Potkat člověka, bez kterého, zjistíme, nemůžeme být, v okamžiku, kdy s ním nemůžeme být – může být něco masochističtějšího?
Zažít s ním krásnější chvíle než s kýmkoli předtím, a pak se ho muset vzdát?
Být znovu sami, anebo znovu ve vztahu, který nám s dosavadním partnerem neklape, a přitom pochopit, že to není tak docela “znovu” – naopak je to jiné než dříve, protože už víme, že naše spřízněná duše někde je, ale ne pro nás.
Když jsem psal svou novou knihu Sami, pak i pro tyto chvíle, kdy máme pocit, že se nám zbořil svět. Že to sami, bez té spřízněné duše, už nezvládneme. Kdy hledáme v sobě chybu, která zabránila vysněnému spřízněnému vztahu, nebo kdy ji hledáme v druhém, který od vztahu ucouvl ve chvíli, kdy jsme byli šťastní.
V nedělním živém vysílání Proč je lepší být sám než s někým, kdo nás činí osamělými padlo několik dotazů na dvojplameny. Jeden z odstínů popsala Andrea: „Petře, už nemám sílu žít. Jediné, nač mám ještě sílu, je napsat Vám. A svěřit se. A doufat, že mi třeba pomůžete najít naději. Bez ní to už nedám. Stalo se mi toto: Poznala jsem muže, svůj dvojplamen. Ale jednoho dne mi řekl, že se vrací do svého předchozího vztahu. Čtu právě Vaši knihu JáMy spřízněných duší, tu část o dvojplamenech, ale nedokážu se soustředit, každá myšlenka mi říká: Už nic nemá smysl, ani čtení, bez něj už nic tak dobré nebude. Dáte mi naději?“
- Každý den můžete poslouchat mé odpovědi na Vaše otázky v podcastovém pořadu Řešidlo (viz přehrávač nebo proklik do podcastových aplikací výše).
- Pokud raději čtete, využijte mé knihy Řešidlo 1 a Řešidlo 2 s přepisy mých mluvených odpovědí na nejčastější otázky. Knihy můžete mít ve zvýhodněné společné sadě zde.
Tak to jsi Ty, na koho jsem tak dlouho čekal…
Nejprve k pojmu: Jako dvojplameny se obecně označují “dvě poloviny jedné duše”. Jako když se potká jin a jang, jako když nastane plná rovnováha mužské a ženské energie, a to v takové vibraci, že ti dva si od první chvíle dokonale rozumějí. Pro člověka, který potká svůj dvojplamen, přesněji řečeno “protiplamen”, je to pocit ve smyslu: Takže na Tebe jsem tak dlouho čekal! To jsi Ty! Kde jsi tak dlouho byl? Cítíte se doma. Jako byste se znali tisíc let. A svým způsobem tomu i tak je. Ale to už je jiný příběh – tuto rovinu duševních vztahů ponechám stranou a vrátím se k meritu věci.
Dvojplameny se téměř vždy potkávají v takzvané karmické situaci. To znamená paradoxně ve chvíli, kdy spolu být nemohou nebo jejich vztah není tak snadný. Potkávají se proto, aby to nemohly nechat být, aby MUSELY HLEDAT CESTU. A to i ve vztazích, které do té doby klimbaly v letargii.
Dvojplameny se potkávají proto, aby pochopily jednak to, že ta absolutní láska, která jim do té doby nebyla dopřána, skutečně existuje a že je nádherná, avšak také že je konečná. Například že člověk je smrtelný (tohle poznání nabudou ti lidé, kteří o svůj dvojplamen, jenž nedávno potkali, následně tragicky přijdou), či že člověk je nedokonalý – tohle poznání zase dojde těm lidem, kteří sami jsou na vztah připravení, ale jejich protějšek, dvojplamen, pořád ještě ne, třeba proto, že ještě není zralý. Obvykle si myslí, že potkal jen hezký protějšek, například sexuálně přitažlivý, ale po čase zjistí, jak darebně chyboval, že ten muž nebo žena znamenali ve skutečnosti mnohem víc než jen tělo – že znamenali hlavně duši, a S TOU souzněli.
Zatraceně, proč jen jsme lidé?
Dvojplamen zkrátka umožňuje poznat, že existuje spřízněná duše, ale současně že v tomto lidském, hmotném, pozemském světě není vůbec snadné ji získat nebo si ji udržet. Že jako lidé nejsme ideální, bezchybní, že podléháme svým slabostem nebo různým svodům, tudíž jsme schopni sami sebe připravit o něco, bez čeho později, jak zjistíme, nemůžeme žít.
A to je ta lekce, kterou nám dvojplameny především dávají, kvůli které následně trpíme, která nás pak spaluje, ba která nám uvnitř vypaluje – proto mluvíme o ohni – zkušenost, že si musíme vážit toho, co máme, dokud to máme, ne až když to ztratíme. Že v lidském nedokonalém světě neexistuje rozhodnutí, které by bylo jednoznačné, tedy jen stoprocentně pozitivní, že každé naše rozhodnutí je současně odmítnutím něčeho...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům