Osamělost. Vnitřní tíseň, která nastává s uvědoměním, že jsme na něco zůstali sami. Můžeme klidně sedět vedle člověka, ale jako by tam nebyl – není s námi. Tehdy zjišťujeme, jak důležitá je nejen fyzická blízkost, ale hlavně ta emocionální. Ta, kdy CÍTÍME, že NEJSME sami.
Přesto osamělost paradoxně nestojí a nepadá s láskou zvenčí. Kdo cítí osamělost, má hlavní problém uvnitř. Jak píšu ve Čtyřech pránách štěstí: Je Ti teskno? Někdo si Tě neváží? Někdo v Tebe nevěří? Někdo Tě odmítá? Začni, prosím, u sebe. Přestaň se vyklánět ven a být závislý na zdroji zvenčí. To všechno, co hledáš venku, najdi nejprve uvnitř. Jakmile si začneš vážit sebe, nebude Ti už tolik záležet na tom, zda si Tě váží druzí lidé. Obejdeš se bez jejich pochval, komplimentů, pochlebování a ocenění, ale taky budeš odolnější vůči jejich nelásce, špinění, ponižování, srážení. Protože Ti dojde, že nepotřebuješ cizí slova na to, aby ses cítil dobře. Že to, co nepřichází zvenčí, dokážeš vytvořit uvnitř. Pamatuj: Řešení Tvého slabého sebevědomí i štěstí není venku. V tom, kdo odešel. Ale v tom, kdo Tě nikdy neopustí. A prvním takovým člověkem musíš být Ty.
Osamělost patří k nejčastějším dotazům, které mi adresujete. Odpovědím se věnuji každý všední den v Řešidle, poslouchat můžete v podcastových aplikacích (do nich se prokliknete nahoře), nebo spuštěním přehrávače (viz výše). Pro ty, kdo raději čtou, než poslouchají, vznikla přehledná kniha Řešidlo, která obsahuje přepisy těch nejposlouchanějších odpovědí na Vaše otázky za poslední rok. Více o této knize zde.
Dnes odpovím nejen Jáchymovi, který mi poslal následující dotaz, ale všem, kdo se trápí podobnou otázkou: „Petře, čtu Vaši knihu JáMy spřízněných duší a přesně procházím tím, čemu říkáte JáMy. Prociťuji to, jak moc potřebuji nějakou blízkou osobu vedle sebe, ale ona tady není. A já v tu chvíli nevím, jak mám s těžkými momenty naložit a proč vlastně, kvůli komu. Život bez někoho blízkého jako by neměl smysl. Je tak snadné ho ukončit. Co s lidmi jako já jde udělat?“
Především jde takovým lidem vysvětlit, proč se tak cítí. Jestliže pochopí příčinu (PROČ), uvědomí si taky klíč k řešení (JAK). Kdo pochopí PROČ, pozná JAK.
Co mi vlastně chybí?
Lidem v těžkých chvílích, a nyní to zobecním, nejvíce chybí základní síla – láska.
Proč jim chybí? Protože se někam vytratila. Možná s nějakou osobou odešla. Například s někým, kdo tu lásku předtím dával, ale jednoho dne dávat přestal. A my si v té chvíli myslíme, že důvod je v tom člověku a jeho odchodu. Že máme dělat něco pro jeho návrat, jinak se lásky už nedočkáme. Ale to je mýtus.
Víte, člověk, který má dostatečně rád sám sebe, není na lásce zvenčí závislý. Kdo se naopak stane závislým na lásce zvenčí, ten s jejím odchodem jasně pocítí, že láska z jeho života zmizela. Ale to není vina jen toho druhého. Jinak řečeno: Když Vám někdo odejde a Vy v tom okamžiku začnete akutně postrádat lásku, potom tím mimo jiné říkáte, jak málo máte rádi sami sebe – jak málo lásky pro sebe dokážete vyrobit. Nebo ještě jinak: jak jste si ve vztahu odvykli myslet na sebe.
Vím, zní to drsně. Ale musíme si uvědomit, že pokud VEŠKEROU lásku spojujeme s JINÝM člověkem, tedy pokud své VNITŘNÍ štěstí podmiňujeme přítomností konkrétní VNĚJŠÍ energie a osoby, pak se na tomto vnějším zdroji stáváme závislými. A to nikdy není dobře. Ani pro nás, ani pro něj.
My si naopak potřebujeme uvědomit, že nesmíme být v lásce závislí výhradně na druhých. A povím Vám hlavní důvod.
My totiž lásku potřebujeme, ať se nám momentálně daří, nebo nedaří. Ba dokonce když se nám momentálně v životě nedaří, tedy když přijdou právě ony těžké chvíle, tak lásku TÍM VÍC POTŘEBUJEME, TÍM VÍC si ji ZASLOUŽÍME.
Co vlastně je láska?
Je tak snadné závislého člověka učinit nešťastným. Stačí ho opustit, a ještě mu vmést do obličeje, že on je vším vinný. V tu chvíli takový člověk nemusí už najít důvod dál žít. Nemá pro co, pro koho. Nevidí totiž ani v zrcadle osobu, pro kterou by stálo za to žít. A to je špatně. Nevidí sebe.
Přitom pokud se v takové situaci ocitneme, tedy pokud vnímáme, že jsme byli na někom závislí a chybí nám láska zevnitř, pořád se nic tragického neděje. Je to jen signál, že ji potřebujeme pro sebe začít vyrábět. Potřebujeme pochopit, že se musíme mít rádi, právě když je život těžký. Že se musíme mít rádi, právě když chceme něco vzdát. Že se...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům