Přirozeností člověka je nechtít zažít bolest.
Právě proto se jako malí snažíme poslouchat, aby nás rodiče nebo učitelé netrestali.
Právě proto v dospělosti vyhledáváme takové vztahy, aby nás před bolestí chránily.
Někdy se však stane, že procitneme ve vztahu, který nám bolest naopak způsobuje. Mělo by tedy být přirozeností člověka z takového vztahu odejít. Nežít v bolesti. A přesto mnoho z nás právě v takových vztazích žije.
Někteří si dokonce myslí, že jiný vztah než bolestný nelze zažít. Nemají jinou než bolestnou zkušenost se vztahy. Nevěří na lásku ve smyslu, jak se o ní povídá. Neznají totiž lásku, jež hojí bolest. Znají pouze “lásku”, která ubližuje – přináší manipulaci, přetvářku, lež, faleš, zradu, ba dokonce násilí.
Nevědí, že tohle žádná láska není. Potažmo nevědí, že jiná láska JE. A že ji mohou zažít.
Ve včerejším článku Jak se zbavit závislosti na člověku, který nás odepsal jsem ukázal příklad, který rád používám při setkáních se svými čtenáři. Příklad plaveckého bazénu. Dokud se člověk nepustí jednoho břehu, nikdy nedohmátne na ten druhý. Tak je to i ve chvílích, kdy se držíme bolestného vztahu, a přitom toužíme po láskyplném.
Ostatně, i s ohledem na můj včerejší podcast to svým osobním příběhem popsala Nina: „Petře, Váš včerejší podcast o nádobě trpělivosti (Kdy odejdu od člověka, který mě nepřestává zraňovat) byl jako z mého života. Také zažívám u partnera časté návaly hněvu, také si říkám už dost, ale také nemám odvahu se mu vzepřít, a proto se bojím, že ta moje nádoba trpělivosti je až moc velká a možná i děravá a že to ubližování, které mi způsobuje, snad nikdy neskončí. Dá se nějak urychlit odvaha člověka, aby se ubližování postavil, a když nebude vyslechnut, prostě odešel?“
Každý všední den odpovídám na Vaše otázky v podcastech Řešidlo. Poslouchat můj hlas můžete buď spuštěním přehrávače na této stránce, nebo přímo v podcastových aplikacích (do nichž se prokliknete výše). Kdo raději čte, než poslouchá, může využít souborné knihy Řešidlo 1 a Řešidlo 2, obsahující přepisy mých odpovědí na Vaše nejčastější otázky. Ve zvýhodněné sadě jsou zde.
Tajemství nádoby
Nádoba trpělivosti, které jsem věnoval včerejší epizodu, zjednodušeně vyjadřuje mez toho, co ještě jsme ochotni snášet, a co už ne.
Ovšem zvláštní na této mezi je, že ta mez je NAŠE, VNITŘNÍ, každý ji máme JINOU, a hlavně nikdo další ji nezná, nikdo nám nevidí do hlavy. To je naše největší výhoda.
Ani ten člověk, který nám ubližuje, NEMŮŽE VĚDĚT, který jeho ubližující čin bude tím posledním, který ještě budeme ochotni snést, a kdy už najde prázdný byt, protože jsme od něj odešli.
Proto se také v taktické psychologii používá jeden trik. Jestliže nás ubližování našeho protějšku nebaví, naznačíme mu prostě, že tady je už naše mez.
Ještě jednou, a konec
Tento trik spočívá v tom, že my ani nemusíme čekat na to, až se celá nádoba trpělivosti postupně naplní. Nemusíme si nechat příliš dlouho ubližovat. Nemusíme se trápit až do chvíle, kdy nám s partnerem už definitivně dojde trpělivost a kdy nás už skutečně nic nezastaví.
Můžeme mu prostě oznámit nějakými slovy: DOST! MOJE NÁDOBA JE PRÁVĚ TEĎ PLNÁ! A POKUD TAM PŘIDÁŠ JEŠTĚ JEDNU KAPKU, TAK PŘETEČE A JÁ ODEJDU. (Viz včerejší výklad o “oblázcích, písku a vodě ve sklenici”)
Tečka. To je celé, co stačí říct.
A nyní důležitá otázka: Co myslíte, že se potom stane? Jak Váš partner spíše zareaguje? Věříte, že opravdu ubližovat přestane? Ale no tak!
Jestli máte malé děti nebo jste je někdy viděli reagovat na ultimátum, víte to. Když svému dítěti POPRVÉ řeknete „Dost, UŽ TO NEUDĚLÁŠ, jinak Ti nepustím večerníček!“, přirozeností dítěte je udělat to JEŠTĚ JEDNOU. Proč? Protože to dítě je zvědavé, tedy od přírody vybavené k tomu, aby PROVĚŘILO, jestli Vaše mez je opravdu tam, kde tvrdíte.
Každé dítě to zkusí. Poprvé Vás bude provokovat a prověří Vaši mez. A v tu chvíli je neskutečně důležité – důležitější, než si myslíte – to ZVLÁDNOUT. To znamená NEUSTOUPIT.
Jestliže dítě neposlechne, opravdu mu ten večerníček NEPUSTIT. Proč? Protože v tom momentu si dítě zapamatuje, že když JEDNOU řeknete DOST, znamená to, že už opravdu nemůže jít dál. A pokud dál půjde, pak přijde o něco, co má rádo.
A naopak, když Vy dítěti ustoupíte a řeknete: „No tak dobře, teď jsi to mohlo ještě jednou udělat, ale od této...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům