Milujete člověka a automaticky z toho vyvozujete, že musí milovat i on Vás?
Nevyhovuje Vám jeho konkrétní jednání, vyvolává ve Vás trápení, úzkosti nebo strach, ale přesto věříte, že je Vaší spřízněnou duší?
Věříte, že Vaše láska ho změní, probudí, že přestane dělat to, co Vás bolí – provokovat, flirtovat, lhát, nekomunikovat či jinak Vás ignorovat?
A tu víru neustále podkládáte svým přesvědčení, že “toto je určitě Vaše spřízněná duše”?
Pak možná máte stejný problém jako Eva, která mi napsala: „Petře, opakuje se mi ve vztazích stále jedna situace: Seznámím se s člověkem a snažím se, aby se mnou byl šťastný. A já s ním. Ptám se ho tedy, co ho šťastným udělá, sama říkám, co šťastnou dělá mě – jak moc potřebuji komunikovat, být s člověkem, cítit jeho objetí. Jak moc mě trápí jeho flirtování, jeho lži, jeho hry. Pokaždé zpočátku věřím, že mám vedle sebe spřízněnou duši, ale časem se všechno začne hroutit, protože on začne dělat právě to, co mě trápí, a někdy z toho má i radost. Nevím, co si počít. Copak takhle vypadá láska? Copak není možné potkat člověka, který porozumí mým potřebám i bolesti a nebude mě trápit?“
Každý všední den odpovídám na Vaše otázky ve svém podcastovém pořadu Řešidlo. Poslouchat mě můžete buď prostým spuštěním přehrávače mého hlasu (viz zlatý zobáček nahoře), anebo přímo ve vybraných podcastových aplikacích (do nich se prokliknete výše), kde můžete dostávat oznámení o každé nové epizodě.
Těm, kdo raději čtou, než poslouchají, jsou pak určeny knihy Řešidlo 1 a Řešidlo 2, obsahující přepis těch nejdůležitějších epizod. Ve zvýhodněné společné sadě jsou zde.
Odpovím samozřejmě i Evě, respektive všem tazatelům, které trápí podobný problém a píšou mi.
Láska versus stres
Eva se ptá: Copak tohle je láska? Jistěže není. Láska neslouží k tomu, aby lidé žili ve strachu nebo úzkosti. Láska slouží PŘESNĚ NAOPAK k tomu, aby lidé NEŽILI ve strachu a úzkosti. Jinak řečeno: Láska a trápení jsou protiklady. Objasním to.
Strach a úzkost jsou typické projevy stresu. A stres je opakem lásky. Stres nastává tehdy, pokud se cítíme ohrožení, v nebezpečí. V tu chvíli se v našem těle děje všechno zcela obráceně, než když se naopak cítíme milovaní a v bezpečí. Jakmile pocítíme stres (ohrožení a nebezpečí), zrychlí se náš dech, zvýší se krevní tlak, rozpumpuje se krevní oběh, a to proto, aby z celého těla zamířila veškerá dostupná energie co nejspěšněji do svalů – do nohou, aby utekly, do rukou, aby se bránily. Utéct, nebo útočit. To je důsledek pocitu ohrožení, nebezpečí a stresového hormonu, který se v té chvíli začne vyplavovat a jmenuje se kortizol. Přichází proto, aby nám pomohl. Abychom s pomocí všech dějů v organismu, které kortizol řídí, překonali to ohrožení, to nebezpečí, kterému momentálně čelíme, a zase jsme se mohli uklidnit, zase se cítili v bezpečí, neohrožení, v lásce.
Aby však působení kortizolu a všech stresových reakcí ustalo, musí přijít opačný hormon. Hormon stresu musí zastavit hormon bezpečí nebo také lásky. Říká se mu oxytocin.
Když je člověk ve stresu a obejmete ho, on ve stresu zvolna být přestane. To hřejivé objetí totiž oznámí mozku: Už nejsi v ohrožení, v nebezpečí. Naopak: Už jsi v bezpečí, v náruči lásky. Tehdy se do těla rozlije oxytocin a všechen stres postupně odezní. Ale musíme cítit lásku.
Cítíš stres? Chybí Ti láska
Stres, a to i ve vztazích, říká: Musíš se bránit. Musíš se chránit. Protože tady někde je nepřítel. Ano, ačkoli svůj protějšek milujeme, neznamená to, že nám nemůže ublížit. A naše pocity nás varují. Jsme-li nuceni se ve vztahu něčeho bát, pak nejsme s přítelem a nezažíváme dostatečnou lásku. V lásce se už ze samotné podstaty musíme cítit uvolnění, ne křečovití a stresovaní. V lásce se nemáme čeho bát, zatímco ve stresu se musíme bát všeho. Protože se cítíme ohrožení. Jinak řečeno: Jestliže žijeme ve vztahu, který v nás vytváří strach a...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům