Ne, to není můj povzdech. I když i já jsem jednu dobu tuto otázku řešil.
Byl jsem ještě kluk a prožíval jsem paradox – moc mi záleželo na lidech, kterým nezáleželo na mně.
Dnes si mohu hlavu ukroutit, proč jsem se soustředil takovým směrem, proč jsem své štěstí vložil do rukou právě těch lidí, kterým bylo moje štěstí ukradené, a hlavně proč jsem si při jejich odmítání myslel, že nebudu nikdy dost dobrý pro nikoho. A z toho plynulo moje neštěstí.
Ve své autobiografii DESET jsem popsal, jak jsem se z této vlastní mentální pasti dostal. Proto rozumím lidem, kteří o moře energie ve vztazích pracovních, přátelských i rodinných přicházejí a trápí je to. Napsala mi například Věra: „Petře, mám pocit, že kolem mne krouží jen samí upíři. Jsem na antidepresivech, protože mám dlouhodobě hlavu jako střep. Beru si osobně každé slovo; doslova bojím se jít do práce, kde s mnoha lidmi nevycházím; nedokážu se odpojit od bývalého partnera, který mi denně píše, vyhrožuje mi soudy; přišla jsem o několik přátel, kteří mě zklamali; v tramvaji mám pocit, že vidím jenom samé divné lidi… (pokračuje výčet, ve kterém je zřejmé, že Věra vnímá jen ty lidi, se kterými nevychází, ačkoli v jejím okolí jsou nepochybně i jiné typy lidí, ty ale ona zřejmě nevidí. Načež všechno končí otázkou.) Co je se mnou špatně?“
Každý všední den odpovídám na Vaše otázky ve svém podcastovém pořadu Řešidlo. Poslouchat mě můžete buď přímo v podcastových aplikacích (do nich se prokliknete nahoře), nebo jednoduše spuštěním přehrávače mého hlasu (viz výše).
Těm, kdo raději čtou, než poslouchají, je určena kniha Řešidlo, obsahující přepisy těch nejdůležitějších myšlenek. Více o knize zde.
Odpovím samozřejmě i Věře, respektive všem tazatelům, které trápí podobný problém a píšou mi.
Kam posíláme energii?
Ve své knize Čtyři prány štěstí upozorňuji na to, že naše energie vždycky plyne tím směrem, kterým ji posíláme.
Pokud ji posíláme k lidem, kteří nám energii berou, tak se nám přirozeně žádná energie z toho směru nevrací. Tudíž máme energie stále méně, protože se jí zbavujeme směrem, kde se jenom vytrácí.
Pokud ji naopak posíláme k lidem, kteří naši energii ocení, kteří nás v případě potřeby a energetického nedostatku sami podpoří, kteří se na nás usmějí nebo stále usmívají, tak máme přirozeně energie dost a nevíme asi nic o takovém problému, jaký sdílí Věra. Nevíme, co jsou antidepresiva – protože antidepresiva jsou důležité pro lidi, kteří neumějí vyřešit nějaký problém, ten problém je bolí a oni nesnesou tu bolest. Ale současně jim nikdo neřekl, že ten problém se dá vyřešit, a to často jednoduše. Například tak, že začneme přemýšlet o tom, kam vlastně plyne naše energie a proč se nám případně nevrací.
Náš versus jejich problém
Možná to bude znít tvrdě, ale na vině často nejsou druzí lidé.
Fakt, se kterým se neradi smiřujeme, ale smířit se s ním musíme, je totiž ten, že lidé jsou prostě různí. Na světě, i když se Vám to možná nelíbí, potkáte lidi, kteří mají své komplexy, slabosti, těžkosti; nevědí, co s nimi; nosí je v sobě; tam je tlačí; oni se jich potřebují zbavit, a tak se jich snaží zbavit. A to třeba tak, že si svoje komplexy, slabosti nebo těžkosti vybíjejí na druhých lidech.
To je JEJICH problém, jejich vina.
Ale NAŠE vina je, když z takových setkání děláme NÁŠ osobní problém.
My POTŘEBUJEME zjistit, že na světě jsou i takoví lidé. Nicméně NEPOTŘEBUJEME s nimi být v jedné místnosti. A pokud s nimi už v jedné místnosti jsme a musíme s nimi dál být, musíme současně počítat s tím, že od nich s vysokou pravděpodobností nepřijde nic dobrého. Tudíž jejich směrem ani nemusíme posílat žádnou vlastní energii, natož veškerou vlastní energii, kterou máme. Proč? Protože víme, že ona se nám nevrátí! Oni nám ji sežerou! A až se to stane, nebude to JEJICH vina, ale NAŠE vina, že jim svou energii věnujeme, ačkoli už dobře víme, co je to za lidi a co od nich můžeme...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům