nemusejí strádat tímtéž. Tou potřebou, v níž se potom potkají, může být právě vášeň. To jediné totiž dokáže propojit touhu a lásku. Touha a láska jsou jinak takřka opačné pojmy.

Kde se Touha a Láska rozcházejí

Touha je chemie, hormonální bouře, zastínění rozumu. Touha nás nezadržitelně táhne například za “zakázaným ovocem”. To je ten případ, kdy víme, že něco nemáme dělat, ale nemůžeme si pomoci. Tohle jako první zažil Adam, pramuž. Když kousl do “jablka poznání”, věděl, že ho za to čeká trest. Že Bůh dá tím okamžikem ruce pryč od člověka. Že se člověk tím kousnutím stane bezezbytku odpovědným za své činy. Že za každou případnou chybu bude muset zaplatit. Proto se mluví o jablku POZNÁNÍ. Je to kousnutí do zkušenosti.

Ta touha je sice emoce, zastínění rozumu. Ale současně je to racionální problém. Člověk se musí ROZHODNOUT, že to udělá. Musí přijmout odpovědnost. Musí být schopen stát si za svými činy. A to ten, kdo JENOM TOUŽÍ, nemusí chápat. On může být veden pouze za rozkoší. Jenže rozkoš je proklatě krátká emoce.

Touha je dlouhá, trvá, dokud člověk neokusí zakázané ovoce. Jak okusí, rozkoš vyprchá.

Tak se to stává u některých mužů…

Naproti tomu láska, ačkoli ji cítíme, není rozhodně chemie ani hormonální bouře. Láska je hlavně práce, dřina. Láska taková musí být! Dva lidé, kteří jsou odlišní, potřebují dřít na vzájemném vztahu, aby mohl být dlouhodobý. Potřebují si naslouchat, komunikovat, řešit problémy, překonávat obtíže, zvládat podpořit druhého, když je na dně, když sám v sebe nevěří, a to není nic snadného. To je totiž odpovědnost. A právě tohle Adam nevěděl. On jen chtěl zakusit jablko, ochutnat zakázané...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům