Jak je možné, že vztah, který se vyvíjel tak nadějně, se najednou zkazil?
Jak se do něj tak snadno mohly vkrást pochybnosti a nejistota, zda opravdu máme toho pravého?
Čeho jsou schopni zoufalí lidé, když ztratí jedinou šanci, pro kterou žili?
Ve své knize Spolu se zaměřuji na společné zvládání situací, které zapříčiňují rozchody. Jedním z nich je neuzavřená, respektive znovuotevřená minulost jednoho z partnerů. Typicky to popisuje tento Váš dotaz: „Petře, můj přítel měl přede mnou dlouhý vztah, který skončil rozchodem. Přesněji, skončil rozpadem PARTNERSKÉHO vztahu, ale s ex-partnerkou se dál vídali jako PŘÁTELÉ. Když poznal mě, na mou žádost i ten přátelský vztah s ex-partnerkou ukončil. Přísahal, že to má v sobě uzavřené. Zjevně neměl. Po čase jsem se dozvěděla, že ex-partnerce napsal. Přesněji, dozvěděla jsem se to právě od ex-partnerky, která mi jeho SMS přeposlala. Přítel to přiznal, měl prý slabou chvíli poté, co na sociální síti viděl její příspěvek, ve kterém psala, jak moc jí schází. Bral to jako svůj zkrat, ale já to beru jako jeho podraz. On ale tvrdí, že mě miluje a chce se mnou být. Tak proč napsal své ex-partnerce, že mu taky schází, respektive proč jí vůbec psal, když ví, že si to nepřeji? Jak teď mám obnovit svoji důvěru v náš vztah, když jsem se přesvědčila, že mu nemohu úplně věřit?“
Každý den od Vás dostanu okolo tří set otázek. Odpovídám také prostřednictvím Řešidla. Poslouchat můžete v přehrávači nahoře. Pokud raději čtete, než posloucháte, využít můžete také knihu Řešidlo, která obsahuje přepisy těch nejposlouchanějších epizod za poslední rok. Odpovím také dnes. (Mimochodem, problematiku emocionální paměti, emocionálních zápisů a obnovení minulosti popisuji obsáhleji v knize JáMy spřízněných duší.)
1. úhel: Proč se vlastně takto ptám
Ze své praxe znám případy, kdy si lidé pokládají mnoho otázek, ale zapomínají začít tou základní: Proč si vlastně najednou pokládám tolik otázek? Proč zničehonic nevěřím člověku, kterého miluji, který tvrdí, že miluje mě, a se kterým jsme spolu byli až dosud šťastní? Proč o něm a o vztahu znenadání pochybuji?
Když totiž začnete touto otázkou, můžete také zjistit, že by se Vaše pozornost měla obrátit jiným směrem než jen k partnerovi. Že totiž důležitý podíl na tom, že se Váš vztah začal kazit, může mít někdo třetí. A že právě jeho cílem mohlo být dospět do bodu, kdy dnes pochybujeme jeden o druhém. Tedy že jeho dílo se podařilo. I tím, že pochybujeme my sami.
2. úhel: Proč partner porušil slib
Povím Vám jednu z možností, se kterou se při řešení případů potkávám velmi často. K jejímu pochopení je nutné opatrně našlapovat, protože budeme kráčet po tenkém ledě.
Podržím se výše uvedeného popisu a položím mírně zvědavé otázky: Jestliže mají dva lidé mezi sebou skutečně uzavřenou minulost, pak proč jeden z nich začne veřejně na sociální síti tuto minulost oživovat, respektive otevírat? Potažmo: Co když to dělá právě proto, aby se i v tom druhém ex-partnerovi minulost obnovila, aby „musel“ reagovat a aby posléze bylo možné tuto jeho reakci „jen tak přeposlat“ jeho novému partnerovi, a tím vložit semínko pochybnosti i do hlavy druhého člověka – přispět tak k rozkládání nového vztahu?
Pokud si takovou alternativu umíme představit, pak si musíme položit ještě jednu, kardinální otázku: Co když je všechno jinak, než se to na první pohled zdá?
3. úhel: V kůži zoufalého
Zůstanu v příkladu nastíněném tazatelkou. Vžijme se, prosím, společně do kůže ženy, která se po dlouhém vztahu nakonec rozejde s partnerem. Přesněji, trochu rozejde a trochu ne. Povězte mi: Proč se ti dva spolu dál vídají takzvaně jako přátelé?
Možná jejich vztah tak úplně v minulosti neskončil. Anebo také – tuto možnost, prosím, fixujme – žena, v jejíž kůži jsme, věří, že se partnerský vztah jednou obnoví. Že když „s naším protějškem“ zůstaneme takzvaně přáteli, udržíme si tyto výhody:
- Nesejdeme svému protějšku z očí. (Co kdyby platilo: Sejde z očí, sejde z mysli?)
- Budeme mít nadále šanci přímo ovlivňovat jeho energii.
- Budeme mít nadále informace o něm z první ruky, tudíž budeme mít možnost kontrolovat, zda se v jeho blízkosti náhodou nevyskytla jiná žena, naše konkurentka, tudíž si udržíme příležitost případně ho odradit od nového vztahu, a to dokonce naprosto nevinně – „přátelé“ to přece se svými protějšky vždy „myslí dobře“, nakonec „kdo jiný zná člověka lépe“ než jeho ex-partnerka?
Tudíž: Naše vyhlídky na partnerský návrat jsou docela příznivé, nemyslíte? Jenže! Najednou „v přímém přenosu“ sledujeme, jak se náš ex-partner s někým seznámil. Bože, a nejen to. On začal být šťastný. Hrome, a nejen to! On se dokonce od nás rozhodl odpojit. Ta „mrcha“ si to vyžádala!
Jak se asi v té chvíli budeme cítit? Nu, naše naděje na obnovu partnerského vztahu s tímto nově zadaným a hlavně odpojeným ex-partnerem tím klesne k nule. Z toho plyne, že jeho nová partnerka je pro nás dvojnásobným nebezpečím. Jednak proto, že náš ex-partner s ní může být šťastnější než s námi, tudíž o návratu k nám už nemusí ani zauvažovat, a jednak proto, že ta „mrcha“ patrně vycítila, že z naší strany to přátelství není, že pro nás partnerská minulost neskončila, naopak ji chceme vrátit.
Tak co teď máme dělat, když jsme zoufalí a odpojený ex-partner už ani nevezme telefon, neodpoví na zprávu, protože té „mrše“ to slíbil? Co když skutečně bude platit: Sešla z očí, sešla z mysli?
1. strategie: Obnovit emoci
Ve své knize Spolu se zabývám případy otevřené minulosti a používám jeden příměr, který pomáhá lépe pochopit, co se vlastně v člověku děje.
Uzavřít minulost z citového pohledu je totiž stejné jako uzdravit zranění z tělesného pohledu. Chce to čas a klid. To, že minulost už je zdárně uzavřena, se pozná právě jako u fyzického zranění, třeba u naraženého kotníku. Jestliže se dotkneme zraněného místa a ono už nebolí, pak jsme uzdraveni. Jinak řečeno: Jestliže se potkáme s ex-partnerem, respektive jestliže je nám připomenuta nějaká vzpomínka na společný vztah, a přesto nevyvolá emocionální bolest, pak je minulost uzavřená. Ale dříve ne.
Vraťme se znovu do kůže zoufalé ženy. Pokud vidíme svého ex-partnera, jak je šťastný s někým jiným, a nás bolí, ba dokonce štve, že není šťastný s námi, pak minulost samozřejmě uzavřená není. Z psychologického hlediska jsou naše pocity stejné jako při jeho nevěře. Ten, koho milujeme, je prostě s někým jiným. Výsledkem je přirozená emoce „My nechceme, aby byl šťastný s někým jiným, aby nás opomíjel, aby na nás zapomněl“. A proto se mu musíme připomenout.
Při odhalené nevěře se podvedený partner může snažit komunikací zvrátit...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům