Jestli mě na ženách něco fascinuje, je to způsob, kterým dokážou pracovat s vlastní bolestí. Zejména maminky. A zejména maminky-samoživitelky.
Pokud jde totiž o bolest, nikdo na světě ji nezná a neskrývá lépe než právě ony. Mohou být zlomené, a přece se před dítětem dokážou tvářit silně. Mohou být k smrti unavené, a přece vždycky odněkud vyškrábnou energii pro to své malé.
Tuto schopnost mají v sobě dávno předtím, než se maminkami stanou. Ano, ženy vydrží hodně (viz také článek O co ženy přicházejí čekáním na Godota). Věřím, že to je důvod, proč Bůh svěřil porod i všechno, co mu předchází a co po něm následuje, právě ženě. Ani žena však není dokonalá a tato její přednost bývá vyvážena jiným nedostatkem, který mi na ženách naopak velmi vadí. A se kterým se mohou naučit také samy pracovat.
To je důvod, proč jsem napsal knihu Sami. Čím dál víc mužů ji věnuje svým blízkým ženám – příbuzným, kamarádkám, kolegyním, které na nějakou těžkost zůstaly samy, nebo si alespoň samy připadají. Mezi mnoha mužskými vzkazy, který mě přiměl i k následujícímu zamyšlení, je i ten Františkův. Píše: “Petře, chci poděkovat za Váš čas, který jste mi věnoval, když jsem si k Vám do kanceláře přišel pro věnování pro mou sestru. Vaše kniha Sami jí, věřím, pomůže tak, jako mně pomohly Vaše předchozí knihy. Je to zvláštní, mně sestra připadá dokonalá, přesto má špatné vztahy, a co je horší, zůstává v nich, protože nevěří v sebe. Vaše věnování o tom, na co nesmí zapomínat a proč nejen ona, ale mnohé další ženy nejsou dokonalé, jí třeba otevře oči. Děkuji.”
- Děkuji za všechny vaše vzkazy a dotazy. Odpovídám v Řešidle, které můžete také poslouchat v podcastových aplikacích – viz výše.
- Zdráháte-li se ptát veřejně, můžete též anonymně v uzavřené skupině (pro vstup se registrujte zde).
- Nechcete-li se mě ptát ani anonymně, a přece stojíte o mou odpověď na svou otázku, otevřete si mé knihy Řešidlo 1 a Řešidlo 2 a projděte si mé odpovědi na nejčastěji pokládané dotazy.
Dokonalost skrytá v nedokonalosti
Přirozeně, žádný člověk není dokonalý, ani Františkova sestra. Nicméně v nedokonalosti člověka je svým způsobem jeho dokonalost. Uvedu příklady.
Typickými projevy nedokonalosti jsou stud, červenání se, rozechvění, které svědčí o nervozitě, nejistotě, nepřesvědčivosti třeba při prvním polibku, jenže právě tím se ten první polibek stává nezapomenutelným a nezaměnitelným. Podobně jako vláha rozpačité dlaně, když někoho poprvé vezmete za ruku. Nebo těkání očí, které jsou na první schůzce nejisté a nevěří si. To všechno ukazuje, že člověk není robot. Neumí se na všechno zcela připravit, všemu stoprocentně předcházet. Ale právě proto si člověk musí sebe i jiného člověka vážit, protože člověk jako individualita je nenahraditelný, a to bez ohledu na to, jak se k němu druzí chovají. Tento dodatek je moc důležitý.
Problém skrytý v nedokonalosti
Kdo zná mou knihu o znovunabývání sebevědomí a vnitřní rovnováhy Čtyři prány štěstí, ten ví, jak miluju indickou literaturu. V Indii mají ženy trochu složité postavení. A jinak se dívají i na život. Věří například tomu, že děti nejsou naším majetkem, že je od Boha máme jenom zapůjčené, tak jako život sám. A že rozhoduje, v jakém stavu Bohu “své” děti a “svůj” život vracíme – jestli ve stavu lepším, než jak jsme je převzali, nebo horším. To pak ovlivňuje naši karmu. A když hovořím o indické literatuře, mezi všemi autory u mě vyniká Devina Nund. Já Vám, s dovolením, přečtu jenom jednu malou ukázku, kterou mám ale moc rád a která popisuje základní problém ženy.
Devina Nund píše:
Když Bůh tvořil ženu, pracoval šest dní dlouho do noci. Tu šestou noc k němu přišel Anděl a ptal se ho: „Pane, proč na ženě trávíš tolik času?“
Bůh odpověděl: „Vidíš všechny ty detaily, které musím vyladit? Žena totiž musí fungovat ve všech možných situacích. Musí být například schopna vzít do své jedné náruče několik dětí najednou a všem dát zároveň takové objetí, které...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům