Dnes se věnuji karmě. Psychologové jí říkají „dar rozlišení“ (viz ranní článek Proč si někteří lidé začnou vážit toho, co měli, až když to ztratí), gnozeologové zase „přírodní zákon“: Co zaséváš, to sklízíš aneb Nemůžeš sklidit žito, když jsi zasel ječmen.
Karmě jsem věnoval speciálně dvě publikace: Cítit rozumem, myslet srdcem, knihu o karmě ve vztazích, a speciálně pak Karmu lhářů, magazín zaměřený na pochopení působení energií v člověku a schopnost čelit bolestným následkům lží, respektive zesílení intuice, která umožňuje poznat lež už v zárodku.
Není tedy divu, že ke karmě směřuje řada z vašich dotazů. Každý všední den odpovídám na nejčastější otázky v Řešidle, pravidelném podcastovém pořadu, který můžete poslouchat v podcastových aplikacích (viz výše) nebo kliknutím na přehrávač zde. Pro ty, kdo raději čtou, než poslouchají, vznikla stejnojmenná kniha, Řešidlo, obsahující přepisy těch nejposlouchanějších epizod za poslední rok. Více o této knize najdete zde.
Jeden z typických dotazů mi poslal dnes Milan: „Petře, poslouchám Vaše podcasty, které se v tomto týdnu točí kolem jednoho tématu. Jak nepřestat věřit, ať v sebe (viz Zaklínadla toxických lidí), nebo v to dobré, co se může stát (viz Ta nejdůležitější věc, kterou potřebujeme vědět o trpělivosti). Mým problémem je pomstychtivost. Když mi někdo provede něco zlého, mám chuť mu to vrátit i s úroky, tedy provést mu něco ještě horšího, než on mně. Bohužel, musím v této souvislosti potvrdit to, co píšete v Cítit rozumem, myslet srdcem: Život mi to neulehčilo, neprosvětlilo, naopak. Mám pocit, že je to slepá cesta, na které je mi pořád hůř. Vím, co mi doporučíte – nechat karmu, aby špinavou práci udělala za mě. Jak si to ale mám srovnat v hlavě, jak se odpojit od potřeby pomsty?“
Děkuji nejen Milanovi za tuto otázku, ale vám všem, kteří mi adresujete dotazy na podobné téma. Pokusím se odpovědět.
Smíření s vlastní pomstychtivostí
Už Gautáma Siddhártha, řečený Buddha, říkal: „Snažte se nalézt to, v čem jste dobří, a začněte to dávat druhým lidem. To znamená: Plaťte to dobré dopředu. Buďte trpěliví a pokračujte. Nakonec přitáhnete to, co sami vysíláte.“ Tohle je veskrze definice karmy. Ale je třeba jí správně rozumět.
Život jako celek je postaven tak, že se nám každou chvíli může dít něco špatného. Kamarád nás pošpiní, partner nám způsobí bolest, zlomí nám srdce. A my v tom okamžiku PŘIROZENĚ jako první přemýšlíme o odplatě. Ublížit v reakci nám připadá přirozené, pokud nás někdo ohrožuje. Je to svým způsobem v pořádku, je to totiž v našem bytostném zájmu, jestliže nás někdo zranil. My nechceme, aby pokračoval. Jako v divočině. Proto reagujeme. Platí: Buď on, anebo my.
Pochopení šesti energií karmy
Zdůrazňuji: Toto je lidská přirozenost. Jenže karma není lidský zákon. Karma je vesmírný zákon. Je to síla, existující nezávisle na vůli člověka, která ovšem umožňuje udělat špinavou práci za člověka. Karma je svým způsobem darem shůry, který říká: Člověče, v této bolestné chvíli nemusíš dělat nic pro to, aby ses cítil lépe. Ba dokonce to nejlepší, co můžeš udělat, je v této chvíli neudělat nic. Ale i to musím vysvětlit.
Odplata Ti nezajistí lepší pocit ani život
První důvod, proč moudří lidé nechávají karmu pracovat za sebe, je ten, že vědí, že odplata není spojena s dobrými pocity.
Gándhí správně řekl: „Oko za oko, a celý svět je za chvíli slepý.“ Přemýšlejme: Pokud se my pomstíme, co udělá ten druhý? Pomstí se zase nám. Pomsta je totiž z psychologického hlediska subjektivní představa o spravedlnosti, která z pohledu mstitele vypadá jako sebeobrana. Ve skutečnosti tato reakce vyvolává úplně stejnou, ba horší reakci na opačné straně. Ano, i ten druhý vnímá naše jednání jako „nespravedlivé“ nebo „neadekvátní“ a chce se bránit – pomsta tedy nemůže ukončit boj, ale nakonec ho bude stupňovat.
To znamená, že my se z dlouhodobého pohledu nebudeme cítit líp. Naopak jakmile se pomstíme, budeme v odvetě terčem ještě většího útoku, a protože si to nedáme líbit, budeme muset ihned přemýšlet o tom, jak být ještě negativnější.
Gnozeologové to popisují tímto příkladem: Je to jako popadnout obří balvan a vyhodit ho nad svoji hlavu. Chvilku nás zahřeje, „že jsme to dokázali“, ale v příštím okamžiku nás ten balvan zavalí. My ho znovu zvedneme a vyhodíme ještě výš, „abychom se ho konečně zbavili“. Ale tím neukončujeme, nýbrž naopak vytváříme ještě větší utrpení, které nás postihne. Odplata zkrátka nečiní situaci lepší, ale horší. A to i proto, že:
Odplata přivádí člověka do problému
Druhý důvod, proč moudří lidé nechávají karmu pracovat za sebe, je ten, že vědí, že odplata je přivede jedině do problému.
Zamysleme se: Když nám partner bude nevěrný a nás naštve, že nás opouští, co se stane, jestliže ho ztlučeme? Povězte mi: Dáme mu tím spíše důvod, aby byl s námi, nebo naopak aby odešel za někým jiným? Nebo když mu v odplatě budeme také nevěrní, dáme mu tím spíše důvod, aby byl s námi, nebo naopak důvod, aby odešel za někým jiným? Obrátím-li gard: Když s námi někdo jedná zle, je to spíše důvod, abychom byli s ním, nebo abychom se odpojili a byli s někým jiným?
Jestliže odejdeme od člověka, který nám ublížil, aniž bychom se mu mstili, tento náš odchod není pomsta, negativní čin, ale je to oboustranně pozitivní čin, který směřuje k tomu, aby nám oběma bylo lépe. Aby tomu, kdo nás (například) podvedl, mohlo být lépe s jeho milencem, když mu nestačíme my. A abychom my sami mohli najít někoho lepšího, kdo si nás více bude vážit. Ano, je to krok dopředu. To, co přinese, však...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům