Potkali jste někdy slibotechnu?
Tak se říká člověku, který nemá problém cokoli slíbit. Má však problém to potom splnit.
Otázka je jasná: Proč slibuje, když to nesplní? Proč sám sebe vhání do pasti, kdy mu jednou přestaneme věřit?
Nebo snad skutečně věří ve splnění toho, co slíbil, ale „osud“ mu to vždycky znemožní dodržet?
Téma, které úzce souvisí s klubovým článkem Proč chyba, kterou uděláme podruhé, není chyba, ale rozhodnutí, a to i kvůli následku, které přináší – zlomenou důvěru a rozpad vztahu. Jeden z nejčastějších okruhů, které probíráte v uzavřené skupině, může mít i tento odstín – viz otázka jedné ze čtenářek: „Petře, trápím se ve vztahu. Přítel mě před dvěma lety požádal o ruku. Zasnoubili jsme se, ale svatba dodnes nebyla. Já mezitím dostudovala. On věděl, že se chci po škole vrátit do rodného města, slíbil, že tam půjde se mnou. Ale když to bylo aktuální, opět odmítl. Že prý má tady kamarády, rodiče. Já mám zase kamarádky a rodiče tam. Budiž, podvolila jsem se. Naše další dohoda tedy zněla, že začneme bydlet spolu tady, v jeho městě, založíme rodinu, ale i z toho nakonec vycouval. Nejprve sabotoval objíždění vhodných bytů ke společnému pronájmu, potažmo pozemků v jeho bydlišti. A nyní mi řekl, že si vlastně celou dobu není jistý tím, že mě miluje. Ksakru, tak proč mi slibuje něco, o čem není přesvědčen? Proč se místopřísežně zavazuje k tomu, co pak není schopen splnit? Proč narovinu neřekne: Hele, já ještě nevím!?“
Každý všední den odpovídám na nejčastější z Vašich dotazů ve svém podcastovém pořadu Řešidlo. Přehrávač mého hlasu je nahoře. Pokud raději čtete, než posloucháte, vznikla kniha Řešidlo, která obsahuje přepisy těch nejposlouchanějších epizod za poslední rok. Odpovědět se pokusím samozřejmě i tentokrát.
A začnu klasickou chybou – důvěřováním pouhému slovu.
První mýtus: Chlapa dělá slovo
Já vím, že se všeobecně říká, že chlapa dělá slovo. Je to omyl. Chlapa dělá čin. Čin, který POTVRDÍ to slovo.
Ne slovo, ale čin je totiž projevem ZODPOVĚDNOSTI člověka. Slib dokáže vyslovit naprosto každý, ale činu už není schopen každý.
Jenom se rozhlédněte. Anebo si sáhněte do vlastního svědomí. Proč?
Vzpomínáte na konec kteréhokoli roku? Jak se začne blížit první leden, přicházejí předsevzetí. To je taky zajímavý druh slov a slibů. Miliony lidí po celém světě sobě nebo druhým slibují, že „tohoto prvního ledna“ už opravdu s něčím začnou. To pro ně není žádný problém – slibovat. Dokonce pro ně není problém ani žádný den, který se k závazku uchýlí. Ale má to podmínku – musí jít o den, který předchází onomu prvnímu lednu. Ten první leden totiž představuje PRVNÍ SKUTEČNÝ PROBLÉM. Protože tehdy tito lidé SKUTEČNĚ MUSEJÍ ZAČÍT. A to je rozdíl. Období slov MUSÍ vystřídat období činů. A v té chvíli poznáte, čeho člověk opravdu je, či není schopen.
Druhý mýtus: Slovo stačí, slovo je začátek
Lidé, kteří rádi dávají sliby, žijí v představě, že na slovech nějakým způsobem záleží. Že slovo je už start. Že Promiň znamená Napravil jsem se. Ne, fakt ne. Slovem se člověk nenapravuje. Napravuje se činem. Omluva, která není následována činem, je prostě jenom prázdné slovo.
Člověk v zásadě nepotřebuje nic slibovat. Úplně stačí, že to, o čem žvaní, ZAČNE OPRAVDU DĚLAT.
A nyní se dostáváme k podstatě: Jestliže něco chci a je to pro mě důležité, tak to přece udělám. Proč bych to neudělal, když to chci a je to pro mě důležité? Jenže pro lidi, kteří jenom slibují, je důležité jenom slovo. Jim vůbec nedochází, že po slově musí taky přijít čin. Anebo velmi dobře vědí, že jsou schopni slibů, ale nejsou schopni činů. Ať tak či onak, kdyby činů byli schopni, tak to udělají BEZ ŘEČÍ.
V souvislosti s tím si musíme připomenout položenou otázku: Budiž, ti lidé činů nejsou schopni, tak proč něco slibují?
Pokud nejde o lháře, kteří by vědomě říkali opak pravdy, pak jde často o lidi, kteří si prostě myslí, že SLIB STAČÍ. Že slib je už TEN ČIN. Že už slib může být DŮKAZEM LÁSKY. Že příjemce slov už po vyslechnutí slibů pookřeje: Ách, Ty jsi úžasný. A možná, že i tyto slibotechny dostávají od svého protějšku najevo, že slib skutečně stačí.
Třetí mýtus: Slibem snížím tlak na svou osobu
Kdo je členem uzavřené skupiny a odběratelem magazínu, ten v novém vydání Karma lhářů nahlédne do velmi tvrdé reality těch, kterým se v důsledku falše, přetvářky a lži fatálně mění jejich vlastní myšlení. Ale o tom detailně v magazínu.
Přitom ona lež často začíná skutečně nevinně, ba dokonce se zdá jako jediné vhodné řešení. Chcete příklad?
Ti, kteří nám začnou slibovat, nám prostě jenom zprvu POTŘEBUJÍ DOKÁZAT, ŽE NÁS OPRAVDU MILUJÍ. Proč to potřebují? Například proto, že na ně tlačíme. Nebo na ně tlačí okolí. Jen si představme, že na náš protějšek pořád někdo naléhá: Vy už jste spolu dlouho, měli byste se vzít! Měli byste spolu bydlet! Měli byste spolu založit rodinu. Myslíš to vůbec s tím druhým člověkem vážně? Netaháš ho na vařené nudli?
Ano, my nebo okolí můžeme chtít DŮKAZ. Náš protějšek v tu chvíli zažívá tlak na čin a tomu tlaku potřebuje nějak ulevit. A jednoho dne zjistí, sotva vyhrkne nějaké uspokojivé slovo, že ten slib SNÍŽIL TLAK. Že když nás tento protějšek například požádal o ruku, okolí se uklidnilo, místo kritiky ho začalo chválit stylem: „Ano, tak je to v pořádku, tak se nám to...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům