Jak byste dokázali, že se něco NEstalo?
Jak byste svého partnera přesvědčili o tom, že se bojí ZBYTEČNĚ?
Jak byste se zbavili obvinění, které existuje pouze v hlavě Vašeho protějšku a ať uděláte cokoli, vždycky jste v lepším případě podezřelí a v horším případě rovnou vinní a odsouzení?
Divíte se, že se něco takového může stát?
Nechápete, jak si Váš protějšek může toxicky vysvětlit i něco, co je pro Vás naprosto normální a nevinné?
Tak si představte, že svého partnera najdete s mobilem v ruce. Neřekne, komu píše. Co to s Vámi dělá? Nic? S někým ano. Nebo si představte, že ho přistihnete, jak s někým flirtuje. Také to s Vámi nic nedělá? S někým ano. Anebo si představte, že ho náhodně zahlédnete na kávě s neznámým protějškem. Také to s Vámi nic nedělá? Ale s někým ano. S někým zatraceně ano. Třeba “pouhé” ohlédnutí po jiné ženě/muži. Třeba “pouhý” profil na seznamce. Třeba “pouhá” lechtivá komunikace v mailu. Proč to s někým nic nedělá a s někým ano? I to si dnes zodpovíme.
- Každý den zodpovídám Vaše otázky mluveným slovem v podcastovém pořadu Řešidlo (můžete si ho pustit přímo, přehrávač je na této stránce; nebo v podcastových aplikacích, do kterých se prokliknete výše).
- Pokud raději čtete, než posloucháte, využijte mé knihy Řešidlo 1 a Řešidlo 2. Obsahují přepisy mých odpovědí na Vaše nejčastější otázky. Knihy můžete mít samostatně, anebo ve zvýhodněné sadě zde.
Dnes se odrazím od příběhu, který mi poslala Natálie: „Petře, měla jsem tři vztahy, všechny dopadly špatně. Prvního kluka jsem přistihla v posteli se svou kamarádkou, druhého líbajícího se s kolegyní, třetího flirtujícího na seznamce. S každým jsem to řešila jinak: Prvnímu jsem dala ještě jednu šanci, znovu mě podvedl; druhému jsem nakázala, aby ona, nebo on zaměstnání opustili, ale stýkali se dál; třetímu jsem rovnou řekla konec. Teď mám přítele, který mě zatím v ničem nezklamal, ale já ho po všech těchto zkušenostech omezuji. Uvědomuji si to. Vyčítám mu jakékoli kamarádky, nepouštím ho na žádné pracovní akce, načež je pro smích u kolegů, jsem podrážděná, kdykoli ho vidím s telefonem. Řekl mi, že bych se měla léčit. Kdy mě ta žárlivost pustí?“
Představa, která je “pravdivá”
Žárlivost je forma slabosti. Ta má svou logickou příčinu. Jejímu pochopení a zvládání jsem věnoval Trilogii síly – sadu tří knih, které vysvětlují, co nám může způsobit střet s nezralým protějškem (kniha Dvanáct srdcí), jak můžeme ovlivnit svou karmu ve vztazích (kniha Cítit rozumem, myslet srdcem), respektive co nás mají i toxické vztahy naučit, a také jak kvůli špatné minulosti nepřijít o dobrou přítomnost (kniha JáMy spřízněných duší). Vše o Trilogii síly najdete zde.
Žárlivost je konkrétně forma strachu. Bojíme se, že přijdeme o někoho, na kom nám záleží, nebo o něco, bez čeho nebudeme takoví, jací jsme teď (třeba o sebevědomí). Především ale žárlivost je strach, který NELŽE. A tomuto slovu musíme správně rozumět.
Žárlíme-li, neznamená to automaticky, že náš protějšek nás podvádí. A přece žárlivost ŘÍKÁ PRAVDU. A to směrem do minulosti. Žárlivost totiž říká: Dej si pozor, partner Tě dokáže podvést.
Je to hlas zkušenosti. A má pravdu, protože my jsme přesně tohle zažili. A možná ne jednou. Přesněji: Pokud jsme to zažili jednou, má tento strach obvykle podobu pochybnosti (CO KDYŽ i tento partner mi bude nevěrný?) A pokud jsme takovou zkušenost nabrali opakovaně, má tento strach podobu již přesvědčení nebo jistoty, že nás podvede. A to tím spíše, jestliže jsme v minulých vztazích NIC JINÉHO než podvod svých partnerů nezažili.
Všimněte si, prosím, tohoto podstatného: Onen strach se stupňuje. Začíná pochybností o dalším partnerovi (Možná to udělá). Přechází v přesvědčení/jistotu (Určitě to udělá nebo už dělá), a to čím více takových zkušeností jsme nabyli. A spolu s tím se obvykle stupňují i naše reakce na tento strach. Ostatně, na Natálčině popisu je to patrné:
- Poprvé přistihla přítele s cizí ženou přímo v posteli. A přesto mu dala ještě jednu šanci.
- Podruhé přistihla přítele s cizí ženou jen při líbání. Ale už to jí stačilo, aby si nastavila rázná pravidla: Buď okamžitě uděláš to, co chci, nebo odejdu.
- A potřetí Natálka odešla už poté, co přítele našla na seznamce. Jinak řečeno: Už žádná další šance, už žádné podmínky. Prostě konec.
Z toho plyne: I když se prohřešky Natálčiných partnerů zmenšovaly (sex, líbání, dopisování), ona byla ve svých reakcích stále přísnější. Nebo přesněji: ČÍM VÍCE zkušeností již měla s nevěrnými muži, TÍM MÉNĚ trpělivá byla a TÍM DŘÍVE utínala vztah – na konci už nepotřebovala přesvědčení, jistotu, ba ani pochybnost; stačilo jí pouhé podezření. A to proto, že Natálka nikoli tušila, ale z vlastní zkušenosti už “věděla”, že to beztak znovu špatně skončí. Že když neodejde, bude ji to znovu bolet.
S bolestí obezřetnost
Pokud máte za sebou špatné zkušenosti, Vaše opatrnost není Vaše chyba, ale přirozenost. Přesněji: Je to přirozenost jakéhokoli člověka, který se PONAUČIL. Právě proto je po špatné, bolestné zkušenosti příště mnohem obezřetnější. Raději ukončí vztah, který se dostal na nesprávnou kolej, dříve, než by znovu zažil bolest, JAKÉ UŽ MÁ DOST a kterou už nemá znovu zapotřebí.
Dnes Natálka má jasné hranice. Nedovolí svému příteli žádné kamarádky ani pracovní akce, nad kterými nemá kontrolu. Je nervózní, kdykoli si přítel vezme do ruky telefon. Nelze se jí divit, jde o důsledek její minulosti a zkušenost, kterou s muži nabrala. Je dobře, že mluví. Je dobře, že říká: Tohle nedělej, jinak odejdu. Není to hysterie. Je to informace: Tímto způsobem už mi někdo ublížil. Neznamená: Ty mi ubližuješ. Ale: Tohle je místo, kde jsem prostě pořád zraněná, citlivá. Pomoz mi, prosím.
Je dobře, že Natálka...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům