Je to jedno z nejkratších, ale nejdůležitějších slov. NE!
Jen dvě písmena, která by mělo být tak snadné připojit k sobě. Jenže existují lidé, pro něž je to těžké až nemožné. Říká se jim hodní lidé. Přesněji: lidé se syndromem hodného člověka.
Jsou tak hodní, až jsou nešťastní. Nedokážou nikoho odmítnout. Dokonce ani toho, kdo je opakovaně zneužívá. Oni to vědí, a přece jim NE nejde skrz rty. Mají totiž naučeno, že NE znamená nebýt hodný, poslušný. Přesněji: NE znamená být nehodný a neposlušný. A kdo je nehodný a neposlušný, ten si zaslouží trest. Dokonce i znají ten nejhorší: Nikdo je nebude mít rád. Právě toho se bojí.
Nevadí mi, když jsou lidé hodní. Vadí mi, když jsou tak hodní, že se až nechají zneužívat. Když si nedokážou nastavit mez. Ba dokonce když se strach z vysloveného NE mění v poruchu, chronickou úzkost a sebepoškozování – když si hodní lidé o sobě myslí, že jsou nemožní, neschopní, hloupí. A to jen proto, že nedokážou to, co jiní – říct včas NE.
I proto vznikla kniha Znovuzrození – pro postupnou změnu myšlenkových vzorců v takovýchto lidech. Pro začátek šťastnějšího života, který nebude o žití v lepším světě, ale lepším žití v tomto světě. O žití ve smyslu Když je něčeho moc, tak je toho příliš. A to i hodného srdce.
Proč
Oni vědí, proč své NE pokaždé spolknou. Například: Aby se druhý nezlobil. Aby nepřišli o přítele. Ale já se ptám: Copak lidé, kteří nerespektují Vaše NE, jsou přátelé?
Nebo: Aby je druhý neosočil ze sobectví. To je vtip? Myslet také na svůj čas, své potřeby, své hodnoty, svou rodinu, své zdraví je sobectví?
Jistěže NE! Proto skutečný kořen PROČ (proč tito lidé neumějí vyslovit NE) je jinde. Často v dětství.
Kdysi totiž bylo moderní vychovávat děti tak, aby si případné NE okamžitě spojili s negativními pocity, nesouhlasem, nesprávností a selháním. Řekne-li dítě NE, odmlouvá. Odmlouvá-li, je neposlušné. Je-li neposlušné, není slušné. Je-li nehodné, není hodné dobrého zacházení. Vyslovit NE tehdy znamenalo automatický trest, nejčastěji spjatý se ztrátou něčeho pro dítě důležitého (hračka, kamarádi/domácí vězení, láska rodičů). A to se vryje dítěti pod kůži. Trest, ztráta, bolest, osamění jako důsledek chyby. Proto se hodní lidé bojí chyby. NE je podle nich chyba, která vyvolá trest, ztrátu, bolest, osamění.
Proto také ten hodný člověk, který pod tlakem okolností nakonec vyhrkne NE, posléze lituje. Dožene ho pocit viny. Pocit sobectví. Bojí se říct, co nechce, nemůže nebo nedokáže. Bude tu vždy pro Vás.
Kartáč Stevea Jobse
Už jen pomyšlení na vyslovení NE hodného člověka stresuje. Důvodem je právě hrozba osamění. Máme to v genech. Osamělost v divočině znamenala záhubu. Člověk sám o sobě není největší, nejsilnější ani nejrychlejší tvor na planetě. Podlehne kdejaké šelmě. To, že přežil do těchto dob, je v první řadě zásluha spolupráce, společnosti.
Být vyloučen z tlupy, „vyhnán z kruhu ohně“, přineslo jedinci smrt. Být odmítnutý, být nedostatečný, být bezcenný, to jsou slova, která nás dodnes stresují a ovlivňují. Proto tak málo lidí jde svou cestou a proto tak mnoho lidí „bere ohledy na druhé“, a to i tehdy, když ti druzí vůbec neberou ohledy na ně.
Problému jménem NE si byl dobře vědom i Steve Jobs. Strůjce později nejhodnotnější značky světa Apple rád pošťuchoval své zaměstnance otázkou: „Kolikrát už jsi dnes řekl NE?“ Věděl, že aby člověk dokončil úkol co nejefektivněji, musí se na činnost soustředit, a tudíž říct NE všemu ostatnímu, co ho rozptyluje. Jobs opakoval: „Vždycky máme tři možnosti: Říct ANO jen proto, že je nám hloupé říct NE, a pak v sobě rozvíjet špatný pocit z vlastního ANO, z vlastní neschopnosti říct NE. Nebo: Říct NE, a mít z něj špatný pocit. Anebo: Říct NE, a nemít z něj špatný pocit. Jiná varianta neexistuje.“
Jobs byl často vykreslován jako „nerudný“ a „nepříjemný“ muž. Jedním z důvodů tak příkrého hodnocení bylo, že kdekomu říkal NE. Jenže Jobsovi bylo jedno, že nesplňuje společenský model slušného a zdvořilého člověka. Jobs nebyl mnohé, ale byl svůj. A i když už je málem dvanáct let po smrti, stačil tu vyhloubit stopu jako málokdo. Svým NE si totiž šetřil čas. Nikdy nechodil kolem horké kaše.
Bez pocitu viny
Hodní lidé mají až traumatický reflex – kdykoli cítí, že by měli říct NE, sevře se jim žaludek. Stejně jako když od jiné osoby NE na svou adresu slyší. NE z jiných úst totiž znamená: „Nejsi tak hodní. Tohle nesmíš! To je chybně! To musíš napravit!“ A ti, kdo hodné lidi umějí zneužívat, to vědí. Ukažme si modelový rozhovor.
- „Nechceš mi pomoct?“
- Bojovník s NE: „Já bych rád, ale…“
- „Tak pojď.“
- Bojovník s NE: „Ale já nemůžu, momentálně jsem zaneprázdněn.“
- „Takže za hodinu? Nebo mi nechceš pomoct?“
Jen si vzpomeňte. Říkat NE nás nikdo neučil. Mnozí proto přežvýkávají NE jako houžev, až výsledné poloNE napáchá víc škody než užitku. A to proto, že nesprávně vyslovené NE nevytváří konec, ale naopak rozvíjí další diskusi. Dříve nebo později tak psychicky vyčerpaný bojovník s NE rezignuje, vysloví úlevné ANO často v marné naději, že pak bude mít od zneužívačů pokoj.
Ne, nebude mít. Naopak dá zneužívačům signál, že je jako litina. Stačí trochu zatlačit a povolí.
Protože se obecně pasáž vnitřního zesilování a přepisování výchovných vzorců v knize Znovuzrození setkala u Vás s velkým zájmem, přidal jsem nyní ještě FC Kurz Jak být psychicky odolnější, a to nejen při vyslovování NE. Těm čtenářům, které moje publikace zatím míjejí, dám k úvahu alespoň pět základních a jednoduchých tipů, jak říct NE a necítit se přitom provinile.
Předně, uvažte, co všechno překonáním odporu k NE získáte: nastavené osobní hranice, zbavení se emoční závislosti na druhých, půjdete svou cestou, sami sebou, budete mít více času na sebe a vše, co je pro Vás důležité, budete moci plně pěstovat i své osobní radosti, naplňovat své vlastní potřeby a hodnoty, uskutečňovat své niterní sny, na něž jste až dosud prostor neměli (nebo zdánlivě měli, ale poté Vám čas vždy ukradl někdo jiný). Osvobodíte své vnitřní dítě, budete moci naplno uvolnit své vlastnosti, objevit svou přirozenost. Konečně budete SMĚT! A odezní stres. Jak na to?
1. Prostě to řekněte
„Ne.“
Hotovo.
Byla to věda vyslovit to?
Ne. V jednoduchosti je totiž síla. Vůbec není nutné chodit kolem horké kaše, zdlouhavě vysvětlovat, obhajovat se, motat se ve stále složitějších vytáčkách. A ani to není dobré. Protože to potom není NE.
Prostě říct NE znamená to zbytečně neoddalovat. Neotevírat prostor k rozvleklé diskusi. Navíc už samo NE vyjadřuje, jak je pro Vás důležitý vlastní čas. Tak ho nemarněte. Prostě řekněte NE. A pokud jste tak hodní, že cítíte naskakující...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům