Včera jsem se ptal: Co byste dělali, kdybyste věřili člověku a on Vaši důvěru zradil? Kolik šancí byste mu ještě dali? (Viz Proč mi znovu ublížil, když říkal, že už to neudělá?)
Dnes otázku obrátím: Co byste dělali, kdyby Vám někdo věřil a Vy jeho důvěru zradili? Co byste byli ochotni udělat pro ještě jednu šanci?
V knize JáMy spřízněných duší, která ukazuje rozdíl mezi spřízněnou duší a karmickým partnerem, potažmo v knize Spolu, která ukazuje způsoby řešení zablokovaných situací tam, kde dva věří, že jsou navzájem spřízněnými dušemi, upozorňuji před zacházením s křehkou porcelánovou nádobou jménem Důvěra. A to zejména poté, co dojde k jejímu naprasknutí.
Také proto jsem dnešní článek věnoval tématu 7 pravidel konstruktivní hádky. V něm jsem však varoval: Co když se podvedený člověk už ani hádat nechce? Co když na vztah rezignoval? Co když nám, kteří zradili, nyní na vztahu záleží? Konečně, tak se ptá i Max: „Petře, poslouchal jsem Váš podcast Proč mi znovu ublížil, když říkal, že už to neudělá, a je mi smutno. Podvedl jsem holku, kterou miluji, a tím jsem o ni přišel. Chtěl bych ji zpátky, ale pokud poslouchá Vaše podcasty, novou šanci mi nedá. Nebo ano? Je způsob, jak ji přesvědčit, že už to opravdu neudělám?“
- Děkuji za důvěru, s jakou mi píšete. Každý všední den odpovídám v Řešidle, které můžete číst nebo poslouchat zde nebo přímo v podcastových aplikacích (viz výše).
- Nechcete-li se ptát veřejně, můžete i anonymně v uzavřené skupině.
- Nechcete-li se ptát ani anonymně, otevřete si v tichosti mé knihy Řešidlo 1 a Řešidlo 2, kde jsou mé kompletní odpovědi na nejčastější dotazy.
Nová šance a stejný člověk
Pokud jste, Maxi, poslouchal pozorně, řekl jsem: Nedávejte druhou šanci stejnému člověku. To znamená: Nemá smysl dávat šanci člověku, který si NEUVĚDOMUJE svou chybu – který je pořád stejný, jako byl.
Vy, Maxi, stejný nejste – Vy si ji uvědomujete. Takže problém v tuto chvíli není ve Vás. Je v ní. A já ten problém pojmenuji.
Její problém se jmenuje nedůvěra (vůči Vám). Její problém se jmenuje emocionální stopa. Její problém se jmenuje špatná zkušenost s Vámi. A tyto problémy nevyřeší žádná Vaše omluva.
Omluva je totiž v pořádku tam, kde uděláte chybu. Ne když zradíte člověka. Zrada není chyba. Zrada není omyl. Zrada není nedopatření. Zrada je, a Vy to, Maxi, dobře víte, úmyslné rozhodnutí, vědomá volba. Vy to, jakkoli to později zpochybňujete, v té chvíli CHCETE udělat, TOUŽÍTE po tom, TUŠÍTE, jakou bolest tím můžete druhému způsobit, když se na to přijde. A to, čeho později litujete, je často hlavně to, že se na to přišlo. Kdyby se na to nepřišlo, tak to možná uděláte znovu. Ostatně, ruku na srdce: Proč byste to neudělal znovu, když to bylo tak příjemné, adrenalinové, erotické, a když se to druhý STEJNĚ NEDOZVÍ?
Tohle je realita zrady: Zrádce VÍ, co dělá. VÍ, že za to může zaplatit. A přece to udělá. I když VÍ, že ublíží, i když VÍ, že toho druhého třeba i zničí.
Nesmí říct: Já nechtěl. To já ne! To mě štve. Kdykoli mi někdo říká: Za to jsem nemohl já, za to mohl alkohol…, připadá mi jako dítě. A já mu odpovídám: Aha, a kdo může za hrubky, které děláte v odeslaných mailech – klávesnice? A kdo může za to, když máte z vlastní viny dopravní nehodu? Vaše auto, jeho volant, pedál – na koho to SVEDETE?
Opravdu nový člověk?
Chybu dělá ten, kdo neví, co svým činem způsobí. Ale zrádce VÍ, co může způsobit, jak moc to druhého může bolet i jak draze to on sám může zaplatit. To všechno ví, a přece to udělá.
Je to JEHO problém a je báječné, když si to UMÍ přiznat. Když dokáže nejen sobě uvnitř své...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům