Byli jste někdy tak přetížení, potažmo tak vyčerpaní, že jste nebyli schopni spát?
Znělo to ostatním jako paradox? Přece vyčerpaný člověk padne, lehne a chrání…
Ne nutně. Existuje stav, kdy potřebujete vypnout, ale hlava to nedokáže, kdy potřebujete odpočinek, ale organismus Vám to nedovolí. Je to rozpoložení podobné tomu, kdy víte, že potřebujete spát, protože Vás třeba další den čeká náročná cesta nebo jednání, ale PRÁVĚ PROTO usnout nemůžete. Hlava šrotuje, přežvykuje, provádí – anglicky řečeno – setrvačníkový overthinking.
Je to problém neuzavřené minulosti, palčivého problému, který se vleče a vyčerpává Vás. Jako když neumíte plavat, nebo umíte, ale dochází Vám síla. Držíte se zuby nehty nad hladinou. Už dál nemůžete, potřebovali byste oddech, ale právě ten Vám pud sebezáchovy nedovolí.
Mezi mé kurzy, které hojně využíváte, patří Jak nevyhořet. Na jeho základech stojí také Znovuzrození, kniha popisující jednotlivé kroky k zahájení nového života, když ten současný Vás trápí či dokonce ničí. A to ať vnějšími okolnostmi, jež na Vás doléhají, nebo vnitřním nastavením, které si nesete z dětství (ze svých mozkových synapsí, detailně se konkrétně této problematice věnuje kurz Cestou vnitřní síly).
1. Duševní očista
Proč vůbec spíme? Protože život potřebuje změnu. Výkonnost potřebuje regeneraci. Můžeme být sebešpinavější, ale očista nám nejenže odstraní špínu, ale i prosvětlí emoce. Člověk, který si projde očistou těla, je jako znovuzrozený. A totéž se týká očisty mysli (ducha) nebo duše.
Jinak řečeno: Člověk je nastavený na vysokou výkonnost, ale musí myslet i na odpočinek.
Spánek pomáhá regenerovat tělo, protože tělo se ve spánku nehýbe, ocitá se ve stand-by režimu, kdy je sice v relativní pohotovosti, ale nespotřebovává tolik energie. Z téhož důvodu spánek regeneruje mysl, pokud vědomá mysl hluboce spí. V tom momentu je „vzhůru“ pouze duše a její vědomí, kterému se říká podvědomí. Vědomí duše má v té chvíli rajský klid, téměř stoprocentní energii k dispozici, může si protřídit všechny bolesti a trápení za poslední dobu a je vysoce efektivní. Možná se Vám stane, že se uprostřed noci vzbudíte a znáte odpověď na rébus, který jste v průběhu dne nebyli schopni rozluštit. Není to náhoda. To se jen vědomí přestalo plést do práce podvědomí. Dalo mu čas, prostor a hlavně klid.
Budí-li se tedy člověk unavený i po dostatečně dlouhé době strávené posteli, ba i po dostatečně dlouhém spánku, znamená to, že možná odpočíval jen v mělkém režimu, či příliš přerušovaném, a nabití baterií neproběhlo optimálně. Jako když mobilní telefon spojíte se zdrojem elektřiny, která bude chabá, pomalá, nespolehlivá. Nenabije se. Naopak po zapojení do běžného pracovního režimu bude rychle vybitý. Během spánku si tedy potřebuje odpočinout jak tělo, tak mysl, ale rovněž podvědomí. To se potřebuje zbavit bahna, zbytečných zátěží, a právě období spánku slouží protřídění, inventuře, dokončení načaté práce. Příměr: Jako když si potřebujete uklidit v pokoji a konečně Vám do něj nikdo nevstupuje, nepřihazuje další bordel (problémy k řešení – což během dne může provádět vědomí, vyhodnocující stále další zranění, důležité výzvy a úkoly k pozdějšímu dokončení).
Není to tělo nebo mysl, co je na nevyspalém člověku unavené. Je to duše.
Duši trápí, když trápíme sebe. Když za dne vedeme prázdný, bezcílný a zbytečný život, nebo ho tak vnímáme. Možná vůbec špatný není, to jen my ho tak vyhodnocujeme – třeba vlivem jiných, toxických lidí v našem okolí, kteří nám omlacují o tvář naše neúspěchy, neschopnosti, nepřitažlivosti. Tím v nás vrší pocity mizernosti, viny, nedostatečnosti. Jako bychom neměli svých starostí dost. Přítomnost nám pak může připadat tak nesnesitelná, že si s ní už neumíme poradit. Rezignujeme. Ale to duše nechce. Nevstoupila do nás proto, abychom život vzdávali. Žijeme, abychom žili! Proto duše komunikuje prostřednictvím emocí. Je to nejsrozumitelnější semafor, který chápe i malé dítě. Krásný pocit = zelená. „To je ono, takhle žij, jen pokračuj, neboj se, jeď dál, nic se Ti nestane (tou křižovatkou projedeš bezpečně).“ Špatný pocit = červená. „Přestaň, zastav, takhle nemůžeš dál, musíš něco změnit – a hned (jinak Tě v křižovatce něco smete)!“
2. Úloha mysli
Člověk ovšem nemá jen cit, emoce. Má také rozum. Protože emoce nestačí. Nestačí vysílat člověku informaci, jestli jedná špatně, či dobře. Člověk potřebuje umět také jednání změnit. K tomu má rozum. Toho pomocníka, který by měl reagovat základní otázkou: Mně není dobře? PROČ mi není dobře? JAK mám reagovat, aby mi bylo lépe?
Kdo nepoužívá rozum, reaguje pouze na následek – cítí špatný pocit, nechce ho cítit, a tak si vezme prášek na bolest hlavy nebo na spaní. Tím vyřeší následek – nebude, alespoň chvíli, cítit špatný pocit. Jenže problém nespočívá ve špatném pocitu nebo neschopnosti usnout, nýbrž v tom, PROČ se člověk necítí dobře, PROČ nemůže usnout. Problém spočívá v příčině.
Existují prášky, které fungují rychle. Znecitliví emoce. Člověk přestane cítit bolest. Nabude dojmu, že se vyřešila příčina bolesti. Ve skutečnosti se vyřešil jen následek. Prášek nezmění nic na jednání člověka, které způsobilo přetížení. Ba dokonce člověk, jehož za pomoci prášku přestala bolest hlava, pokračuje v původní činnosti, a tím si kumuluje problém ve svém těle. Duše by ho samozřejmě ráda varovala, ale člověk ji nevnímá, nemůže, necítí emoce. Jinak řečeno: Když nemůžete spát, potřebujete začít přemýšlet, kde je příčina. A ta není v nespolknutém prášku.
Myslet. O to jde. Pochopitelně existují prášky, které znecitliví nejen emoce. Člověku se zastaví myšlení, přestanou se rojit myšlenky, aby vypnul. Ale bohužel právě v době, kdy je k přemýšlení nucen a kdy začít myslet potřebuje. Konstruktivně....
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům