Ztratit někoho, koho jste milovali, je bolestné. Tím spíše, když víte, že je to navždy – že Vaše milovaná bytost odešla tam, odkud není fyzického návratu. (Jak se s tím vyrovnat, tomu jsem věnoval celou jednu kapitolu knihy JáMy spřízněných duší.)
Něco jiného je však ztratit někoho, kdo miloval Vás. A o koho jste lehkovážně přišli tím, že jste si neuvědomovali, jak je pro Vás ta osoba hodnotná. Došlo Vám to až poté, kdy odešla. V tu chvíli jste mohli procítit, koho jste měli a neviděli. Je to paradox, že někdy si hodnotu toho, co jsme měli, uvědomíme až poté, co to ztratíme. A tím bolestnější pak je, když nám dojde, že ta ztráta je svým způsobem rovněž nevratná. I když ten člověk někde žije. A mohl by se vrátit. Ale nevrací se. Protože si rovněž uvědomil, koho v nás měl, či spíše neměl.
Při nedělním Setkání v Praze jsem stranou hovořil s několika lidmi, kteří si “teprve pozdě” uvědomili, o koho přišli. A chtěli by ho zpátky. Teď už vědí, koho měli. A nedokážou si odpustit to, “jak mohli být tak hloupí”, že takovou ztrátu dopustili. Ostatně, tak se mě v písemných dotazech ptá i Vadim: “Petře, dostal jsem Vaši knihu L.E.Ž.. Od své bývalé přítelkyně. Na první stránku Vaší knihy mi ručně připsala: ,Čti, pochopíš, proč jsem odešla.’ Tak čtu. A je mi hrozně. Protože v té knize se nacházím. V jedné části píšete: Jak se vyrovnat s odchodem milovaného člověka. Ale já mám jiný problém: Jak se vyrovnat s odchodem MILUJÍCÍHO člověka? Ona mě totiž milovala, ale já ji ne. Přesto jsem věřil, že ode mě neodejde – protože mě miluje. Teď, když čtu Vaši knihu, si uvědomuji, jak naivní chybu jsem udělal. A jak těžké pro mě může být ještě někdy v budoucnu potkat člověka, který mě bude tolik milovat jako ona. Petře, jak si to mám odpustit?”
- Děkuji za Vaše dotazy. Těch písemných jsem v jednotlivých Řešidlech zodpověděl už 539.
- Chcete probrat svůj problém tváří v tvář? Přijďte na Setkání.
- Zdráháte se zeptat, a přece potřebujete znát odpověď na to, co Vás trápí? Soubor mých odpovědí na nejčastěji kladené osobní dotazy obsahují knihy Řešidlo 1 a Řešidlo 2.
Část jménem Odpuštění
Jak si to odpustit? Jednoduše. Uvědomte si, že jste člověk.
Lidé dělají chyby a učí se tím, že je chápou jako zkušenosti. Jako lekce, které jim pomáhají k větší moudrosti. To znamená, že díky chybám, které udělali, už vědí, co nedělat, co neopakovat, co nepodceňovat.
A tento případ je ukázkovým příkladem jednoho z největších omylů, jakého se člověk ve vztazích může dopustit.
Část jménem Pochopení
Ten omyl, který potřebujeme pochopit, spočívá v tomto: Myslet si, že druhý ode mě neodejde jen proto, že mě miluje.
To je základní nepochopení To, že člověk odchází ze vztahu, nebývá tím, že by už svého partnera nemiloval, ale že té bolesti, kterou mu partner způsobil nebo stále způsobuje, je už příliš. Přesněji: Že jí je už nesnesitelně moc. To znamená: Té bolesti je tolik, že ji už déle nejde snést.
Žádný člověk není bezmezný. Každý má své limity. Vydržíme možná hodně, ale ne nekonečně moc. A to se týká i bolesti. Jak píšu v knize L.E.Ž. a zdůrazňuji i při Setkáních, všichni v sobě máme pomyslnou nádobku. Nádobku bolesti. Ta se plní s každou odhalenou lží, falší, s každým projevem něčího posměchu,...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům