Baví se takhle Ego s Duší.
„Proč jsi pořád tak neklidné?“ ptá se Duše.
„Protože pořád něco není dokonalé,“ ošívá se Ego. „Až všechno bude dokonalé, pak najdu klid.“
„A co když takový okamžik nenastane?“ podiví se Duše.
„Nestraš. Nebo budu ještě neklidnější…“ poleká se Ego.
Duše se usměje: „Tak přijmi všechno nedokonalé a nastane klid hned teď.“
Každý týden od Vás dostanu přes dva tisíce dotazů. Snažím se odpovídat mnoha způsoby. Píšu články, magazíny, knihy. Vydávám podcasty, živá vysílání. A to všechno proto, abyste z bodu, kde teď jste a necítíte se dobře, se posouvali do jiného bodu, kde chcete být a kde se budete cítit lépe. Pokud raději čtete, než posloucháte, pak nejposlouchanější epizody mých podcastů za poslední rok dostaly formu přepisů – ve stejnojmenné knize Řešidlo. Ostatně téma vnitřního klidu je časté ve Vašich otázkách. Tak jako dnes:
„Petře, poslouchám Vás každý den od samému začátku Řešidla a jsem s Vámi de facto i ve zbytku každého dne, kdy si často opakuji Vaši filozofii o životě a minci, kdy všechno, co prožíváme, má současně něco dobrého i něco špatného, a jen na nás záleží, jestli změníme úhel pohledu a kromě toho špatného uvidíme na tom, co prožíváme, také něco dobrého. Jen jednu otázku pořád nemám zodpovězenou: Proč život nemůže být alespoň někdy dokonalý? Proč po každé radosti zase přijde smutek, proč ta radost nemůže být dlouhodobá?“
Dlouhodobá radost
Děkuji za otázku, přesněji za každou z Vašich otázek. Pokusím se objasnit můj pohled.
Jak píšu v knize duševní hygieny Čtyři prány štěstí, radost pochopitelně může být dlouhodobá. Však pohleďte na děti. Dokážou být šťastné celý den, dokonce celé dny. Otázka by tak měla znít jinak: Proč my dospělí to neumíme, respektive zapomínáme?
Odpověď možná souvisí s přirozenou lidskou adaptabilitou. Člověk si totiž dokáže zvyknout na takřka všechno, čemu je vystaven dostatečně dlouho a dostatečně často. Zkrátka co prožívá delší dobu. A tak si časem zvyká také na samotný život a jeho rutinu.
Vliv změny
Zvyk je právě jako ta mince. Má také dvě strany, dobrou a špatnou. Ano, zvyk není jen dobrý. Například zvyk způsobuje to, že některé hodnotné věci časem přestáváme vidět, vážit si jich, oceňovat je, pokud je zažíváme soustavně a příliš dlouho. Jako by se ztratily, vymizely, sejdou z očí, a to přesto, že v našem životě pořád jsou. Jen je začneme přehlížet, protože podvědomě jsou již samozřejmé, všední, nevzácné.
A proto základním zákonem života je změna. Snad aby nás vytrhl z toho zvyku, stereotypu a uvadání. Aby námi občas zatřásl, když se potřebujeme probudit. Však koukněte na postel. Neoceníte ji, když na ní příliš dlouho ležíte. Tehdy Vás naopak začne tlačit, překážet Vám, být na obtíž. A naopak postel oceníte tehdy, když celý den chodíte, běháte, dřete. Skutečně, postel je nejměkčí po tvrdé a dlouhé cestě.
Zklamání spojené s dokonalostí
Jak by tedy měla vypadat dokonalost? Přemýšlejme o...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům