Zdálo se Vám někdy, že jste museli překročit bludný kořen – a jiné vysvětlení nemáte? Pokládáte si donekonečna jedinou otázku: Jak je možné, že se mi děje něco, co nechci?
Stalo se Vám, že jste po špatné zkušenosti z předchozího vztahu vstoupili s nadějí do vztahu dalšího, přesvědčeni, že jste dostatečně ponaučení, a přesto se opakoval stejný příběh? Říkáte si už: „Sakra, čím to přitahuju?“
Přitom pravda může být mnohem prostší.
Každý den mi dorazí okolo tří set Vašich dotazů na zvládání konkrétních situací. Snažím se pomáhat svými knihami a magazíny, ale také mluveným slovem. Dvakrát týdně pořádám živé vysílání (v úterý pro uzavřenou skupinu, v neděli i pro veřejnost), každý všední den navíc odpovídám Řešidlem, tedy podcastovým pořadem, který můžete bezplatně poslouchat. Pro ty, kdo raději čtou, než poslouchají, vznikla stejnojmenná kniha, obsahující přepisy nejposlouchanějších epizod od roku 2019.
A odpovím i dnes na jeden z dotazů k uvedenému tématu. Zní takto: „Petře, prožila jsem v minulosti těžké domácí násilí. S Vaší pomocí se mi vrátilo sebevědomí a byla jsem schopna se opětovně zapojit do běžného života. Od té doby jste o mně neslyšel. Přitom jsem potkala muže, se kterým se zdálo, že přišel krásný vztah. Alespoň zpočátku byl takový. Pak se ovšem všechno obrátilo a já znovu čelila, nebudete věřit, domácímu násilí, které, jak s oblibou říkal, jsem si ,zavinila sama‘. Styděla jsem se Vám znovu napsat, ale vzpomínala jsem na naši původní komunikaci, a i proto jsem odešla. Výsledek? Nějakou dobu mlčel, nyní mi dál volá, píše, znovu ve stejném duchu jako na začátku. A já vím, že to je kruh, do kterého bych znovu vstoupila, vím, že se nemám vracet, že mi kromě bolesti nic jiného dlouhodobě nedá, a přesto každý den čekám na jeho telefonát. I když vím, že mi vynadáte, píšu Vám. Prosím, Petře, co dělám špatně?“
Děkuji přibližně za dva tisíce dotazů z tohoto okruhu jen za tento měsíc. Pokusím se odpovědět tak, aby to mělo užitek nejen pro autorku citovaného dotazu, ale i pro všechny ostatní, kteří nyní tímto problémem procházejí nebo ho vidí u svých blízkých a nechápou, jak jim pomoci, či vůbec jak jim porozumět.
Příčina a následek
Z psychologického hlediska je to jednoduché:
Prožíváte-li dlouhodobě jakékoli toxické chování, přirozeně Vám chybí láska. Abych byl konkrétní, chybí Vám například objetí, podpora, soucit, pochopení.
Kdyby Vám všechny uvedené projevy lásky – objetí, podpora, soucit, pochopení – nechyběly, například od přátel nebo jiných blízkých lidí, pak byste byli schopni lásky vůči své vlastní osobě. Zkrátka, měli byste sami sebe natolik rádi, že byste v toxickém prostředí (například domácího násilí) dlouhodobě nebyli, nezůstávali. Člověk, který má sám sebe dostatečně rád, není dlouhodobě tam, kde je mu zle, ba stále hůř. Záleží mu na sobě.
A tím se dostáváme k podstatě problému. Strategií toxických partnerů, tedy i účelem například domácího násilí, je vzít Vám sebeúctu, sebelásku, sebevědomí, sebehodnotu, zkrátka veškerou osobní sílu, kterou si člověk dokáže vyrobit sám v sobě – jsou to všechna pozitivní slova začínající sebe-.
Toxický člověk uvažuje takto: Ten, kdo je zbaven své vlastní síly, nemůže odejít a musí za všech okolností zůstat. Přičemž pomocníkem toxických lidí není jen odčerpaná síla, ale také rozum samotné oběti.
Nemám na víc
Kdo čte moje knihy a magazíny, zná tuto základní problematiku dokonale. Proto ji vysvětlím jen stručně a v kostce těm, kdo mé publikace nečtou.
Člověk je adaptabilní bytost. Má rozum, který mu umožňuje zvyknout si prakticky na všechno (viz například epizoda Rozum versus Srdce: Kdo nás drží v bolestných vztazích a proč). Jinak řečeno: Když je nám špatně (zraněný cit), rozum je schopen pomoci nám vytvořením takové myšlenky, abychom se cítili lépe.
Například: Ano, on Ti ublížil, ale už to třeba nikdy neudělá, změní se.
A pokud se nezmění: Ano, on Ti ubližuje dál, ale představ si, že by to mohlo být ještě horší. Že by například kromě Tebe mlátil ještě Tvoje dítě.
A pokud je to dlouhodobě mizerné: Ano, ale možná je to Tvoje chyba. Vždyť si vzpomeň, na začátku Tě měl rád. To znamená, že JE schopen lásky. Třeba, když k němu budeš hodnější, ta jeho láska se vrátí. Možná musíš jenom vydržet ještě déle! A neškleb se, stejně za to můžeš Ty. Zlepši se, a bude zase dobře.
Tohle jsou ukázky důvodů, proč člověk v toxickém vztahu zůstává. Rozum mu zkrátka vždycky najde vysvětlení, proč by něco konkrétního skutečně měl udělat. Zůstaň, stejně nemáš na víc. Nic lepšího Tě nečeká. Nemysli si, že s Tebou někdo jiný bude zacházet líp.
Citová struna
Rozum neřeší, co je správné. Nerozhoduje za Vás. Rozhodujete Vy. Rozum Vám jen pomáhá si své rozhodnutí následně obhájit a uklidnit se. Ať se rozhodnete zůstat, nebo odejít, rozum pokaždé ví. Je to nejlepší sluha, jaké máme. Jen s ním musíme umět zacházet.
Rozum je totiž obrovsky tvárný, kreativní, tvořivý, má nekonečnou představivost. I když je naše přítomnost šílená, dokáže nadhodit: Co když se to jednou změní?
A to je druhý cíl, ke kterému toxický člověk v jednání s Vámi směřuje. Přivyknout Vás na ubližování. Nechat Vás žít v naději, že se to změní. A hlavně vysvětlit Vám, že jeho ubližování je vlastně V POŘÁDKU, že si ho ZASLOUŽÍTE.
Jak víte z mé knihy Čtyři prány štěstí, která se zabývá restartem vlastního sebevědomí a sebelásky, právě toto je takzvaná „struna“, na kterou s vysokou pravděpodobností už někdo drnkal v naší minulosti. Je to tedy citlivá struna, kterou v sobě máme a na kterou slyšíme.
Možná to byli už naši rodiče. Když jsme jim v něčem nevyhověli, čekal nás výprask. Nebo to možná byli naši učitelé. Pětka, kterou nám dali ve škole, v nás měla probouzet pocit nedostatečnosti, že nejsme dost dobří, že bychom se měli změnit, že bychom se jim měli víc zavděčit. Zkrátka, že chyba je na naší straně. Vždycky jen na naší.
Pokud si vzpomenete na své dětství, možná i to Vaše bylo takové, že vůbec nezáleželo na Vašem dojmu a názoru. Že i když jste přišli domů se špatnou známkou, ale přesvědčení, že jste látku uměli, jen jste měli slabou chvilku nebo učitel špatnou náladu, beztak jste od rodičů dostali za vyučenou. Ne, na Tobě zkrátka nezáleží > Ty prostě nejsi dost dobrý > Ty si zasloužíš trest.
Už jako děti jsme neměli volbu. Copak jsme se mohli vzepřít rodičům, učitelům? Oplatit jim facku,...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům