Zažili jste ten moment, kdy se “utrhne srdce”? Šok, který nastane s pohledem na partnera v objetí někoho jiného? Zmatek, kdy nevíte, jak reagovat – zda zaútočit, utéct, nebo strnule zírat?
Útok, útěk nebo strnutí. Tři reakce dané stresem. Stres je daný ohrožením. A ohrožení je dané poznáním, které jste vůbec nečekali a které Vám naprosto vypnulo rozum.
Když jsem psal knihu L.E.Ž., myslel jsem i na tento moment. Kdy první myšlenka, která naskočí, zní: “Všechno je pryč. Všechno byla iluze. Všechno je lež.”
To je ovšem stresová reakce. Pudová, instinktivní, iracionální. S probuzením rozumu to bývá ještě horší: Co teď? Co je správné řešení? Jak k protějšku přistoupit?
Tuto otázku mi položil dnes po ránu, když jsem vystoupal schody do své kanceláře, mladý muž. Čekal tam na mě. Mimo jakékoli pořadníky. Ignoroval, že na osobní setkání denně přichází v průměru 12 lidí, že kalendář je plný na osm měsíců, to jest do konce roku. “Pokud mě nepřijmete, něco si udělám.” Na čtyři vypsaná oficiální Setkání pro neobjednané čekat už nechtěl. Proto dnešní 520. Řešidlo je nejen pro něj, ale pro každého, komu se tato nepříjemnost může přihodit prakticky kdykoli.
Co je za maskou klauna?
Jeho příběh v kostce: Úspěšný mladý muž. Žena na mateřské, posléze rodičovské. Postupně se doma starala o jedno, dvě děti. Snad jí chyběla změna, snad společnost. Do původní práce se už po takové době vrátit nechtěla. Na internetu si tedy našla rekvalifikační kurz.
Muž ho zaplatil, žena na něj počala docházet. Hned první den byl muž zvědav, jak se žena změny chopila. Vyzvedl děti ve školce, naložil je do auta a předjel před školu, kde měla již skončit jejich maminka. Nešla. Muž tedy vešel dovnitř, rozhlížel se po chodbách. Až pak ji viděl. Neznámý muž ji hladil po tváři a vlasech, ona jeho po té ruce.
Jejímu partnerovi se rozbušilo srdce. Šok. Opařený. Nevěděl, co dělat. Nakonec, nepozorován, vyběhl ven a zpět do auta, nastartoval, odjel s dětmi domů a společně čekali na maminku. Když konečně přišla, vyptával se, jaké to na kurzu bylo a jestli tam náhodou nepotkala někoho známého – stále žil v naději, že to třeba byl někdo z minulosti. Odpověděla, že nikoho nepotkala, nikdo ji nezdržel. A muž zmlkl.
Cítil, jak den za dnem, kdy se vracela z celodenních kurzů, vůči němu žena chladne, jak přichází stále později. Cítil i to, jak ho ničí představa, kde s ním dnes po kurzu byla a jestli si zítra nebudou o přestávce užívat někde na záchodcích. “Co mám dělat?” Tak se mě zeptal. “Mám je přistihnout a vyřídit si to s ním ručně? Ale co když tam zjistím, že ona není na mé straně, chránit bude jeho a mě opustí? Nebo mám udeřit na ni a naznačit, že jestli chce, může odejít? Ale co když půjde? Co když mi dokonce poděkuje, že jsem za ni vyřešil to, co neuměla vyřešit ona? Nebo se mám před ní plazit, prosit, případně jí schválit milence? Nebo o všem, co vím, mlčet, předstírat, že to nevím, hrát před dětmi veselého klauna, smát se na ně, a přitom mít hořké a bolavé srdce? Copak to jde? Nebo mám, Petře, skočit z mostu a vzít s sebou i děti – co mi ji vrátí zpátky? Co udělat, abych ji neztratil, když vidím, jak ode mě odchází?”
- Děkuji za Vaše dotazy. V Řešidlech jsem jich zodpověděl už 519.
- Chcete-li se mě zeptat tváří v tvář, přijďte na některé ze čtyř Setkání.
- Mé odpovědi na nejčastější dotazy nabízejí i knihy Řešidlo 1 a Řešidlo 2.
1. Bolest versus trápení
Podotýkám, že tyto případy raději řeším osobně. Každý vztah, pár i člověk totiž mají svoje nuance, jemné odchylky, a ty je dobré respektovat, ba využívat jich. Pokud však z různých důvodů na Setkání nepřijdete, obecně – bez znalosti Vaší konkrétní situace a povahy – doporučím toto:
Za prvé, začneme u Vás. Musíte si uvědomit rozdíl mezi bolestí a trápením: Bolest je fyzická reakce organismu na to, co ublížilo zvenku. Zatímco trápení je naopak psychická reakce organismu na to, co nám ubližuje uvnitř. Bolest tedy nemůžete ovlivnit. Pokud nám někdo ublíží či ubližuje, musíme to cítit. Nevyhneme se tomu. Trápení však ovlivnit můžete. Trápení si totiž způsobujeme sami tím, že si opakovaně oživujeme bolest. I ve chvíli, kdy (v tomto případě) žena již dávno leží vedle nás v ložnici a spí, cítíme bolest, pokud vinou vlastních představ nebo vlastních domněnek sami sebe poškozujeme. Typicky: Líbal někdo její rty? Miloval se s ní? Jak jí při tom bylo? A co bude zítra?
Toto je moc důležité na pochopení. Protože svou bolest nemůžeme ovlivnit, ale své trápení ano. Trápení je v naší moci. A to je dobře. Můžeme ho umenšit. A nyní jak.
2. Pravda versus domněnka
Kdykoli se, jako zmraženi, díváte na apokalyptický obraz své ženy v náruči někoho jiného, potažmo kdykoli ji vidíte neupřímnou nebo přetvařující se doma, potřebujete najít pozitivní východisko – pozitivní cestu ven, jinak Vás to může zničit. Potřebujete vědět přinejmenším PROČ. Co jí schází? Proč to nekomunikovala? Nebo to komunikovala, ale my jsme ji nevnímali? Můžeme jí dodat to, co jí schází, my sami? Je možné s tím něco KONSTRUKTIVNÍHO ještě udělat?
Jestliže však smýšlíte o jakékoli situaci a nevidíte nic než samá špatná řešení (ať zbiju milence, ať budu vyhrožovat rozvodem, ať budu mlčet, všechno pro mě může skončit špatně…), pak problém paradoxně nebývá v té situaci, ale ve způsobu, kterým se na ni díváte. Váš mozek je totiž dost chytrý na to, aby v jakékoli situaci našel dobré řešení. Pokud ho nevidí, obvykle to znamená, že je ZATEMNĚNÝ (negativními představami, domněnkami, vizemi, emocemi), a proto vidí všechno jenom černě. Najít v takové situaci pozitivní...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům