Téměř každý člověk chce překonat to špatné a zažívat to dobré. K tomu však potřebuje ovládat dvě protichůdné síly. Trpělivost, když se mu nedaří, a pokoru, když se mu daří.
Pokud si cestu k jakémukoli úspěchu představujeme jako výstup po žebříku, pak na jednu stranu potřebujeme trpělivost, když teprve stoupáme, ale na druhou stranu i pokoru, abychom nestoupali příliš rychle – abychom uspěchaně nebrnkli nohou o podceněnou překážku a „nezřítili se“, nebo abychom nevystoupali nahoru příliš rychle a „nedostali závrať”.
Proto když mě v uzavřené skupině oslovují lidé, zajímající se o osobní růst z hlediska jakékoli formy úspěchu (kariéra, výchova, restart života), jsou to na jedné straně ti, kteří padli na dno a nevěří v sebe (postrádají trpělivost), ale na druhé straně také ti, kteří už jsou nahoře a pochybují tím víc (Co když mě teď někdo srazí, Co když partner ve skutečnosti nemiluje mě, ale můj úspěch, mé peníze, Co když to nezvládnu). Jeden z odstínů netrpělivosti ostatně vyjádřila Simona: „Petře, čtu Vaši knihu JáMy spřízněných duší a začínám si uvědomovat, co je můj hlavní problém. Netrpělivost. Tlačí na mě okolí, že už je mi třicet let a pořád nemám partnera, natož abych měla dítě a rodinu, následkem toho tlačím na sebe i sama. Co byste mi poradil, abych se tolik zbytečně netrápila? Věřím, že to pak má vliv i na moje seznamování. Tlačím totiž na muže, aby už se mnou byli, a oni utíkají.“
Každý den dostanu okolo tří set dotazů. Některé se zrodí právě při čtení některé z mých knih, kdy se dostanete k pasáži, která Vám je povědomá nebo kterou právě teď zažíváte ve svém životě, a potřebujete něco dovysvětlit sobě na míru. Proto odpovídám i prostřednictvím Řešidel, mých každodenních podcastů. Poslouchat je můžete v aplikacích či v přehrávači přímo na této stránce (viz výše). Pro ty, kdo raději čtou, než poslouchají, pak vznikla stejnojmenná kniha, Řešidlo, která obsahuje přepisy těch nejposlouchanějších podcastů za poslední rok. Více o této knize zde
Co se děje, když jsme trpěliví
To nejdůležitější, co bychom měli vědět o trpělivosti, je toto: Když jsme trpěliví, dovolujeme Vesmíru, přírodě, Bohu, říkejte tomu, jak chcete, udělat pro nás to, co pro sebe nemůžeme udělat sami.
Tomu je ale potřeba správně porozumět.
Zasaďte například stromeček. Mladou jablůňku. Chce to čas, než Vám dá plody. Nemůžete to uspěchat. Musíte čekat. A Vy také čekáte.
A já se ptám: Proč v té chvíli NEtlačíte na přírodu, potažmo na tu jablůňku, aby Vám užuž dávala jablíčka?
Protože víte, ŽE SE TO STANE. Také však víte ještě něco: Že se po tu dobu, NEŽ SE TO STANE, o tu jablůňku musíte dobře starat. Pak Vám ta jablíčka VE SPRÁVNÝ ČAS dá.
Ale musíte si uvědomit, že i když jste už spatřili listy, pupeny, květy, tak ovoce je TO POSLEDNÍ, co na stromě vyroste.
Netrpělivost lidí plyne z nevědomosti. Tito lidé všechno to, co jsem právě uvedl, nevědí. Respektive uvědomují si to ve vztahu k jablůňce, ale nikoli ve vztahu k sobě. Zapomínají, že pokud se o sebe nebudou starat, to znamená, pokud k sobě nezačnou přistupovat jako k té jablůňce, od které chtějí plody, tak se žádná jablka NEURODÍ.
Pokud budete netrpěliví, tedy se stresovat, tak Vám Vesmír, příroda, Bůh, je jedno, jak tomu říkáte, daleko spíše – v tomto případě – žádného správného partnera, potažmo žádné dítě nedá. Všechno se totiž děje ve správný čas. A je jedno, čím momentálně procházíme. I když procházíme těžkostmi, vždy můžeme potkat člověka, který nám právě v té chvíli pomůže, nebo kterému pomůžeme my. Ale – a o tom je trpělivost – musíme se tomu člověku otevřít. Tak jako té...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům