Proč ten, kdo nás miluje, nám při odchodu říká nepravdy

Jste přesvědčeni o tom, že Vás protějšek miluje?

Přesto od Vás odchází? A přesto Vám na rozloučenou říká ošklivá slova?

Jev, který nejvíce nastává, když se protějšek vrací do svého předchozího vztahu – typicky: když ho předchozí partner přesvědčil k návratu, ale Váš protějšek s tím není plně ztotožněn.

I to je problém, kvůli kterému mnozí z Vás jdou na Setkání. A který souvisí s částí mé nové knihy L.E.Ž. Některé nepravdy totiž nemusejí být tak upřímné, jak se na první poslech jeví.

Ukážu to na příkladu Vanesy, která mi poslala tento dotaz: “Petře, nebýt Vaší knihy Sami, už bych s vysokou pravděpodobností nežila. Pomohla mi přijmout samotu, ale s faktem rozchodu se stále ještě vyrovnávám. Stalo se toto: Partner se kvůli mně v minulosti rozvedl. Tvrdil, a nejspíš to byla pravda, že měl doma peklo a manipulátorku. Jeho bývalá žena mu však ze života dělala peklo i po rozchodu. Hlavně když se dozvěděla, že si osvojil mé dítě a že po roce spolu čekáme další. Několikrát si na něj počkala v jeho zaměstnání. Pak začala jeho změna. Partner stále častěji doma mlčel, a když promluvil, řekl, že se neumí rozhodnout, zda být s námi, nebo s ní. Nakonec od nás odešel, ale ne hezky. Vše hodil na mě, že já ho rozvedla, že já jsem ta zlá, že naše děti nenávidí a že svou bývalou ženu miluje. Nemohu tomu uvěřit. Po celou dobu vztahu to byl skvělý muž. Teď na něj mám vzpomínat jako na mizeru?”

• Děkuji za Vaše dotazy. Chcete-li se mě zeptat i Vy, a to osobně, tváří v tvář, přijďte na některé ze čtyř Setkání.
• Bojíte-li se přijít, a přece potřebujete dostat odpověď na svůj problém, využít můžete i knihy Řešidlo 1 a Řešidlo 2, které obsahují mé odpovědi na nejčastěji pokládané dotazy.

Když skvělý muž odejde

Vanesa se ptá: Po celou dobu vztahu to byl skvělý muž. Teď na něj mám vzpomínat jako na mizeru?

To rozhodně není nutné. A povím Vám proč. A možná Vás překvapím.

Jestliže tvrdíte, že byl skvělým mužem, pak je možné, že jím nejenže opravdu mohl být, ale pořád je.

A to také může být ten důvod, proč se jeho žena ani po rozvodu nechtěla vzdát – nechtěla přijít o “skvělého muže”. A proto o něj “za každou cenu” bojovala.

Za každou cenu se vrátí

Vy ji, Vaneso, definujete jako manipulátorku. Já paní neznám. Budu-li však postupovat relata refero (jak jsem koupil, prodávám), pak manipulátor je člověk, který jednak zná citlivé místo svého (bývalého) protějšku, a jednak ho dokáže zneužít, obrátit proti němu, respektive obracet, dokud nedosáhne svého. Citlivé místo je jako Achillova pata či otevřená rána. Když do ní někdo sype sůl, bolí Vás to. A bolest nikdo nemá rád. Oživovat staré emoční pouto je tedy tradiční manipulativní způsob, jak získat zpět něčí pozornost. Objasním to.

Dejme tomu, že spolu neměli děti. Kdysi je však moc chtěli. (Vy takový fakt neuvádíte, ale z mého pohledu je pravděpodobný, protože by se tím vysvětlovala podrážděná reakce bývalé ženy jednak na osvojení a jednak na Vaše otěhotnění.) V tom případě by jeho bývalá žena mohla s úspěchem opakovat: Proč jsi se mnou vlastně chtěl dítě, když mě nemiluješ? Proč jsi celou dobu lhal, že dítě chceš jen se mnou, proč jsi mi vzal tolik drahocenného času, když jsi nakonec stejně odešel?

Manipulátoři dokážou hrát úspěšně na city. Drnkat na nejcitlivější emoční strunu. A tak se mohlo stát toto: Jestliže Váš partner svou bývalou ženu někdy skutečně miloval, pak k ní mohl ještě dlouho po odchodu od ní cítit nějaké, byť skomírající emoční pouto. Nemusel od ní odcházet proto, že by ji už nemiloval, ale například proto, že mu už působila příliš bolesti. Možná svými manipulativními sklony. Možná faktem, že se jim počít nedařilo, hádali se, sváděli vinu jeden na druhého, a v důsledku toho se už o dítě poslední dobou ani nesnažili – a on své dítě chtěl! Možná se v takové situaci cítil v pasti. Možná už nesnášel výčitky typu “Moje neotěhotnění je Tvoje chyba”, “Stejně bys nebyl dobrý rodič!” Možná mu připadalo, že si špatně vybral, že s takovou ženou vlastně nechce mít rodinu. Možná ho tížila touha po úplně rodině, s dětmi. A najednou ji měl. Najednou s Vámi byl šťastný. Najednou na úsměvu cizího dítěte viděl, že naopak dokáže být dobrý rodič – že ho miluje i dítě, které biologicky vůbec nebylo jeho. A proto mohl chtít, aby “jeho” bylo. A pak byl ještě šťastnější, že další dítě čekáte s ním.

A to mohla být poslední kapka pro jeho bývalou ženu. Ani ne tak druhé dítě. Ale štěstí.