Neznám člověka, který by někdy neměl strach. Schopností bát se nás vybavila příroda a věděla proč – proč ho budeme potřebovat i proč nám může zachránit život.
Proč tedy strach vnímáme tak negativně? Proč k němu máme odpor? Proč si ho spojujeme se svým selháním, nedostatečností a naopak neschopností? Jakým způsobem se naučit se strachem pracovat, aby byl pomocníkem, ne nepřítelem?
Ukážu Vám to.
Každý všední den odpovídám na otázky, se kterými se mi svěřujete, ve svém pořadu Řešidlo. Poslouchat mě můžete buď v podcastových aplikacích (prokliknete se do nich nahoře), nebo spuštěním přehrávače hlasu (viz výše). Těm, kdo raději čtou, než poslouchají, bude vyhovovat stejnojmenná kniha Řešidlo, obsahující přepisy těch nejdůležitějších myšlenek. Víc o této knize zde. Odpovím také všem tazatelům, které trápí podobný problém jako Karolínu. Ta mi napsala:
„Petře, je mi už hodně přes třicet let. A od těch třiceti se bojím. Ano, mým problémem je strach. Konkrétně strach, že zůstanu sama. Pořád nemám děti a bojím se, že je mít ani nebudu. A pro mě nepochopitelné je, že se bojím neustále: Když jsem sama, bojím se, že sama zůstanu. Když jsem s někým, bojím se, že mě opustí a já budu zase sama. Díky Vaší knize JáMy spřízněných duší jsem pochopila, že s tímto způsobem myšlení mohu zničit každý vztah, i když se rozvíjí úspěšně, protože svým chorobným strachem z opuštění dříve či později zadusím svého partnera žárlivostí, sebesrážením, snižováním své hodnoty. Co s tím mám dělat, když teď začínám nový vztah se skvělým mužem – jak o něj nepřijít?“
Strach, který pomáhá, a který škodí
Předně, abychom mohli se strachem pracovat, potřebujeme ho nejdříve pochopit, porozumět, co strach vlastně je.
Takový strach, o kterém píše Karolína, je strach emocionální. Není založen na žádném racionálním základě.
Není to ta situace, kdy máme vedle sebe alkoholika a racionálně víme, že nám vztah nevyjde, protože dobře známe sami sebe a víme, že alkoholika dlouhodobě nevystojíme a dříve nebo později odejdeme. Není to ta situace, kdy jsme přišli partnerovi na nevěru a racionálně víme, že vztah nevydrží, protože dobře známe sami sebe a víme, třeba ze zkušeností s přátelskými či pracovními vztahy, že tomu, kdo nás jednou zradil, už prostě nedokážeme věřit. Toto jsou případy racionálního strachu, tedy opodstatněného a logického. Racionální strach zkrátka vychází z toho, co víme, co si umíme vysvětlit, co vychází z našich hodnot, co je pro nás momentálně přirozené a co nás správně varuje. Jako například, když se strachy klepeme před třímetrovým příkopem a bojíme se, že ho nepřeskočíme, PROTOŽE víme, že náš nejdelší skok byl doposud jen dva metry dlouhý. My tudíž racionálně víme, že když se pokusíme o skok, s pravděpodobností blížící se jistotě spadneme do toho příkopu a ublížíme si. Racionální strach nám zkrátka pomáhá zapojit rozum, jinak a usilovněji přemýšlet, a například se rozběhnout, abychom rozběhem prodloužili krok a tedy i doskok. Nebo hledat jiný způsob, s pomocí – já nevím – tyče, o kterou se odrazíme a příkop spíše překonáme. Anebo prostě jen najít jinou cestu, třeba můstek opodál.
Ale emocionální strach je něco jiného, ba přesně opačného. Emocionální strach je ten, který si neumíme vysvětlit, neumíme se ho zbavit, a to proto, že na něj nejdeme rozumem, ale emocemi.
Z toho plyne: Emocionální strach nejlépe zničíme tak, že ho změníme ve strach racionální. Proč a jak, to se pokusím vysvětlit.
Hlas přítomnosti versus minulosti
Z mé knihy Čtyři prány štěstí, která ukazuje, jak snadno se zbavit zbytečných bloků v hlavě, které nám dlouhodobě brání ve vyrovnanosti, víte, že...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům