Něco Vám přečtu: „Petře, nevím, jestli s partnerem zůstat. Udělal chybu. Sice jí lituje a snaží se změnit, ale od kamarádek slýchám: Vykašli se na něj, najdi si lepšího. Co byste mi poradil Vy?“
Děkuji za všechny Vaše dotazy, které mi posíláte. Odpovídám buď mluveným slovem (viz přehrávač a archiv zde), nebo v souborných knihách Řešidlo, které obsahují mé odpovědi na nejčastěji pokládané otázky za celých dvanáct let. Tato je přímo ukázkovou, jako z učebnice psychologie. A proto: Máte to v tuto chvíli v hlavě jako tato čtenářka? Rozdělila Vás a Vašeho partnera chyba a Vy nevíte, jestli ji prominout, nebo chybujícího člověka hodit přes palubu a “najít si někoho lepšího”, jak navrhují Zuzčiny kamarádky?
Kdo vlastně může být lepší?
Je to jednoduché: Pokud hledáte člověka, který nedělá chyby, tak ho nenajdete.
Najít můžete jedině člověka, který se tváří, že žádné chyby nedělá. Který je nepřiznává, a pokud se nějaká chyba v jeho životě evidentně stane, začne vinit někoho ve svém okolí, potenciálně i Vás, pokud se do jeho nejbližšího okolí dostanete. A já se, Zuzko, ptám: Tohle chcete?
Zuzčiny kamarádky vyslovily v podstatě toto: On udělal chybu – proto si najdi někoho lepšího. Chtěl bych se těch kamarádek zeptat: A kdo, vážené slečny, je lepší než člověk, který dokáže přiznat svoji chybu, a dokonce jí lituje natolik, že se snaží sám sebe změnit? Já totiž lepšího člověka (modelově) neznám.
Čím se vlastně lidé odlišují?
V knize JáMy spřízněných duší, která je nejen o tom, jak najít spřízněnou duši, ale také jak být vůbec sami spřízněnou duší pro druhé, apeluji: Lidé se navzájem neodlišují tím, že by jeden člověk dělal chyby a druhý ne, protože chyby dělají všichni. Lidé se navzájem odlišují pouze tím, jak ke svým chybám přistupují. A já Vám dobře radím: Raději se obklopte lidmi, kteří dělají chyby, ale umějí je přiznat, než těmi, kteří jednají, jako by žádné chyby nedělali, a proto ze všeho nevyhovujícího obviní Vás.
Ti druzí problémy neřeší, protože mají pocit, že nejsou jejich. Zato ti první jsou mimo jiné skvělými rodiči. Ano, dětem totiž svým vlastním příkladem ukazují, že chybovat je normální, ale poučit se z chyby a odstranit svou chybu už normální není – nedělá to každý člověk, nedokáže to každý člověk, tudíž je to vzácné a takový člověk stojí za to.
Kdo nedělá žádné chyby
I já samozřejmě potkávám ty bezchybné tvory,...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům