Máte v sexu jiné potřeby než protějšek a vytváří to mezi vámi zbytečné pnutí, hádky, ba dokonce vyhrožování rozchodem?
Shodovali jste se na začátku ve frekvenci i intenzitě, ale časem jste se rozpojili a připadáte si buď jako zloděj, když se s prosbami snažíte ukrást nějaké to objetí, které potřebujete, anebo naopak jako necita, když prostě nemáte náladu a chuť zdaleka tak jako ten druhý? Bojíte se v obou případech, že něco pokazíte, že kvůli Vám se vztah rozpadne?
Každý den dostanu přibližně tři sta otázek, zejména na téma, co „je a není normální“, co „je a není správné“, jak to „má, či nemá být“. Předně, nejsem sexuolog, ale samozřejmě i na sex lze nahlížet z pohledu psychologie, protože i sex, jakkoli se to nezdá, dokáže uspokojit duši. Sex je mnohem víc než jenom splynutí těl. Je to projev souznění, sdílení, porozumění. A o tom třetím slově budeme hlavně mluvit.
Každý všední den můžete poslouchat moje odpovědi na nejčastější dotazy, které dostávám, v Řešidle. Přehrávač mého hlasu je nahoře. Jestliže raději čtete, než posloucháte, můžete číst přepis; ostatně už vznikla také kniha Řešidlo, sestavená Filipem Benešem, která obsahuje přepis mých nejposlouchanějších podcastů za poslední rok. Dnes na úvod ukážu, jak jsou lidé odlišní a že první chyba, které bychom se měli vyvarovat, je paušalizovat například muže ve smyslu, že právě oni chtějí vždy víc sex, a že žena sex nepotřebuje. Dva dotazy, které mi přišly, oba od žen:
- „Petře, jsem v otázce sexu nekompatibilní s partnerem, přestože ho jinak vnímám jako toho pravého. Sexuálně mám větší potřeby než on. Musím to řešit nevěrou?“
- „Petře, žiju s manželem deset let, máme spolu dvě děti. Mně připadá pochopitelné, že po takové době ochladly city i moje sexuální nároky. On by chtěl sexu mnohem víc než já. Ne snad, že by se mi sex s ním nelíbil, ale když jste od rána na nohou, večer padnete do postele vyřízení a nemáte chuť na nic, leda na vydatný spánek. On je uražený, vyhrožuje mi milenkami, proč chlapi nemohou spokojeně usínat se ženou v náručí bez nutnosti sexu? Lze k tomu manžela přimět?“
Co chceš? Častý sex, nebo dobrý sex?
Především: Co člověk, to jiná potřeba. Navíc i individuální potřeba jednoho konkrétního jedince je proměnlivá v čase a poplatná jeho momentální energii, náladě, únavě. Každému tak může připadat normální něco jiného, přičemž i to normální se v jeho mysli s věkem mění. Jako potřeba sexu.
Co však zůstává u všech párů shodné, je to, že i tento rozpor je společný problém a je nutné ho umět společně řešit, tak jako kterýkoli jiný problém ve vztahu. A k tomu jsou třeba tři základní ochoty: ochota k otevřenosti, ochota ke komunikaci, ochota najít vzájemnou kompatibilitu, tedy prostor pro společné souznění. A to vyžaduje pochopit nejen druhého člověka, ale i sebe. Pochopit, co vlastně chci a proč to chci.
V tomto je model společného řešení stejný, jak popisuji i u jiných případů v knize Spolu, tedy v knize určené do zablokovaných situací ve vztahu, kam i rozpory v oblasti sexu mohou patřit. Když pomáhám lidem, kteří se rozcházejí v potřebě sexu, dávám jim jednoduchou otázku: Je pro Vás důležité, jak častý sex je, nebo jak dobrý sex je?
Proč ji kladu? Protože tady obvykle už najdeme soulad. A to je pro řešení problému důležité.
Oba většinou říkají: Není podstatné, jak často k tomu dojde, ale to potom, když k tomu dojde, oba prožíváme. Protože to, jak je sex dobrý, logicky ovlivňuje to, jestli se k němu příště chceme vrátit, anebo ne.
A tím se partneři posouvají k pravdě: Co je platné tomu partnerovi, který si vynutí sex, že jeho protějšek se jenom účastní, jenom to „přetrpí“? Pak může klesnout i požitek toho, kdo sex chtěl, kdo se na něj těšil, kdo si ho vymínil. Ano, i jeho to naštve. Kromě toho takovým nechtěným sexem vzroste odpor k příštímu sexu i u toho, kdo sex nechtěl, ale „musel“. No, jak se Vám v dětství konzumovalo jídlo, na které jste neměli chuť a ze kterého se Vám třeba i obracel žaludek? Jak jste se od té doby cítili, když před Vás někdo postavil stejný talíř? Někdo cítí nevolnost ještě dnes.
Problém je, že s takovým sexem vzroste odpor na obou stranách. Ano, může klesnout dokonce i ochota toho, kdo sex chtěl, se příště vůbec pouštět do nějakého „přemlouvání“. Řekne si totiž: Mně to za to vlastně nestojí! Vždyť ten sex (s tímto mým protějškem) není dobrý! K čemu to vede? Ten, kdo chce sex, se sám vhání do pasti, kdy ve své mysli dojde k závěru: Nedá se nic dělat, musím to řešit nevěrou.
Načež já se této osoby ptám: A proč? Proč to došlo takto daleko?
Kouzlo guláše
Jak víte z mé knihy Spolu, která pomáhá párům v zablokovaných situacích, nejčastější vztahový problém, a nejen v sexu, je v urážení se. V neochotě najít řešení, které by vyhovovalo oběma. Pro pár je to katastrofa. Jestliže lidé přestanou řešit potřeby toho druhého, smyslu vztahu se vytrácí. Pak nemusejí být spolu, protože přežívají spíše vedle sebe a řeší výhradně své potřeby. Jako dva sólisté.
A naopak, jestliže člověku záleží nejen na spokojenosti své, ale i toho druhého, pak má o to větší vůli najít kompromis. Kde je vůle, tam je cesta. Uvedu jeden z takových jednoduchých návrhů: Co když kvantitu (počet fyzických kontaktů) ovlivňuje kvalita (prožitek z každého sexu)? Co když vůbec problém rozporu není o kvantitě (kolikrát), ale o kvalitě (jak dobrý sex je)? Jinými slovy:
- I pro Tebe, který chceš sex častěji, není lepší si počkat? Upřímně: Kdy Ti chutná guláš víc: a) když ho jíš každý den, b) když si ho dáš jednou za čas?
- A pro Tebe, který sex odmítá: Proč se tak děje? Proč druhého nechceš? Nevytvořil se mezi vámi za ty roky víc než jen jeden příkop? Není toho víc, kdy chcete každý něco jiného?
Nespoluhráči
Často za mnou chodí lidé s tím, že se rozcházejí v sexu. Když však rozebíráme jejich problém, vypadnou ze skříně obvykle další „kostlivci“, kteří jsou skutečnými příčinami jejich rozporů v sexu. A tak se pokaždé ptám: Co když ti dva obecně ve vztahu mají stále méně něčeho společného? Co když dávno přestali plánovat, spolupracovat, souznít i v jiných oblastech? Co když z historického pohledu jsou to sice spolubydlící, kteří se každý večer potkají v jedné posteli, ale jinak si už nemají moc co říct? Co když se i v dalších oblastech dávno rozešli a sex se stal prostě až tím křiklavým indikátorem, díky němuž si něčeho negativního všimli?
Jinak řečeno: Co když už to dávno nejsou spoluhráči, kteří kopou za jeden tým? Co když mají odlišný přístup k rodičovství podobně jako k intimnostem?
Poznat to jde velmi snadno: Zkuste si prostě o tomto problému promluvit. Možná to dopadne úplně stejně, jako když si chcete promluvit o jakémkoli jiném.
Schválně, nalijte si dnes večer víno a uvidíte: Dokážete se vůbec ještě otevřeně a konstruktivně bavit o nepříjemných věcech? Dokážete se vůbec ještě jeden druhému upřímně svěřit, přátelsky se navzájem vyslechnout, se zájmem vnímat, co jednoho trápí a jak mu druhý pomoci?
Nebo je to všechno už jenom minulost a v...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům