Proč se v těžkých chvílích zaměřujeme na to špatné, i když nechceme

Kdo mě čte nebo poslouchá od začátku, zná mou životní filozofii: Naprosto věřím v to, že všechno, co se nám děje, je jako mince. Má to dvě strany. Stranu dobrou a stranu špatnou. A jenom proto, že v nějakém negativním rozpoložení vnímáme na tom, co se nám děje, jenom to špatné, neznamená to, že na tom, čím právě procházíme, nemůže být také něco dobrého. Někdy stačí jen pootočit tu událost, okolnost, zkušenost, prostě tu minci, podívat se na ni z jiného úhlu pohledu a můžeme zjistit, že to, co se nám děje, je v pořádku, má to tak být a ve výsledku nám to pomůže.

Dnešní téma, které jste si vyžádali ve svých dotazech, je v tomto směru typické. Proklínáme, co se nám děje, jen proto, že tomu zatím nerozumíme. Proto existují tato Řešidla, každodenní podcasty (poslouchat můj hlas můžete v přehrávači nahoře), které ale mají také podobu stejnojmenné knihy, obsahující přepisy nejposlouchanějších epizod za poslední rok (více o knize Řešidlo zde). I dnes se pokusím ukázat Vám trochu jiný pohled, který Vás může zbavit zbytečného trápení. Ze všech dotazů na toto téma vyberu například tento: „Petře, fascinoval mě Váš podcast Jak nabrat sílu, když padneme na dno. Je v něm tolik pravdy. Co ale máme dělat pro to, abychom ve chvílích, kdy nám něco nevychází, neztráceli energii a nezačali o sobě pochybovat? Přiznám se, že i já jsem citlivý na negativní hlasy. Když o mně někdo pochybuje nebo mě hejtuje, neumím se od toho emocionálně oprostit. Kvůli špatným komentářům někdy ani nespím. Jsem tedy hloupý, slabý, nezralý?“

Ne, drahý pane, naopak. Jste naprosto v pořádku.

Všechno, čím je člověk vybaven, má totiž svůj smysl a pomáhá mu přežít.

Ukážu Vám, proč potřebujeme i tu automatickou schopnost zaměřovat se na to špatné, když něco nevychází tak, jak chceme.

Deset vlků

Kdo je členem uzavřené skupiny, ten to ví z mých živých vysílání. Často pracuji s lidmi, kteří jsou ve svém oboru úspěšní. Z toho plynou dvě informace: Ani úspěšní lidé nejsou dokonalí a potýkají se s mnoha problémy. Přičemž tyto problémy často plynou právě z jejich úspěchu. (Úspěch se v této zemi pochopitelně neodpouští.)

To, že úspěšní lidé jsou členy uzavřené skupiny, hodně vypovídá o nich. O jejich ochotě pracovat s problémy, které mají. Už to vytváří jejich předpoklad úspěchu. Kdo nechce řešit své problémy nebo překonávat překážky, kterým je v životě vystaven, ten ani nemůže být úspěšný. Přičemž já osobně úspěch nespojuji jen s dosaženým bodem kariéry nebo dosaženou úrovní majetku. Pro mě obecně úspěch je schopnost postavit se konkrétním problémům a zvládnout je. Proto za úspěšného považuji i samoživitele, který se postaví realitě a zvládne těžkosti, jež mu vstoupily do života.

Mezi lidmi, se kterými běžně pracuji, jsou i lidé označovaní jako celebrity, influenceři, youtubeři nebo tiktokeři. Jsou to lidé, kteří například na sociálních sítích čelí obrovskému počtu hejtů. Právě oni se mě nejčastěji ptají: Co máme dělat pro to, abychom si toho NEVŠÍMALI, aby nás to NEBOLELO?

A přitom by si správně měli položit přesně opačně otázku: Co když si toho MÁME všímat? Co když to MÁ bolet? Potažmo: Proč jsme ksakru vlastně všichni tak nastaveni, abychom si všímali právě toho, co nás ohrožuje?

Kdybychom se nad tím více zamysleli, zjistili bychom, že to, co se nám děje, je správně. Objasním proč.

Devět hodných, jeden zlý

Představte si, že otočím kolem času. Ocitneme se v jiné době: Jste pračlověk.

Procházíte hustou divočinou. Najednou strnete. Jste obklopeni vlky. Napočítáte jich deset.

Devět jich je klidných. Jeden je ale neklidný....

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům