Tak je to nové auto, nebo staré? – budou se určitě chytat za hlavu všichni chodci, až jednou vyjede do ulic Rolls-Royce Phantom Aerodynamic Coupe II. Konečně dokáže obstarat jakýsi kompromis. Milovníci automobilů jsou totiž z dvojího těsta. Buď se koncentrují na investování do veteránů, nebo do novinek. Málokdo má dost peněz na oba záběry. Co když však máte jen jednu sumu a máte se rozhodnout? Horší než Sophiina volba. Nyní je řešením nový Rolls-Royce. Nebo spíše starý?
Celý příběh je, upozorňujeme, zmatený. Schválně, pochopíte tohle? Vůz britské značky prapůvodně postavili Belgičané. Koupili ho Američané a od nich Japonec. Dnes Belgičané chtějí po Nizozemcích, aby jej oprášili retro verzí. Nizozemci kývli a Turek ji vyrobil. Neztratili jste se? Právě tak vzniká první skutečně globální auto. Phantom Aerodynamic Coupe II. Nadčasové, nadprostorové. Zaujme vždy a všude.
Ale pojďme popořádku. Název Phantom Aerodynamic Coupe II naznačuje, že kdysi byl i nějaký Phantom Aerodynamic Coupe I. Psal se rok 1934 a pro konzervativní klientelu to byl šok. Phantomy totiž do té doby mívaly otevřenou karoserii Hooper. Dnes již neznámý klient si v Británii posteskl, že mu ve vyšších rychlostech fouká a prší do kabiny. Požadoval zastřešení a de facto karoserii, kterou dnes nazýváme kupé. Protože Britové byli příliš konzervativní, zakázku přijala až belgická továrna Jonckheere. Z Beverenu tehdy opravdu vyjel krásný krytý čtyřmístný vůz (snímky dole). Na šesti metrech délky vynikaly táhlé přední blatníky a dvoje oválné dveře. Nezanedbatelná byla také designová ploutev na konci, která měla zvláštní smysl.
Propracovaná aerodynamika v kombinaci s ambiciózním výkonem 110 koní uměly hnát tento Rolls-Royce Phantom Aerodynamic Coupe I rychlostí až 140 km/h, což bylo na pováženou. Vůz nebyl žádný drobeček, vážil 2,2 tuny a v kabině nebylo tak pohodlno, jak naznačoval rozvor 3823 mm. Téměř polovinu délky zabíral velkorysý motor. Řadový šestiválec s rozvodem OHV o objemu 7,668 litru byl usazen vpředu a propojen se řidičem čtyřstupňovou převodovkou. Pohon byl na zadních kolech.
Kdo byl pyšným majitelem tohoto skvostu, bohužel nevíme. Ani to, kdo vlastně navrhl karoserii. Vypukla totiž druhá světová válka a v továrně zasažené náletem lehla popelem kompletní dokumentace i kniha zakázek. Z dochovaných záznamů lze vyčíst, že v 50. letech americký překupník v touze zvýraznit jedinečnost natřel auto zlatým lakem. V 90. letech unikátní Rolls-Royce zakoupil japonský sběratel, a to za 1,5 milionu dolarů. Nechal vůz vrátit do původního černého laku a následně také Americe – zapůjčil jej do sbírky Petersen Automotive Musea v Los Angeles.
Předloni vedení obnovené belgické továrny Jonckheere napadlo, že je škoda takové dílo nechat zapadat prachem v muzeu, a tak vznikla myšlenka na nástupce…
Karosárna Jonckheere se na něm již vlastními kapacitami nepodílela, je součástí firmy Berkhof, vyrábějící autobusy. Poskytla však námět nizozemskému studiu Ugur Sahin Design, které realizovalo návrh moderní kopie. Zde jsou vizualizace:
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům