Jaký význam má vlastně lidské slovo, když z jedněch úst slyšíme krátce po sobě, jak jsme špatní, a pak zase dobří? Jak jsme snadno zaměnitelní, a pak zase nenahraditelní. Jak s námi není možné žít, a pak zase bez nás není možné žít. Jak jsme ti poslední, a pak zase ti jediní.
Už ve včerejší epizodě Proč se ti, kteří „definitivně“ odejdou, později chtějí vrátit jsem varoval před unáhleným pálením mostů ve vztahu. Můžeme tak totiž ztratit jedinou zpáteční cestu k člověku. Tato epizoda strhla lavinu Vašich příběhů, mezi nimiž vynikaly ty, které takové ukvapené odchody ještě umocnily o stupeň výš – totiž urážkami při rozchodu. Jak je možné, že ti, kteří nás při odchodu urážejí, pak vůbec mají odvahu žádat o návrat? A proč přicházejí s lichotkami – jak vůbec o vlastních slovech přemýšlejí? I tak zněly Vaše dodatečné dotazy.
Každý všední den odpovídám na ty nejčastější otázky ve svém Řešidle, které má buď formu podcastu (přehrávač hlasu je nahoře), anebo – pokud raději čtete, než posloucháte – je tu stejnojmenná kniha, která obsahuje přepis nejposlouchanějších epizod a nejzásadnějších myšlenek z podcastů za poslední rok.
Dnes tedy zodpovím tento dotaz: „Petře, zaujal mě Váš podcast o ping-pongu ve vztazích. Zažila jsem něco podobného. Také mě partner opustil, a pak se chtěl vrátit, ale já ho nepřijala. A to hlavně proto, že když tehdy odcházel, hrubě mě urážel, v okolí špinil a zesměšňoval a opakovaně zdůrazňoval, že ode mě odchází za mnohem lepší a zajímavější ženou. Zatímco když se snažil ke mně vrátit, paradoxně hrubě urážel, špinil a zesměšňoval tu ženu, za niž mě vyměnil, tentokrát jí metal do obličeje to, že jsem mnohem lepší a zajímavější já. Můžete mi takové výkruty vysvětlit?“
Moc méněcennosti
Když dovolíte, zevšeobecním to.
Kdykoli Vás někdo sráží, pak proto, že má momentální potřebu to dělat.
A to, že má momentální potřebu Vás srážet, většinou plyne z toho, že se momentálně cítí slabší než Vy, nebo jinak řečeno, je méněcenný, a proto Vás sráží.
To znamená, že Vás nesráží primárně kvůli Vám, na Vás mu obvykle vůbec nezáleží. Dělá to v první řadě kvůli sobě, aby se lépe vyrovnal se svou méněcenností.
Jinak řečeno: Jestliže má někdo potřebu Vás oslabovat, aby se sám cítil silnější, pak je to ve srovnání s Vámi velmi slabý člověk. Toto, prosím, fixujte. Je to myšlenka, kterou ještě budeme potřebovat.
Zrod méněcennosti
Proč se někdo cítí méněcenně? Odpověď je prostá: Protože vnímá, že dokážete něco, co on ne.
Ponechám stranou to, proč toto vnímá. Mohli bychom se dostat hluboko do jeho životního příběhu, například až do dětství, kdy tohoto člověka někdo také srážel a učil ho zaměřovat svůj pohled na to, co neumí, zatímco druzí ano, rozvíjel v něm závist, nenávist a právě méněcennost. To je už příběh té konkrétní bytosti, který řeším individuálně v uzavřené skupině – aby se zbavila svého pocitu nedostatečnosti nebo nižší hodnoty. Zkrátka někdo ji to naučil a ona se to musí odnaučit.
Důležité je, jak se pak tato osoba toxicky projevuje ve vztazích. A jak se méněcennost v její hlavě zveličuje.
Začíná to paradoxně. Jste člověk, který má těžký život. Potýkáte se s nějakou komplikací nebo překážkou – například úrazem, nemocí, náročnou prací nebo naopak náročným obdobím bez práce. Ale problém je, že to zvládáte.
Přesněji, problém to není pro Vás, ale pro tento méněcenný protějšek. Zatímco Vy to zvládáte, Váš protějšek něco podobného ve svém životě nebo přímo totéž nezvládá.
V tu chvíli, ačkoli je to partner, cítí se vedle Vás přirozeně méně schopně, tedy méněcenně. Jemu bytostně vadí, že je pozadu, že nedokáže totéž, co Vy. A pokud ho to srovnání, které je pouze v jeho hlavě, opravdu hodně trápí a oslabuje, pak Vás začne systematicky ponižovat – abyste už nebyli tak nad věcí, tak usměvaví, tak úspěšní, zatímco on není. Prostě aby Vám taky bylo zle, abyste se taky cítili dole.
To je hlavní důvod, proč lidé ponižují dokonce člověka v partnerském vztahu. Zdá se to šílené až groteskní, ale oni si VÁS na začátku vybírají proto, že jim svým příběhem jste blízcí. Když však s Vámi začnou dennodenně žít a lépe Vás poznávat, zjistíte, že nejste na jejich úrovni, ale moc nahoře, že je převyšujete. Musejí Vás srazit, jinak je pro ně neúnosné se na Vás zdola dívat.
Projev méněcennosti
Ano, může se to zdát skutečně komické. Člověk, který sám zvládá dítě, práci, domácnost, který má dost starostí se stávajícím životem, začne být zničehonic ponižován protějškem, který nezvládá například ani svou práci. Slyší o sobě, jak nic nezvládá a podobně, z úst osoby, která jako by vůbec neměla sebereflexi.
Jenže ve skutečnosti tato ubližující osoba je prostě nešťastná, neschopná, nemohoucí a VÍ TO O SOBĚ. Sráží druhého právě proto, aby nabyla dojmu, že „není takový lůzr“, že „není nejníž ze všech“, například že „má druhého ve své moci“, že „nad ním má převahu“, „má ho v hrsti“, „má nad ním kontrolu, nad jeho energií“. Že „když se ho rozhodne zničit, tak ho zničí“. Tohle je akutní ambice a vlastně i potřeba méněcenných lidí.
A tak se stane, že když tito lidé dlouhodobě neunášejí...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům