Být dlouho sám. Myslíte, že to člověka spíše přiměje STÝSKAT SI po vztahu, nebo naopak se ho BÁT?
V jakém smyslu vlastně samota člověka mění?
Po nedělním živém vysílání Jak zvládnout osamění a začít znovu žít jste mě zahltili svými zkušenostmi nejen s vlastní samotou, ale i se samotou druhých lidí. Příklad? Dotaz Martina: „Petře, jsem po rozchodu a rád bych měl vztah. Schválně jsem oslovil ženu, o které jsem se doslechl, že je dlouho sama. Myslel jsem, že právě ta bude na vztah slyšet nejlépe, doslova že mi skočí kolem krku. Nestalo se. Co mohu dělat špatně? Přece ten, kdo byl dlouho sám, by MĚL O TO VÍC chtít vztah, ne?“
Každý všední den odpovídám na Vaše otázky v pořadu Řešidlo. Poslouchat mé mluvené slovo můžete buď v podcastových aplikacích (prokliknete se do nich nahoře), nebo spuštěním přehrávače mého hlasu (viz výše). Pro ty, kdo ovšem raději čtou, než poslouchají, je určena stejnojmenná kniha Řešidlo, obsahující přepisy těch nejposlouchanějších myšlenek. Víc o této knize zde. Odpovím samozřejmě i Martinovi, respektive všem, které trápí podobný problém.
Dva směry samoty
Přece ten, kdo byl dlouho sám, by MĚL O TO VÍC chtít vztah – říká si Martin.
Ale mýlí se. A nejen on.
Existuje velmi rozšířená představa, že kdo je hodně dlouho sám, toho je mnohem snazší „utáhnout na vařené nudli“ a přesvědčit pro vztah. Že kdo je hodně dlouho sám, ten pro vztah jistě udělá cokoli, okamžitě se poníží, obětuje, popře sám sebe.
Není to pravda.
Tohle je problém jen té části lidí, kterým se v psychologii přezdívá „hladová srdce“. To jsou ti lidé, kterým po nevydařeném vztahu a příliš dlouhé samotě akutně chybí láska, a to nejen ta vnější (od jiného člověka), ale i vnitřní – od sebe sama. Tito lidé se nemají dostatečně rádi, pouze sami se sebou se vůbec necítí dobře. Když jsou sami, připadají si ve špatné společnosti. Nedokážou být sami, protože tak se cítí nedostatečně, podřadně, neúplně. Potřebují protějšek. A tady je třeba dodat klíčové slovo – JAKÝKOLI. Ano, oni chtějí doslova jakýkoli protějšek. Jen aby už nebyli sami…
Jenže pak jsou tu ještě jedni lidé, a to přesně opační. Ti, kteří se NAUČILI BÝT SAMI. Ne proto, že by chtěli, MUSELI. Jinak řečeno: Oni MUSELI zvládnout samotu, MUSELI se najednou naučit postarat se o sebe nebo i o druhé, především o své nezaopatřené děti. Nechtěli to, MUSELI. (V nedělním živém vysílání Jak zvládnout osamění a začít znovu žít jsem to objasňoval na příkladu mláďat, ptáčat). MUSELI se naučit být NEZÁVISLÍ a SOBĚSTAČNÍ, spoléhat se JENOM NA SEBE. Jinou volbu neměli. A tak se to, přes všechny těžkosti, postupně naučili. Nebylo to pro ně snadné, ale protože museli, tak dlouho hledali, až jednoho dne nalezli cestu a zjistili, že to DOKÁŽOU.
Ale, co je podstatné: Nebylo to pro ně snadné objevit tu sílu. A oni si to budou už navždy pamatovat. Zesílili, ano, ale PRÁVĚ PROTO, ŽE TO NEBYLO SNADNÉ, o to, čeho dosáhli, už nehodlají jen tak přijít. O sílu, sebevědomí, nezávislost. Protože to vše změnilo jejich život K LEPŠÍMU.
Musí přijít skutečně mimořádný člověk, aby je přesvědčil
Tyto lidi je přirozeně VŮBEC NEJTĚŽŠÍ přesvědčit pro vztah. Oni totiž, na rozdíl od hladových srdcí, NEPŘIJMOU KDEKOHO. Především nepřijmou člověka, na kterého se nemohou spolehnout, který je přítěží pro ně nebo pro děti, který je nerespektuje, který je nemá rád. Proč by ho měli (za každou cenu) přijímat, když zjistili, že stejně tak mohou být sami, respektive vědí, že se sebou nebo se svými dětmi budou v mnohem lepší společnosti než s nějakým slabochem, sobcem, zbabělcem, zrádcem, s někým, kdo pořád...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům