Viděli jste někdy negativ?
Dříve se do fotoaparátů vkládal citlivý film. Na ten se chytal obraz. Ale když se tento fotocitlivý celuloidový pásek vyvolal, ukazoval černou a bílou přesně naopak: kde měla být tmavá, byla světlá, a kde měla být světlá, byla tmavá.
NAOPAK neboli NEGATIVNĚ.
Proč tím začínám? Protože v negativních emocích a myšlenkách obvykle vidíme věci naopak. “Nic nemá smysl. Život je k ničemu. Nic nám nevychází a nikdy nevyjde.”
A přitom to může být přesně naopak.
Jako takhle:
Do Řešidla, mého každodenního podcastového pořadu, mi prakticky nechodí jiné než negativní dotazy. Výpovědi o tom, že život skončil, ačkoli to nejlepší tazatelům teprve začíná. Přesvědčení, že to dobré už je za nimi, a přitom to všechno mají před sebou. Domněnka, že problém, který mi svěřují, určitě nemá řešení. A to jen proto, že ho v negativním rozpoložení vidět nemohou. Negativní postoj neumí vidět světlo. Tam, kde má být světlo, vidí tmu. Negativní energie prostě člověku nedokáže dát pozitivní život.
A proto už déle než 260 dílů hledám světlo pro ty, kdo přemýšlejí jenom o tmě. Jako dnešní tazatelka: „Petře, studuji a současně pracuji. Výsledkem této strašné kombinace je, že mám málo času na sebe a trpí tím můj osobní život. Kromě rodiny nemám nikoho, o koho bych se mohla opřít. Hlavně nemám přítele, a to mě trápí. Zvláště když kolem mě jsou všichni šťastně zadaní. Jsem z toho poslední dobou už psychicky na dně, hodně jsem přibrala a kila nejdou dolů. Jak se vymotat z tohoto prokletého kruhu? Čím mám začít?“
Důležité není to, na co se díváte, ale co vidíte
Jak píšu ve své základní knize sebeuzdravování Čtyři prány štěstí: Když chcete postavit dům, nemůžete stavět z cihel, které NEMÁTE. Nemůžete použít nářadí nebo míchačku, kterou NEMÁTE. Musíte se rozhlédnout a začít vnímat, co MÁTE – co MŮŽETE použít.
Kdo chce mít šťastný život, nemůže být zakletý jenom v tom, co nefunguje.
Vážená tazatelko, Váš problém tedy není ve Vašem životě, ale ve Vás. Ve Vašem pohledu na život, v tom, jak svůj život vidíte. Není totiž důležité to, na co se díváte, ale co vidíte.
Já při čtení Vašeho dotazu vidím úspěšnou holku. Sama říká: Studuju a pracuju. Nevím, jak pro Vás, ale to není úplně běžné. Někdo nemůže studovat. Někdo nemá práci. A tahle slečna má obojí. Jenže popisuje to tak, jako by nic neměla. Přejde to totiž jednou větou a jen tak mimochodem: Studuju a pracuju, ALE… A dokonce: Studuju a pracuju – a z toho vznikají moje problémy! Ne, vážená, z toho ne. Nýbrž z toho, čeho si všímáte.
Jak se dá vyrobit nešťastný život
Nestačím se divit, co čtu: Mám málo času na sebe… Nemám nikoho, ani přítele... Teda, sice mám rodinu, ale to taky odbudu jediným slovem, protože to je přece automatické, normální, rodinu má každý. Ne, vážená slečno, to nemá každý. Každý nemá rodinu. Je tolik lidí, kteří by se potřebovali opřít o rodinu. Ale oni ji nemají. Už chápete, v čem je Váš problém?
V tom, že si ze všeho ve svém životě, co se Vám děje, vybíráte jen to, co nemáte, co Vám nefunguje, co Vám nevychází. Vybíráte si to, co Vás má dělat nešťastnou.
A tudíž nešťastná jste.
Buďte vděční za problémy, které nemáte
Vy vůbec nemáte v životě málo. Jste úspěšná, máte zázemí, a dokonce kdybyste měla opačnou představivost, mohlo by se stát, že nějaký přítel, po kterém toužíte, by způsobil, že byste tak snadno nestudovala, že byste v práci pohořela, že byste – kdyby to byl opravdu sígr – z něj, z jeho excesů, z hádek, lží, nevěr byla tak rozhozená, že byste se pohádala i...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům