Jde to vůbec?
Copak odmítnutí může přinést něco jiného než bolest?
Kdybychom jinou odpověď než NE neznali, pak bychom tím vysvětlovali to, proč lidé i v dobré víře zalžou. Aby neublížili.
Je však lež skutečně cestou k neublížení?
Ve své nové knize L.E.Ž. ukazuji, co i takzvaná milosrdná lež dokáže způsobit.
Na Setkání se mnou se ovšem chystá řada těch, kteří právě toto dilema označují za své nejtěžší současné. Napovím odpovědí na jeden z nejčastějších dotazů. Citovat budu třeba tento: „Petře, už několikrát jste sdělil, že jste pro upřímnost. Já také. Jenže je tu problém. Co když upřímnost ublíží? Potkal jsem dívku, která je ke mně hodná. Ale nemiluji ji. Ona to vidí opačně. Nejenže mě miluje, ale navíc naléhá, že mě vedle sebe potřebuje. Snažil jsem se být jí kamarád, ale ona tlačí tak, že musím náš vztah ukončit. Říkám si: Čím dříve, tím lépe pro sebe i pro ni. Jenže jak? Jak nejcitlivěji a nejohleduplněji odmítnout člověka, aby ho to nezranilo, abych neměl výčitky a necítil se provinile, že jsem ublížil člověku, který mě prostě jenom nešťastně miluje?“
- Děkuji za Vaše dotazy. Chcete-li se mě zeptat i Vy, a to osobně, tváří v tvář, přijďte na některé ze čtyř Setkání.
- Bojíte-li se přijít, a přece potřebujete dostat odpověď na svůj problém, využít můžete i knihy Řešidlo 1 a Řešidlo 2, které obsahují mé odpovědi na nejčastěji pokládané dotazy.
První otázka: Co vlastně zraňuje
Předně k lásce. Ta je jako uzavřený elektrický obvod. Nabíjí, pokud obvod není nikde přerušen. Jinak tato ne-láska může “probíjet”, zraňovat.
Láska by tak měla být oboustranná, aby byla skutečnou láskou. Pokud zraňuje, je to především neopětovaná láska. Oboustranná láska zranit nemůže. Toto, prosím, fixujte.
Současně je však třeba pochopit, že láska je všeobjímající energie. Má tak širokou náruč, že nezahrnuje jenom PARTNERSKÉ vztahy. Ne, lásku můžeme cítit i k vlastním dětem nebo rodičům. Projevy lásky můžeme chovat dokonce vůči přátelům nebo jiným blízkým lidem. Láska zkrátka znamená to, že nám na někom záleží natolik, že chceme, aby byl šťastný, a pro to v rámci svých možností děláme maximum. Toto, prosím, také fixujte.
Výsledkem obou zvýrazněných myšlenek je, že skutečná láska může vypadat i tak, že nechceme ublížit člověku, který nás miluje. Ano, i to je projev lásky, když nás trápí to, že se kvůli nám trápí někdo jiný. A proto bychom si měli zodpovědět první ze dvou klíčových otázek: Co když ten, komu záleží na citech „milující“ osoby (v tomto případě tazatel), svým postojem dává najevo skutečnou lásku, byť přátelskou?
Jestliže však tazatele tento vztah, ony vynucené láskyplné kroky (hlavně nesmím ublížit), obtěžují nebo zraňují, pak bychom si měli položit druhou ze dvou klíčových otázek: Jak je možné, že když tazatel projevuje lásku (byť přátelskou), vzniká v jejich vztahu BOLEST? Odpověď je prostá: Co když ze strany dívky o skutečnou lásku nejde? Co když je to spíše přivlastňování, závislost, vydírání? Proč dívka požaduje JEDINĚ PARTNERSTVÍ, a jinak nic? Proč jí přátelství nestačí? Proč se kvůli muži, který ji svým způsobem má rád, trápí? Proč tak naléhavě potřebuje, aby tento přítel opětoval její city?
Z toho plyne otázka: Co když celý problém vůbec není JEHO problém?
Druhá otázka: Co způsobuje hlad
Knihu L.E.Ž. jsem psal i kvůli jednomu případu, se kterým jsem byl obeznámen bohužel až ve chvíli, kdy kvůli „neopětované lásce“ skončil tragicky. Šlo také o dívku, která „nedostala požadovanou lásku“, a tak splnila svou výhrůžku a vzala si život. Ale já se ptám: Kde v jejím činu byla láska? Měla ráda sebe? A měla opravdu ráda toho muže? Nevedlo k jejímu činu spíše neštěstí než štěstí, spíše neláska než láska? Nebylo všechno opačně?
Kdo chodí na moje Setkání, ví, že těmto lidem říkám majitelé hladového srdce. Tak označuji toho, kdo cítí dlouhodobý deficit lásky. Kdo dlouhodobě potřebuje lásku a dlouhodobě ji nedostává. Může to být někdo, kdo v minulosti prožil hodně těžký rozchod nebo toxický, sebehodnotu srážející vztah, kdo ztratil blízkou osobu a najednou se cítí sám a není s touto samotou v pohodě. Komu schází nějaký partner, nějaký zdroj lásky. A trvá to dlouhodobě.
Takový člověk – vžijte se do tazatele – nás může akutně potřebovat. Čím víc cítí, že ho neodmítáme, že máme dobré srdce nebo že jsme obecně v životě silní, tím víc se na nás upíná. Vnímá, že si umíme v náročných situacích poradit, zatímco on ne. A právě to může být důvod, proč nás potřebuje – abychom suplovali to, co on nemá. Dodali mu, co mu schází. A nyní jsme u jádra věci. Tomuto hladovému srdci totiž schází láska, kterou si neumí dát.
Je to tedy příběh ne přebytku lásky, ale nedostatku lásky....
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům