„Nauč se říkat NE.“ Od rodičů jsem tohle nikdy neslyšel. Ani od učitelů. Všichni po mně naopak chtěli, abych je poslouchal. Říct NE znamenalo odmlouvat, být neposlušný a také trpět. Když jsem totiž neposlouchal, trestali mě, vyhrožovali mi, opouštěl mě. A já jako dítě plakal. Podařilo se jim totiž přesvědčit mě, že když zažívám bolest, je něco špatně NA MÉ STRANĚ. Že když se na mě druzí zlobí, důvodem je vždy MOJE chyba. Že když zůstávám sám, mohu si za to jedině já, a to svým NE.
NE bylo slovo, které se říkat NEsmí. V tom jsem byl vychován. Ale pak se stalo něco zvláštního. Potkal jsem totiž člověka, který mi převrátil hodnoty. On totiž KLIDNĚ ŘÍKAL NE! A co víc, jemu VŮBEC NEVADILO, že jej lidé pomlouvají, napadají, špiní. Že kritizují jeho způsob života. Že dávají najevo, jak se jim nelíbí to, co si on myslí, po čem touží, za čím v životě jde. On se tomu smál.
A já se dnes směju taky, když si vzpomenu na jeho tehdejší slova. Říkal: „Mě vůbec nezajímá, že mě někteří lidé nemají rádi. Ne každý má totiž dobrý vkus.“ Ten člověk naprosto věřil svému způsobu života. Vybral si ho. Jeho naplňoval. Žil podle sebe a byl sám sebou. A já se tolik bál udělat totéž… I proto jsem napsal ZNOVUZROZENÍ. Aby si lidé přestali vyčítat cizí odmítnutí. Aby přestali sebe odsuzovat a ponižovat jen proto, že je odsuzují a ponižují jiní. Aby pochopili, že je v pořádku, když nerespektující lidé odcházejí. Že život se tím nestává horším, ale LEPŠÍM.
Ostatně, k tomu spěje i Jindřiščin dotaz: „Petře, často zmiňujete důležitost nastavení osobních hranic. Dokonce říkáte, že je vhodné naučit se zbavovat těch lidí, kteří se nám posmívají nebo kteří nás ničí. A že tím nejlepším prostředkem je slovo NE. Tedy dát jim najevo, že takové lidi ve svém životě nechceme. Jenže co když potom ty lidi ztratíme?“
Knihu ZNOVUZROZENÍ máte zde. A pokud ji neznáte, přemýšlejte alespoň o těchto faktech:
Když chceš nahoru, musíš se zbavit toho, co Tě drží dole
Zvláštní otázka: Co když po svém NE přijdeme o lidi, kteří naše NE nebudou chtít respektovat?
Ale právě o to, Jindřiško, přece jde!
My nepotřebujeme ve svém životě lidi, kteří si nás neváží, kteří nás zneužívají, kteří nás ničí. Tito lidé nám nejsou k ničemu dobří. Nic dobrého nám nedávají. Všechno dobré nám naopak berou. Například naše sebevědomí, naši sílu, naši víru, naši naději, naše sny, naše plány, naše štěstí. Všechno, co nás naplňuje nebo zvedá, když se nacházíme dole, nám berou. A proto s těmito lidmi dole zůstáváme.
Jak píšu ve ZNOVUZROZENÍ: Představte si, prosím, horkovzdušný balon. Pokud někdy vlezete do jeho proutěného koše, pochopíte, že abyste mohli stoupat, potřebujete se zbavit všeho, co Vás drží dole. Potřebujete odvázat všechna ta lana, kterými Vás někdo přivázal k zemi. Potřebujete se zbavit všech těch pytlů písku, kterými Vás někdo tíží a dokonce ty pytle průběžně ještě plní – obviňováním, vyčítáním, vydíráním a podobně.
Problém je, že toho, co Vás v životě drží dole, se nezbavíte bez toho, abyste tomu řekli NE. NE, už Tě nechci. A přesekli to lano, shodili ten pytel.
Jistěže při tomto počinu někoho ztratíme. Ale kardinální otázka je: KOHO...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům