Proč nás po něčem zlém musí potkat něco dobrého

Snášíte nepříjemnost a vyhlížíte obrat?

Nebo po mrzuté zkušenosti přestáváte věřit, že by mohla přijít zkušenost lepší?

Když jsem psal knihu L.E.Ž., myslel jsem na všechny beznaděje, které vytváří lidská mysl na základě momentálního rozpoložení. Nedaří-li se, má člověk černé vyhlídky i do budoucna. Ale proč? Minulost přece nedefinuje budoucnost. Minulost definuje pouze přítomnost. Minulé chyby definují naše přítomné špatné pocity. Ponaučení z chyb však vytváří lepší budoucnost. Tak odkud se ty deziluze berou? Proč tolik podléháme samolžím (viz 9. kapitola knihy L.E.Ž.)? Na co, při širším pohledu, zapomínáme?

Možná Vám někdy negativní myslí probleskla pochybnost, o které mi napsal Olda: “Petře, v knize JáMy spřízněných duší tvrdíte, že každý z nás má nějakou spřízněnou duši. Ale co když já ne? Zkusil jsem několik vztahů a bez úspěchu. Vždy mně na tom druhém, nebo tomu druhému na mě, něco vadilo. A když se už zdálo, že ten vztah by mohl být pro nás oba šťastný, ona podlehla zákeřné nemoci. Poslední žena zase po dvou letech usoudila, že pro ni vlastně nejsem ten pravý. Co když jsem si ve ‚hře osudu‘ vytáhl Černého Petra a nic dobrého ve vztazích mě nečeká?”

• Děkuji za Vaše dotazy, které zodpovídám v Řešidle (poslouchat můžete i v podcastových aplikacích – viz výše).
• Zdráháte-li se mě ptát veřejně, můžete i anonymně v uzavřené skupině (pro vstup se registrujte zde).
• Bojíte-li se mě ptát i anonymně, a přece potřebujete dostat odpověď na svou otázku, otevřete si knihy Řešidlo 1 a Řešidlo 2. Obsahují mé odpovědi na nejčastěji pokládané dotazy.

Symbióza

Příroda, a s ní vesmír nebo život sám, fungují podle jednoho jednoduchého zákona. Tím je Zákon rovnováhy. Stará se o všeobecnou vyváženost, ale také rovnocennost protichůdných sil.

Právě Zákon rovnováhy může za to, že život není dokonalý. Ani pozitivně, ani negativně dokonalý: Nikdy není všechno jenom zlé, ani jenom dobré. Na všem dobrém můžeme najít něco zlého a na všem zlém něco dobrého. Dobro a zlo tedy působí ve vzájemné symbióze, spolu. Ačkoli jde o opaky, protiklady, podle Zákona rovnováhy se doplňují, podporují a svým způsobem potřebují.

• Příklad: Liška pronásleduje zajíce. Chce ho zakousnout a sníst. Děje se v té chvíli dobro, nebo zlo?
• Liška by řekla: Samozřejmě dobro! Protože když zajíce dostihnu a sním, přežiju. A to je pro mě dobré.
• Zajíc by nesouhlasil: Jaké dobro? Vždyť zemřu, a to je zlo. Dobro by bylo, kdybych té lišce upláchl, nebo kdyby žádné lišky neexistovaly.
• Ale myslivec, kdyby to slyšel, by se chytal za hlavu: To ne, zajíci, to by bylo zlo. Kdyby lišky ročně nespořádaly ty desítky zajíců, zajíci by se přemnožili, a to je zlo.
• Ale děti, kdyby to slyšely, by nesouhlasily: Pane myslivče, být spousta zajíců, mohli bychom si je na každém rohu, za každým stromem hladit, ty jejich heboučké kožíšky, to by bylo krásné, to by bylo dobro.
• Ale maminky těch dětí, kdyby to slyšely, by odporovaly: To ne, děti. Kdybyste hladily zajíce, mohl by Vás kousnout. Chytily byste vzteklinu. Nebo jinou nemoc z kožíšku plného parazitů. A to by bylo zlo.

Z toho plyne, že neexistuje dobro bez zla. Dobro a zlo jsou v podstatě jenom úhly pohledu.

Jako v našem životě. Výhra, zbohatnutí – je to dobro, nebo zlo? Možná voláte o překot: Jistěže dobro! Ale máte jen částečnou pravdu. Když totiž zbohatnete, přináší to spoustu i zla. Přitahuje to nenávist, závist, nepřejícnost. Lidé Vám mohou chtít ublížit právě proto, že jste bohatí a oni chudí.

Ale ani prohra nebo chudoba nejsou jenom zlo. Když něco důležitého prohrajete nebo fatálně zchudnete, přinese Vám to v něčem i dobro. Například konečně poznáte lidi, jež máte kolem sebe. Někteří, které jste považovali za přátele, Vás najednou k Vašemu údivu opustí, protože na ně máte prosby, máte starosti, a jinak jim “nemáte už co nabídnout”.

A tohle platí vůbec ve vztazích.