Dnes Adéla, Zdeněk, Romana, Pavel a Lucka. Zítra další. Všichni si přáli setkat se a pochopit, jak překonat samotu, přesněji osamělost.
Každý den dostanu okolo stovky žádostí o schůzku. Není v mých silách potkat se s každým. Přesto chci, aby lidem bylo lépe. Proto píšu knihy a pro ty, kdo momentálně raději poslouchají, protože se na čtení špatně soustředí, odpovídám na nejčastější položené otázky prostřednictvím živých vysílání nebo podcastů. Přepis těch nejposlouchanějších podcastů za poslední rok vydal na knihu Řešidlo. Patříte k těm lidem, kteří se špatně vyrovnávají s rozpadem vztahu? Necítíte se sami se sebou v dobré společnosti? Ještě jste nečetli knihu sebepročišťování 100 nejkratších cest k Tobě? Přestáváte věřit, že potkáte svou soulmate (viz JáMy spřízněných duší)?
Typický dotaz z těch, které mi chodí: „Petře, snažím se pracovat na svém sebevědomí. Ale pokaždé mě nakonec dožene to, že jsem sama. A to mi zase sebevědomí srazí. Slyšela jsem, že pracujete s lidmi i v uzavřené skupině. Co jim v takové situaci doporučujete?“
Aby si počkali na to, až zaprší, a pak vyšli ven. A zadívali se na louži. Pochopí totiž sami sebe.
Proč jsme v louži/jak v ní už nebýt
Lidé mi pokládají mnoho otázek. Tu základní, která je nejdůležitější, ovšem zapomínají. A to: PROČ se vlastně o samotě cítíme špatně, jestliže jiní lidé, když se rozhlédneme, si samotu užívají?
Odpověď není v té samotě. Je v té louži.
Louže je stojatá voda. Každá voda, kterou necháte dlouhodobě stát, se kazí, hnije. Voda potřebuje obecně pohyb. A člověk je ze tří čtvrtin tvořen vodou.
Proto také cesta z jakýchkoli špatných pocitů člověka, a to nejen z osamělosti, je ve změně. A v případě destruktivní samoty musí ta změna mít tři fáze.
1. Rutina při nečinnosti
Nečinnost je největší problém. Jenom si lehnete na gauč, civíte na strop a přemýšlíte. V tu chvíli jste rukojmím svých myšlenek.
Pokud procházíte negativním rozpoložením, nečinností se nezmění, spíše umocní. Jen pohlédněte do té louže. Jakmile tam už nastal negativní, tedy destruktivní proces, už se nezastaví, nezvrátí – pokud něco SAMI NEZMĚNÍME.
Změnit myšlenky, zbavit se těch negativních, znamená nějak se rozhýbat. Jinak řečeno: Rozhýbat tu vodu v sobě.
Jenže to se negativnímu člověku samozřejmě nechce. Negativní postoj říká: „Nemáš na nic energii. Nic nemá smysl. Líp už beztak nebude. Nic Ti nepomůže.“
Jak se tedy pohnout, když jsme se zastavili a zvolna rezavíme?
Odpověď jsem už vyslovil: Nejlepším nástrojem je rutina. Když už ležíme na gauči, vzít jenom papír a zavést si program:
Takže v tolik vstanu, tohle posnídám, takhle dlouho budu běhat nebo doma cvičit, v tolik hodin půjdu do práce, tohle udělám po návratu z práce a podobně.
Prostě plán. Plán POHYBU, a to nejen z pohledu sportu, ale obecně z hlediska vlastního života. Plán, který si nejen napíšeme, ale hlavně BUDEME DODRŽOVAT.
Činnost, nad kterou nemusíme přemýšlet, respektive která má svůj jasný rámec, nás rozptýlí, změní naši energii a vůbec vloží změnu do našeho života. I kdybychom se jen procházeli venku, budou se měnit kulisy kolem nás. Naši bublinu naruší cizí hlasy, nové podněty, inspirativní náměty. Zpočátku to bude těžké, jako roztlačit zarezlou lokomotivu, ale pak nám bude dobře.
Jenže to nestačí.
2. Změna při činnosti
Rutina nás sice vytáhne z nečinnosti, ale nastane druhý problém. Člověk je přirozeně adaptabilní bytost. Po čase si tedy na rutinu zvykneme. Úkoly začneme dělat strojově, automaticky, znuděně, otráveně, nadšení poklesne. A tím se v hlavě znovu uvolní prostor pro všechny možné negativní myšlenky, třeba i ty původní.
Mimochodem, toto je problém i novoročních předsevzetí. Počáteční odhodlání se dostane do střetu se zvykem. Jinak řečeno: Člověk „zapomene“, PROČ začal – a tehdy ho napadne skončit. Člověk totiž potřebuje změnu, jinak začne být nervózní, nespokojený, podrážděný, tedy i negativní.
A tak v tomto momentu potřebujeme ZNOVU UDĚLAT NĚCO JINAK. Já tomu říkám obrátit „rutinu při nečinnosti“ ve „změnu při činnosti“. Není to nic těžkého. Můžeme klidně dál dodržovat svůj plán, ale: Zapojit opětovně konstruktivní myšlení, a to tak, abychom například běželi JINOU cestou, procházeli se JINAM, šli JINUDY do práce, večer se MÍSTO letního kina vydali nazdařbůh na venkovní koncert. Prostě abychom něco změnili.
Jak nám to dodá energii? Začneme totiž OBJEVOVAT. Jako by život, už znovu šednoucí, dostal novou paletu barev. A podob je nekonečně: Pokud jsme nikdy nebyli na seznamce, jděme tam. Pokud na seznamce jsme už dlouho, jděme na jinou. Pokud jsme si dosud psali s...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům