Jak si představujete typického muže?
Jako ranaře, který praští nejprve do stolu, a pak dveřmi, když není po jeho?
Ano, tak to známe z drsných filmů a předloh “správných frajerů”. Ale to neznamená, že taková musí být jediná možná realita.
Co se odehrává v mužích, když něco důležitého prohrají nebo ztratí?
Proč se může jejich vnitřní pocit rozcházet s divadlem, které v té chvíli zahrají navenek?
Proč to, co ženy vidí zvenčí, může být přesně opačné než to, co se děje uvnitř?
Když jsem se předloni rozhodl začít odpovídat na Vaše nejčastější otázky veřejně, pomocí každodenního pořadu Řešidlo (z první stovky nejposlouchanějších dílů vznikla kniha), téma porozumění tomu, co se zdá na protějšcích nepochopitelné, patřilo k preferovaným.
A stále se ptáte dál. Vyberu jeden příklad za všechny: “Petře, zamilovala jsem se do muže, kterého opustila manželka. Přesněji, potřetí si našla jiného milence a odstěhovala se. Mého přítele to zlomilo. Známe se ze školy, svěřil se mi – hledal někoho, aby nebyl sám, na výlety, focení přírody, věděl, že mám podobné záliby. Stalo se to, co se někdy stává ve filmech; přeskočila jiskra. Jenže jednoho dne se jeho manželka vrátila. Poslal jí totiž žádost o rozvod a jí možná došlo, že by od té chvíle musela platit hypotéku, možná to, že jí pomáhal, když zůstala sama na dvě malé děti. A teď on neví, jak to vyřešit. Pletu se snad ve své intuici, která mi dosud říkala, že patříme k sobě? Proč mi ale potom pořád nechává kytičky, čokolády a vzkazy, že mě má rád a je pitomec, když to neumí ukončit? Snažím se od něj odpojit, ale když podlehnu a ustoupím a vidíme se, jen se celou dobu držíme v objetí, a v tom objetí je obsaženo všechno. Jenže co mám dělat, když to trvá už dlouho? Je jenom slabý, nebo mi lže, nebo mu to takhle vyhovuje?”
Tohle se muži stát “nesmí”
Kdo četl můj FC Speciál DESET, který obsahuje deset nejtěžších momentů mého života, ví, jak se mužské myšlení nastavuje odlišně od ženského už v dětství. A co to způsobuje.
Pokud jste viděli film Tomáše Vorla Cesta z města, v jedné scéně Bolek Polívka vykřikuje: “Rozvod neexistuje. Rozvod je pro chlapa prohra.” Přemýšleli jste více o téhle větě?
Ještě se vrátím k dětství. Když jsem před časem vedl svého malého syna do školky, před budovou plakal tříletý chlapeček, který do školky nechtěl. Jeho maminka mu domlouvala: “Nebreč. Kluci nebrečí.” V tom okamžiku jsem si vzpomněl na své dětství, kdy mi také mnoho lidí říkalo, co “není možné” nebo “přípustné”, co “kluk nemůže dělat”, musíš tohle, nesmíš tamto, protože jsi kluk. Třeba jsem jako kluk nesměl prohrát. Nebo něco vzdát.
A teď si toto dejte do souvislosti s větou Bolka Polívky: Rozvod je pro chlapa prohra.
Hodnota muže
Každý člověk je trochu jiný, ale základ máme shodný. My muži jsme racionální bytosti, které mají tento svět dělat lepším svým rozumem. Ženy jsou emocionální bytosti, které mají tento svět dělat lepším svým srdcem, citem, láskou. Jinak řečeno: My muži jsme tu spíše od racionálního pokroku, od ochrany lidstva či rodiny z rozumové stránky. Jsme tu od toho, aby se ženám a dětem žilo pohodlně, dobře, respektive stále pohodlněji a stále lépe. To je mužský pokrok. Jestliže se ženám a dětem nevede dobře, můžeme to my muži pokládat za svou chybu, své selhání. Můžeme o sobě pochybovat, spílat si, že jsme pitomci, že v něčem chybujeme. Přitom nikdo učený z nebe nespadl, ani chlap.
A nyní v této souvislosti přímo k meritu dotazu: Když si muže neváží jeho žena, bolí ho to, věřte mi. Ale bolí ho to jinak, než bolí nevážení ženu. Bolí ho to, protože má pocit, že “není dost dobrý jako muž”. Že “neumí udělat ženu šťastnou”. Navenek může vykládat kamarádům cokoli, a muž to často dělá, žvaní, že to byla kráva a podobně, ale to je jen...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům