Dalo Vám zabrat odstěhovat se od citového manipulátora (viz článek Anděl ďáblem)?
Mysleli jste si, že to nejtěžší už máte za sebou, a ouha – jeho vliv na Vás pořád trvá?
Poznáváte jeho mstu, manipulaci jiných osob proti Vám, špinění Vaší osoby na důležitých místech nebo jakékoli jiné pokračující oslabování Vaší energie, a to přesto, že spolu už nepřijdete do fyzického styku?
To je důvod, proč jsem napsal knihu Protože. Pochopit PROČ (se to děje) i JAK (se z vlivu toxického, ba nenávistného člověka vymanit). Aby tato temná kapitola vztahového života byla konečně za námi a my bohatší o bolestnou, ale klíčovou zkušenost.
Každý den mi na stránce FirstClass.cz, která má na Facebooku více než 340 000 fanoušků, posíláte více než 300 dotazů, jak řešit konkrétní vztahovou situaci. Vznikla už i samostatná kniha Řešidlo, obsahující přepisy mých nejčastějších odpovědí na Vaše otázky. Téma toxických vztahů Vás však dále zajímá. Viz příběh Nikoly: „Petře, ukončila jsem vztah s toxickým člověkem, ale neulevilo se mi. Od té chvíle si připadám jako v začarovaném kruhu. I když nechci, pořád na něj myslím, a tím si přitahuji negativní myšlenky. Ty mají i podobu otázek jako: Co když za všechno můžu já? Co když už nikoho lepšího nepotkám? Co když byla chyba od něj odejít? Poraďte mi, prosím, jak z těchto myšlenek ven?“
Děkuji za tuto otázku i všechny podobné na toto téma. Věnoval jsem tomu už dnešní dvouhodinové klubové živé vysílání v uzavřené skupině (ke vstupu potřebujete být členem, registraci získáte zde). Pokusím se odpovědět ještě z jiného úhlu pohledu.
Čí jsou ty myšlenky?
Kdo prošel mými konzultacemi v uzavřené skupině, ví, že kdykoli si kladete otázku JAK (něco zvládnout), měli byste se nejdříve zeptat PROČ (se mi to vůbec děje). PROČ ukazuje příčinu. Kde je příčina, je většinou i podstata řešení (JAK).
V tomto případě se tedy neptejte: Jak z těchhle myšlenek ven? Ale nejprve: Proč vůbec tyhle myšlenky mám? Odkud se vlastně berou?
S pochopením příčiny objevíte řešení.
K možné správné příčině Vás navedu.
Jakkoli se otázka ČÍ JSOU VLASTNĚ TY MYŠLENKY? zdá irelevantní, protože myšlenky ve své hlavě automaticky považujete za vlastní, představte si, prosím, toto: Jdete lesem a nešťastnou náhodou šlápnete na hada. Ten Vás kousne. I když následně tento had z Vašeho života zmizí, odkličkuje do ústraní, tak JEHO JED ne. Ten ve Vás teprve poté začne silně působit.
V našem případě jsou tímto jedem právě otázky, které jednak nejsou v naší hlavě jen tak a jednak začnou účinkovat právě tehdy, kdy dotyčný had z naší blízkosti ZMIZÍ. Tento jed de facto zapůsobí tak, jako by nahradil daného hada. Tedy: Přítomnost hada si zachová stopu v hadím jedu, obíhajícím v naší krvi. V případě toxického člověka jako by jeho osobu (která zmizela) nahradily JEJÍ myšlenky.
Ano, ty myšlenky ve Vaší hlavě možná vůbec nejsou Vaše. Tudíž správně znějí nikoli „Co když za všechno můžu já?“, ale „Co když měl můj ex-partner PRAVDU, když ŘÍKAL, že za všechno můžu já?“ Potažmo: „Co když měl PRAVDU, když ŘÍKAL, že už nikoho lepšího nepotkám, respektive že je chyba od něj odejít?“ To všechno mohou být skutečně JEHO myšlenky. Stokrát opakované a zažité pod kůží. Obíhající v naší mysli jako ten vpravený jed…
Být někdo jiný
Víte, v člověku neexistuje vakuum. Když z člověka cokoli vyjmete, nezůstane tam prázdno, nýbrž ten vyprázdněný prostor ihned zaujme něco jiného. To znamená, že když Vás někdo připraví o Vaše vlastní myšlenky, místo nich mohou zůstat právě JEHO myšlenky – JEHO dlouhodobé zpochybňování Vaší osoby, které ve Vaší mysli pokračuje i poté, co odešel.
Na úrovni osobnosti to vypadá takto: Když Vám někdo sebere Vaši osobnost, pak to není tak, že byste byli NIKDO, ne, jste NĚKDO JINÝ. Ne člověk bez osobnosti. Ale můžete se stát fakticky tím typem člověka, jakým byl ten, kdo Vás o tu osobnost připravil. Jinými slovy: Převezmete jeho návyky, sklon sami sebe ničit, zpochybňovat, srážet, a to přesto, že on už dávno nablízku není; může být i po smrti.
Tomuhle se v psychologii říká upířina. Protože – jak vypráví literatura – upír Vás kousne (jako ten had) a Vy se od té chvíle postupně sami stáváte upírem. V realitě běžného života: Sami po „uštknutí“ věříte tomu, co Vám říkal nebo stále říká, a ztrácíte sami sebe.
A jako ve vztahu k literárnímu upírovi se coby oběť stáváte ZÁVISLÝMI na toxickém člověku. Tato závislost, na mentální úrovni, plyne například z Vašeho niterního přesvědčení, že si „nemůžete vyčistit své okolí“, že „nemůžete omezit kontakt s toxickým člověkem, který Vám přináší bolest“, že pokud se o to pokusíte, „měli byste mít výčitky“, a že pokud je nakonec opravdu odstraníte ze svého života, pak za to máte trpět, uvěřit tomu, že „nenávidíte daného člověka“, že „jste nezralí“, že „o někoho důležitého přicházíte“, že „budete litovat“.
Tohle...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům