Na něčem nebo někom Ti záleží. Děláš si naděje, že to vyjde. A ono to selže.
Očekávání, které se promění ve zklamání. A bolest.
Co s ní?
V knize Čtyři prány štěstí upozorňuji na rozdíl mezi bolestí a utrpením. Bolest je z psychologického hlediska nevyhnutelná reakce organismu na vnější podnět, který nám ublížil. Nevyhnutelná, podotýkám. Bolest nemůžeme zadržet, musíme jí projít. A má to svůj překvapivě dobrý smysl. My se totiž potřebujeme NAUČIT a PAMATOVAT si, co nám způsobilo bolest. Jedině tehdy, když si to budeme pamatovat, můžeme se – díky ponaučí – příště stejné bolesti vyhnout. Jako dítě, jež se spálí o horkou plotnu.
Utrpení je na rozdíl od bolesti naší volbou. Zní to divně, protože utrpení si přece nikdo záměrně nevybírá, říkáme. Proč tedy cítíme bolest, i když už dávno skončila? Proč si připomínáme, co bolestného nám kdo udělal, a tím v sobě otevíráme ránu MY, ne ten druhý? Právě v knize Čtyři prány štěstí ukazuji, jak se této manýry mozku zbavit.
Přesto dostávám každý den spousty otázek na zbytečná utrpení, která si vytváříme a neumíme je zastavit. Týkají se bolestí, která jsou součástí našeho dětství či vztahů, jež už dávno neexistují, případně lidí, kteří už dávno nežijí. Horší je, že tyto obnovované bolesti ničí naši přítomnost, berou nám sílu, sebevědomí, chuť do života a víru ve vztahy. Jeden z odstínů popisuje Roman: „Petře, je mi na nic. Dostal jsem košem od holky, pro kterou bych udělal první poslední. Všichni mi říkají: ‚Kašli na ni, ona za to nestojí‘, ale já to nemohu poslouchat, MNĚ TOTIŽ ZA TO STÁLA. Co může člověk udělat ve své hlavě pro to, aby překonal sebelítost?“
- Děkuji za důvěru, s jakou mi posíláte své dotazy. Odpovídám na ně v Řešidle, svém podcastovém pořadu, který můžete číst nebo poslouchat zde, anebo v jednotlivých podcastových aplikacích (do nich se prokliknete nahoře, umožňují Vám i notifikaci, ohlášení každé nové epizody).
- Nechcete-li se ptát veřejně, sdílet své těžkosti anonymně v uzavřené skupině.
- Bojíte-li se zeptat i anonymně, přečtěte si knihy Řešidlo 1 a Řešidlo 2, kde zveřejňuji své odpovědi na nejčastější dotazy.
Čeho/koho lituješ?
Ano, rádi v takové chvíli říkáme: Je nám toho líto. Nebo: Je nám sebe líto.
Ale já Vám nabídnu ještě jeden psychologický pohled.
Vy, Romane, žádáte o odpověď, jak překonat sebelítost. Ale čeho přesně na sobě litujete?
Litujete toho, že Vás odmítla žena, která neviděla nebo nedocenila to, že jste pro ni byl ochoten udělat první poslední?
Nebo litujete toho, že jste pro ni byl ochoten udělat první poslední?
Není vlastně bizarní, když tím, kdo lituje, jste v tomto příběhu Vy? Neměla by litovat spíše ona toho, že přišla o muže, který, jak sám říká, byl ochoten pro ni udělat první poslední?...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům