Vím, co namítnete. „Nejde to.“ Nebo: „Své děti milujeme.“ Nebo: „My to vydržíme, jsme silné.“ Nebo: „Takový je náš osud. Od matek se sebeobětování očekává.“
Znám tyto a tisíce dalších argumentů, proč si mámy nemohou vzít volno od dětí. A přece vás přesvědčím, že ho potřebují. A nejen ony, i jejich partner, ba dokonce i děti.
Začnu ale odjinud. Od řady Setkání a konzultací původně šťastných vztahů, které se ale postupem doby rozpadly. Chybělo jim totiž to, co zdravý vztah definuje. Sdílení. Podělení se o to těžké či špatné. Ano, od toho máme vztah. Sdílením se totiž to náročné stává polovičním. Jako když jednomu druhý pomůže s břemenem. Tomu, který na ono břemeno dosud zůstával sám, se uleví. Paradoxně ale bude lépe i tomu, který s břemenem pomohl. Bude se cítit užitečný. A pokud svůj protějšek miluje, bude šťastný, uvidí-li, že je mu lépe. Ba že jeho vlastní zásluhou.
V knize Lék pro duši ukazuji na příklady silných lidí, kteří vydrží hodně, ale ne všechno. Naposledy mě v zoufalství oslovila Mirka. Psala: „Petře, už to nedávám. Manžel mě nepochopí. Naše děti miluji, ale také někdy potřebuji být bez nich. Už mi z té ponorky na mateřské tečou nervy. Cítím se izolovaná od vnějšího světa a uvnitř vyhořelá. Jak mám vysvětlit muži, že i já potřebuji svou ‚hospodu‘? Je vůbec možné začít žít, a přitom nemuset od všech odejít?”
Co znamená volno BEZ dětí
Ponorka. Vyhoření. I tyto těžkosti přicházejí do vztahu ne proto, aby ho zničily, ale aby ho prověřily. Aby si jeden uvědomil, co v druhém má.
Předně, rozumím tradičnímu modelu, ve kterém se žena historicky stará o teplo rodinného krbu a muž o dříví do něj. Rovněž nemám ambici mluvit do života těm, kterým takové nastavení vyhovuje. Je mi jedno, jak lidé žijí, pokud s tím, jak žijí, jsou v pohodě. Není mi však jedno, pokud v pohodě nejsou. I proto se pokusím ukázat, co dobrého může vztahu přinést, když máma, zejména ta na mateřské, bude mít jednou za čas volno bez dětí.
Nejprve však upřesním pojem. Co je volno bez dětí? To, milí pánové, není rodinný výlet s dětmi. To není dopolední káva s kamarádkou a s dětmi. To není odpoledne v dětské herně s dětmi. Volno bez dětí je, jakkoli se to zdá složité, volno bez dětí. Tedy takové volno, kdy žena nemusí řešit absolutně nic spojeného s dětmi. Ani co si oblečou, ani co budou jíst. Nic co se týče dětí.
Muži by tomu měli rozumět. Oni to znají. Možná ne po celý den, ale po část dne jsou bez dětí. Třeba v práci. Nebo během nakupování. Nebo při jakékoli jiné činnosti či nečinnosti bez dětí.
Ano, umím si představit, jak se právě teď něčí čelo orosilo. Nejen muže, ale i ženy. Při představě, co hrozného to bude znamenat. Že to muž nezvládne. Toto nemusí běžet pouze hlavou muže. I žena může panikařit: „To přece nejde. Já nemohu nechat své milované děti napospas tomu (troubovi, použijte případně jiné synonymum, přiléhavější ve vašem případě), který se o ně nepostará.“
Ale co když ano? Co když to vůbec není trouba? Co když taková změna dokonce vztahu prospěje?
Připadá vám to nemožné? Tak pojďte spolu se mnou sčítat jednotlivé výhody:
První výhoda
První výhodou toho, když máma dostane volno bez dětí, je, že nevyhoří.
A to je pro mě, který se zajímá o psychologii z pohledu psychoimunologie, nejdůležitější.
Zaručuji vám, že máma bez dětí si dobije baterky, přijde na jiné myšlenky, zažije alespoň krátkou změnu, a bude se pak těšit domů.
Samozřejmě chápu, že zejména u toho typu ženy, která je pořád s dětmi, to bude, alespoň napoprvé, psychicky velmi komplikovaný proces. Zčásti relax, zčásti stres, protože to bude velký nezvyk. Ona si tu kávu s kamarádkou bez dětí až tolik neužije, bude nesvá. Ale měla by mi věřit, že čím déle ta káva potrvá, tím více si odpočine.
Pánové, věřte mi i vy, že dovolíte-li své ženě dokonce víkend volna, vrátí se vám někdo jiný. Usměvavý, zvědavý, natěšený – po všech stránkách. Protože změna je život. Hlavně změna prostředí je život.
V knize Lék pro duši zdůrazňuji, že i když o tom ženy nemluví, intuitivně cítí potřebu změny. A pokud nemohou mít volno od dětí, snaží se tuto „změnu“ uskutečnit v rámci soužití s dětmi. V reálu to vypadá tak, že děti posadí k televizi, mobilu nebo jiné automatické zábavě a samy se odreagovávají tím, že uklízejí, perou, vaří, tedy soustředí se také na něco jiného než na děti. Ale to není volno bez dětí.
Pokud to, pánové, nechápete, představte si „volno v práci“. Dnes nemusíte na své pracoviště. Radujete se? Ještě jsem nedomluvil. Dnes totiž budete pracovat na chodbě před svým obvyklým pracovištěm nebo v kanceláři šéfa. Odpovězte: Bude to pro vás volno? Nebo dokonce dovolená? Asi ne, že? Volno od práce, stejně jako volno od dětí totiž znamená volno bez očekávání, že v dané oblasti budu muset cokoli zařizovat, hlídat nebo řešit. Muž, který má volno od práce, zkrátka neobstarává práci. A žena, která má volno od dětí, neobstarává děti.
Muž přece umí počítat. Ví, že bude-li pracovat soustavně bez volna, dříve či později se vyčerpá. A může svou práci milovat sebevíc. Jako žena své děti. Ten, kdo vydává, totiž musí také doplňovat. A – ve vší úctě, pánové, k vaší práci – starat se o děti není práce na plný úvazek. Ten činí osm a půl hodiny denně. Jenže mámy na mateřské se o děti starají dvacet čtyři hodin denně.
Pořád. I když spí.
Druhá výhoda
Z toho plyne druhá výhoda, dostane-li máma volno bez dětí. Muž si jí pravděpodobněji začne víc vážit.
Pokud totiž sám okusí alespoň částečný podíl ženské role, případně bude-li muset dočasně převzít úplně všechny činnosti ženy-matky, na vlastní kůži pozná, jaké to je, co všechno má žena na bedrech, a tudíž jak obrovskou pomocí a úlevou je mu v každodenním životě.
Pochopitelně, zpočátku se téměř každý muž emočně zhroutí. Bude to pro něj šokující změna. Nebude chápat, jak může být žena...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům