Zažíváte žárlivost nebo jiný projev nedůvěry?
Pokud jste na straně toho žárlícího nebo nedůvěřujícího, věnoval jsem Vám článek Jak zapojit rozum tam, kde panikaříme.
Pokud jste naopak terčem něčí žárlivosti nebo nedůvěry a nechápete proč nebo co s tím, odpovím zde.
Když jsem totiž napsal knihu JáMy spřízněných duší o všech nepříjemných výzvách, které mohou potkat, ale také rozbít pár pro sebe stvořený, uvědomoval jsem si, kolik zbytečných rozchodů způsobí planá nedůvěra. Také proto jsem doplnil knihu Sami, která pomáhá uzavřít minulost konstruktivním způsobem a nabýt větší sebejistotu, sebevědomí, sebelásku. Ti, kdo ji neznají, se ptají jako Jáchym: „Petře, mám těžký vztah a není lehké ho unést. Moje nová přítelkyně prožila velké zklamání v minulosti. Bojí se, že jí ublížím stejně. Její podezírání je občas hodně náročné. Uráží mě, i když jsem jí nic neprovedl, a to jen proto, že jsem chlap. Prý má strach, že všichni chlapi jsou stejní. Ti dosavadní, které měla, prý stejní byli. Čtu právě Vaši knihu JáMy spřízněných duší, důležitou část o syndromu napadeného psa. Díky této pasáži už rozumím jí. Ale potřeboval bych, aby porozuměla také ona mně. Co pro to mohu udělat?“
- Děkuji za důvěru, s jakou mi píšete. Každý všední den odpovídám v Řešidle, které můžete číst nebo poslouchat zde nebo přímo v podcastových aplikacích (viz výše).
- Nechcete-li se ptát veřejně, můžete i anonymně v uzavřené skupině.
- Nechcete-li se ptát ani anonymně, otevřete si v tichosti mé knihy Řešidlo 1 a Řešidlo 2, kde jsou mé kompletní odpovědi na nejčastější dotazy.
Příběh jizvení
Začnu od konce. Co můžete udělat? MUSÍTE POKRAČOVAT. A povím Vám proč.
Představte si hodně hlubokou krvavou ránu, na kterou přikládáte léčivý obklad. Co chvíli ten obklad zvednete a zvědavě zjišťujete, jestli se ta rána už zahojila. Ona se samozřejmě hojí, ale možná pomalu. Co budete v takovém případě dělat? No musíte ten obklad přikládat dál.
Problémem lidí, jako jste Vy, Jáchyme, a berte to jako požehnání, je to, když stejnou ránu, jako jejich protějšek, nikdy v životě nezažili. Potom si ji těžko umějí představit nebo vysvětlit. Dívají se na vznikající jizvu a nevědí, jak moc to pod ní bolí. Utahují si, že by měla být už uzdravená, v pořádku, že jí to nějak dlouho trvá. Ale to všechno vypovídá o NEPOROZUMĚNÍ. Stejně, když se vrátím k uvedenému syndromu napadeného psa (viz kniha JáMy spřízněných duší, ale též kniha Sami), jestliže se díváte na psa, kterému někdo v minulosti ublížil, a říkáte si: Ty blbej pse, proč ke mně...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům