Slyšeli jste někdy o prokletí hodných srdcí?
Hodné srdce mají ti, kteří jsou tu vždy pro druhé. Nikdy neřeknou NE. Pořád jsou k dispozici. Potřebuje-li je někdo, upřednostní jeho zájmy před vlastními. Zpočátku je každý chválí.
Pak si však na ně okolí zvykne. Zvykne si na to, že jsou tu vždy pro druhé, že nikdy neřeknou NE, že jsou pořád k dispozici, že upřednostní zájmy okolí před vlastními. Z jejich laskavosti se v očích druhých stane samozřejmost. A v té chvíli přestanou být oceňovaní.
Jsou dokonce jedinci, kteří si takových hodných lidí přestanou vážit. Z práce je propustí. Ve vztazích je opustí. Nikdo se o ně nezajímá. Nikdo se jich nezeptá, jestli sami nepotřebují pomoci. Jako by oni sami nebyli důležití. Jako by byli jen nástroji k uspokojování cizích potřeb. Tak si tito hodní lidé i začnou připadat. A někteří tomu i uvěří. Že vlastně nejsou důležití.
Četli jste můj článek 5 kroků z echoismu aneb Jak se přestat prosit o lásku? Je to i Váš příběh? Nebo někoho z Vašich blízkých, na kom Vám záleží, kdo je hodný, a přesto opuštěný? Pro tyto úžasné lidi jsem vytvořil motivační dárky, zejména pak Vánoční Speciál, aby se v citlivý Štědrý den, ale i ve všechny následující, necítili osaměle a bez radosti. Aby věděli, že na ně někdo myslí – třeba právě dárce, i kdyby to byli oni sami. I kdyby ten, pro koho dělali první poslední, se odvrátil…
Jak svět funguje
Dovolíte mi 3 otázky?
- Obětovali jste se někdy pro blízkého člověka a to jediné, co jste dostali nazpět, byla jeho zrada?
- Celý dosavadní život jste věnovali někomu, kdo Vás nakonec vyměnil (například) za mladší model?
- V důsledku těchto zkušeností Vás napadá být také větší mrchou nebo větším mizerou, nedávat už tolik lásky, být ve vztazích odtažitější?
Ano? A proč, prosím?
Jen na Facebooku mě sleduje skoro čtyři sta tisíc lidí. Denně dostanu okolo osmi set otázek. A víte, jaké slovo se v nich nejčastěji opakuje?
By. Mělo by. Mělo by přece být normální, že… A tak podobně. Lidé uvažují takto: Když dám, měl by mi ten druhý vrátit. Když se pro druhého obětuji, měl by se i druhý pro mě obětovat. Jenže takhle svět NEFUNGUJE.
Dva základní typy lidí
Příroda je tvořena na párovém principu, přitažlivosti protikladů. Proto i z hlediska psychologie existují dva základní typy lidí: ti, kteří dávají, a ti, kteří berou. Jedni bez druhých svým způsobem nemohou existovat: Když totiž nebudou lidé, kteří JENOM dávají, nebudou ani lidé, kteří JENOM berou. Ti, kteří chtějí JENOM brát, přirozeně vymřou, nebude-li nikdo ochotný JENOM dát. To znamená, že ti, kteří JENOM dávají, si musejí uvědomit, že si pak své vyčerpání způsobují sami. Že přirozeně přitahují ty, kteří JENOM berou. Koho jiného mají vyhledat ti, kteří JENOM berou, než ty, kteří JENOM dávají?
Vím, že se kdekomu takový svět nelíbí. Ale my nejsme v ráji. Jsme svým způsobem v pekle, kde když někomu podáte prst, on Vám ho může utrhnout i s celou rukou. Ne každý, ale někdo, na koho budete mít při svém hodném srdci “smůlu”. Něco Vám přečtu z dnešní pošty.
Lucka mi napsala: “Řídila jsem, silně pršelo. Protijedoucí auto dostalo smyk a nekontrolovatelně se na nás řítilo. Zabilo by mého partnera. To jsem nemohla dopustit. A tak jsem strhla volant na stranu a raději to napálila svojí polovinou auta do sloupu. Od té doby jsem na vozíku – a partner mě opustil. Někdy jsem tak na dně, že se ptám: Pro koho jsem vlastně obětovala své zdraví?“
Nebo Martin píše: “Kdykoli jsem někoho miloval, říkal jsem si, že kdyby se mému protějšku něco mělo stát, ať se to stane raději mně. Vytrestalo mě to. Napsal...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům